Tereza stála v předsíni před zrcadlem a opatrně si upravovala náušnice. Dlouho pozorovala svůj odraz
„Jaká služební cesta? To snad nemyslíš vážně! Tvoje tchyně nás zítra čeká na chalupě v osm ráno.
Naděžda Běláková otevřela lednici bez jediného slova. Ani se nezeptala, jestli smí. Několik vteřin jen
— Přestaň dělat scény a hrát si na ubohou oběť, — uzavřela Růžena Nováková rozhovor jasným, ledovým hlasem.
„To snad nemyslíš vážně? Zase jsi dovolil všem věřit, že to všechno bylo koupené z tvých peněz?
Těžká pracovní bunda z oranžové látky s reflexními pruhy dopadla s tupým žuchnutím na mokrou gumovou
„Kláro, kde je večeře?“ Právě jsem za sebou zavřela dveře a několik vteřin zůstala bez hnutí stát v předsíni.
„Mohla jsi aspoň kvůli oslavě koupit pořádné ubrousky, a ne tenhle levný papír z výprodeje.
„Jitko, převeď dnes mamince šest set tisíc. A prosím tě, nezačínej zase s těmi svými otázkami.
— Aleno, který kufr si bereš — velký, nebo malý? Já už mám svůj skoro sbalený. Marie stála ve dveřích
„Mami, proč spí babiččina kamarádka v mém pokoji?“ Jana nejprve vůbec nepochopila, na co se její syn ptá.
„Už tři roky nejsem manželkou vašeho syna. A jestli vám teď někdo pomůže, ať je to jeho nová žena.