Složitý projekt. Samozřejmě. Rozhovor s matkou o nových způsobech, jak z ní vylákat peníze, jistě vyžadoval mimořádné úsilí. Na konci zprávy se skvělo srdíčko. Manžel svou roli zamilovaného muže hrál dokonale.
Začala psát:
„Dobře, miláčku. Hlavně se nepřepracuj!“
Potom větu smazala a omezila se na krátké: „Dobře.“
Teď potřebovala všechno v klidu promyslet.
Mohla hned zítra podat žádost o rozvod, vyhodit Petra ze dveří s jedním kufrem a pokusit se na tuhle rodinu zapomenout jako na zlý sen. Jenže takový konec jí připadal příliš jednoduchý. Půl roku ji podváděli, vychutnávali si vlastní chytrost a vysmívali se její důvěřivosti. Opravdu to mělo skončit obyčejným rozloučením?
Rodinná večeře, kterou navrhl sám Petr, jí však nabídla dokonalou příležitost udělat za vším krásnou tečku.
Klára otevřela kontakty a zavolala mladší sestře Veronice.
— Kláro, ahoj! Jak se máš? Dlouho jsme spolu pořádně nemluvily.
— Ahoj, Veru. Chci ti něco navrhnout. Pamatuješ si ten dům, který jsem koupila krátce před svatbou?
— Jasně! Viděla jsem fotky. Je úžasný!
— V sobotu chci uspořádat velkou rodinnou večeři a pozvat všechny příbuzné. Přijedete s Tomášem?
— Skvělý nápad! Samozřejmě že přijedeme. Kdo tam ještě bude?
— Naši rodiče, paní Novotná, Petrův bratr s manželkou a dětmi. Myslím, že se nás sejde kolem deseti.
— Výborně. Máme něco přivézt?
— Nic není potřeba. Všechno připravím. Jen přijeďte v dobré náladě.
Když hovor ukončila, Klára si sepsala kompletní seznam hostů. Společnost se měla sejít opravdu zajímavá. Zvlášť s ohledem na to, že její otec Petrovi nikdy příliš nedůvěřoval a považoval ho za lehkomyslného, i když to nikdy neřekl přímo.
Následující dva dny připomínaly nekonečnou telenovelu.
Navenek Klára žila jako obvykle: věnovala se práci, mluvila s manželem a odpovídala na starostlivé zprávy jeho matky. Uvnitř ní však zároveň dozrával pečlivě promyšlený plán, který se s každou hodinou rýsoval jasněji.
Hned další ráno začal Petr o rodinné oslavě sám.
— Sluníčko, — pronesl u snídaně, — co kdybychom pozvali všechny příbuzné do tvého nového domu?
— To je nádherný nápad! — odpověděla Klára nadšeně. — Zrovna jsem na to nedávno myslela. Kdy to uděláme?
— Mohli bychom v sobotu. Já zavolám mámě a bratrovi, ty pozveš svoje.
— Skvělé, domluveno.
— Bude to krásné!
Petr ji políbil na tvář a odešel se chystat do práce. Klára zůstala v kuchyni a pomalu dopíjela kávu.
Ano, Petře. Bude to opravdu krásné.
Ve čtvrtek večer jí tchyně poslala další zprávu:
„Klárko, promiň, že zase obtěžuji. Nemohla bys mi poslat ještě deset tisíc? Doktor mi předepsal další léky a na kartě už nemám skoro nic.“
Klára peníze odeslala a přitom přemýšlela, za co budou ve skutečnosti utracené.
Za novou kabelku? Za večeři v drahé restauraci? Možná za nábytek nebo domácí spotřebič?
„Samozřejmě, paní Novotná. Peníze už jsou odeslané. Moc se na vás v sobotu těším!“
„Děkuju, drahá moje! Nemůžu se dočkat, až uvidím ten tvůj nádherný dům.“
Klára se pousmála a odložila telefon.
Sobota byla slunečná a teplá.
Od rána se hostitelka věnovala posledním přípravám: kontrolovala prostírání, rozmisťovala květiny a zkoušela domácí ozvučení. Zvláštní pozornost věnovala reproduktorům v obývacím pokoji. Zvuk se musel dobře nést nejen domem, ale i na terasu.
Petr se neustále motal kolem ní.
— To je nádherný stůl! Vypadá to jako z časopisu! — rozplýval se a upravoval ubrousky.
— Miláčku, poprvé v tomhle domě hostíme rodinu. Chci, aby všechno dopadlo dokonale.
— Jasně. Je to přece náš dům, — řekl tiše Petr, ale hned hlasitěji dodal: — Samozřejmě, sluníčko. Ty máš jako vždycky pravdu.
Klára se v duchu ušklíbla. Nemovitost koupila za vlastní peníze ještě před svatbou. Petr však zjevně předpokládal, že po obřadu automaticky získal právo i na majetek své ženy.
Jako první přijeli Klářini rodiče. Otec byl jako vždycky spíš mlčenlivý, ale dům si pozorně prohlédl a uznale přikývl. Matka se okamžitě vydala pomáhat dceři s posledními úpravami.
— Klárko, ty jsi šikovná, — říkala, zatímco rovnala mísy s předkrmy. — Dům jako ze snu, manžel pozorný. Život se ti krásně uspořádal.
— Ano, mami, — odpověděla Klára tiše. — Manžela mám opravdu velmi pozorného.
Potom dorazila Veronika s Tomášem, po nich Petrův bratr Marek s rodinou. Jako poslední se objevila Božena Novotná. Vypadala výborně: elegantní nové šaty a drahá kabelka.
Klára si hned všimla, že doplněk musel stát nejméně padesát tisíc korun. Zajímalo by ji, jestli byl pořízen z peněz na neexistující artrózu, nebo měla tchyně ještě jiný zdroj příjmů.
— Klárko, moje drahá! — Božena políbila snachu na obě tváře. — To je neuvěřitelně krásný dům! Petřík mi hodně vyprávěl, ale nedovedla jsem si představit, že je to tady až tak nádherné!
— Děkuju. Pojďte dál a chovejte se jako doma.
Večeře začala v teplé rodinné atmosféře. Hosté chválili jídlo, interiér i vkus hostitelky. Petr předváděl mimořádnou galantnost: naléval víno, vyprávěl vtipné historky a pečlivě hrál ideálního manžela i zetě. Jeho matka hrála svou roli stejně dobře. Ptala se Klářiných rodičů na zdraví, zajímala se o Veroničinu práci a dojímala se nad chováním Markových dětí.
