Rozloučila se s tchyní, jenže hovor omylem neukončila — a pak uslyšela, proč si ji její manžel doopravdy vzal

— Víte, — ozval se Klářin otec, když se na stole objevil dezert, — trochu jsem se obával, když se dcera rozhodla vdát tak rychle. Ale teď vidím, že se nespletla. Petře, ukázal ses jako dobrý rodinný člověk.

— Děkuji, pane Svobodo, — pronesl zeť skromně. — Snažím se být vaší dcery hoden.

Klára pod stolem pevně sevřela ubrousek.

Hoden. Samozřejmě.

— Moc se mi líbí, jak se o sebe vzájemně staráte, — přidala se matka. — Paní Novotná mi vyprávěla, že Klára pomáhá platit vaši léčbu. To je opravdu dojemné. Ne každá snacha by něco takového udělala…

— Ani nemluvte! — tchyně rozhodila rukama. — Klárka je hotové zlato, ne žena. Tak hodná, citlivá a štědrá. Já ji prostě zbožňuji!

— A co vám vlastně je? — zeptala se Veronika. — Doufám, že to není nic nebezpečného.

— Obyčejné potíže věku, — odpověděla Božena nedbale. — Začínající artróza. Lékaři předepsali drahé procedury, ale co se dá dělat? Ještě že Klárka souhlasila, že mi pomůže.

— Artróza umí být vážná věc, — zamračil se otec. — Léčbu je potřeba dotáhnout do konce.

Klára vstala od stolu.

— Omluvte mě, půjdu zkontrolovat kávovar. A zároveň vám pustím něco zajímavého.

Vyšla do chodby, vytáhla telefon a našla správný audio soubor. Srdce jí bilo tak silně, že jí tep bušil až ve spáncích. Připojila se k ozvučení a stiskla přehrávání.

Nejprve se z reproduktorů ozval její vlastní hlas. Potom krátká pauza, šustění a veselý hlas tchyně:

— Petříku, zase se mi poštěstilo! Zítra mi tvoje žena znovu pozlatí ručičku!

Na terase i v obývacím pokoji se okamžitě rozhostilo mrtvé ticho. Klára se vrátila ke stolu a klidně se posadila na své místo. Všichni přítomní na ni hleděli nechápavě. Jen Petr a jeho matka zbledli jako stěna.

— Kolik z ní vytáhneš tentokrát?

— Padesát tisíc, jako vždycky. Je až směšné, jak upřímně se bojí o moje zdraví.

Na tváři Klářiny matky se objevil naprostý zmatek. Veronika překvapeně pootevřela ústa. Marek se zamračil a snažil se pochopit, co se děje.

— Mami, ty jsi génius! Ta historka s artrózou se povedla dokonale.

— Kláro, — zeptal se tiše otec, — co je to za rozhovor?

Dcera však zvedla ukazováček. Ta nejdůležitější slova ještě nezazněla.

— Jakýpak génius, — pokračoval Boženin hlas. — Tvoje žena je jen neuvěřitelně naivní husička. Ale pravda, velmi štědrá husička.

Marek prudce položil sklenici na stůl. Jeho žena Jana si zakryla ústa dlaní. Klářini rodiče ztuhli a nedokázali říct ani slovo.

— Neženil jsem se s bohatou ženskou jen tak pro nic za nic! — zazněl z reproduktorů jasně Petrův hlas.

— Petře, — zachraptěl jeho bratr, — co to má znamenat?

Muž však nedokázal odpovědět. Prsty se křečovitě držel hrany stolu a s opravdovým děsem hleděl na manželku.

— Proč myslíš, že jsem ji požádal o ruku tak rychle? Pochopil jsem, že taková žena dlouho sama nezůstane: hezká, úspěšná a hodná. Druhá taková šance by už přijít nemusela.

Klára vzala ovladač a nahrávku zastavila.

— Myslím, že to stačí. I když dál je ještě výborná část o slepici, která snáší zlatá vejce.

Několik vteřin všichni mlčeli. Pak se najednou ozvalo několik hlasů zároveň.

— Petře, ty ses úplně zbláznil? — začal Marek.

— Jak jste mohli něco takového udělat? — rozhořčila se Klářina matka.

— Kláro, já vůbec nic nechápu, — řekla zmateně Veronika.

— Ticho! — pronesla hostitelka nahlas a všichni okamžitě zmlkli. — Teď vám všechno vysvětlím. Před třemi měsíci mě moje drahá tchyně požádala o finanční pomoc. Tvrdila, že se u ní rozvíjí artróza a že potřebuje drahé procedury, aby neskončila invalidní. Já, jako ta důvěřivá husička, jsem jí uvěřila a každý měsíc posílala padesát tisíc.

— Za tři měsíce je to sto padesát tisíc, — spočítal pomalu otec.

— Přesně tak. Kromě toho mě předevčírem požádala ještě o deset tisíc údajně na další léky. A můj pečující manžel mezitím plánoval, jak mě přesvědčí, abych mu koupila auto za pět milionů. Samozřejmě výhradně z pracovních důvodů.

Božena se konečně vzpamatovala:

— Klárko, drahá, ty jsi to špatně pochopila! My jsme jenom…

— Co přesně jsem pochopila špatně? — zeptala se snacha ledovým hlasem. — Že jste se synem tři měsíce hráli přede mnou divadlo? Že jste používali falešné lékařské zprávy? Nebo že jste mě za zády nazývali naivní husou?

— Kláro, — začal Petr, — já ti to můžu vysvětlit.

— Žádné vysvětlení už nepotřebuji.

Žena vytáhla z kabelky předem připravené dokumenty.

— Tady jsou výpisy z bankovního účtu. Tady kopie vašich falešných zpráv. A tady kompletní přepis telefonní nahrávky. Mám pro vás dvě zprávy: jednu špatnou a jednu dobrou. Kterou začneme?

Petr ani jeho matka neodpověděli.

— Tak začnu tou špatnou. V pondělí podávám žádost o rozvod. Petře, ještě dnes si sbalíš věci a odejdeš z mého domu.

— A ta dobrá zpráva? — zeptal se manžel sotva slyšitelně.

— Zatím nechci spojovat svoje jméno s trestním vyšetřováním, takže na policii nepůjdu okamžitě. Máte přesně týden na to, abyste vrátili získané peníze v dvojnásobné výši. Tři sta dvacet tisíc korun. Tu částku navíc můžete brát jako náhradu za podvod a psychickou újmu.

— Tři sta dvacet tisíc?! — vypískla Božena. — Kde máme vzít takové peníze?