„Tohle snad myslíš vážně?“ Martin mrštil klíči na komodu tak prudce, že odletěly až na podlahu.
Zvonek zazvonil přesně v domluvený čas. Naposledy jsem si uhladila vlasy, kriticky zkontrolovala stolek
Každou neděli chodím na hrob Bohumila. Přesně v deset ráno vystoupím z autobusu u městského hřbitova
Každý víkend odpočívala moje tchyně v domě mé matky u jezera, zatímco maminka vařila, uklízela a starala
Ušla jsem ještě jeden krok směrem k nádvoří. Petr stál pod řetězem žlutých světel a zády ke mně.
Pokladní oznámila konečnou částku — sedm tisíc sto dvanáct korun — a Marie automaticky sáhla po kabelce.
Ve dvě hodiny ráno Lauru probudil podivný zvuk. Nebyl to telefonát, protože mobil měla nastavený na vibrace.
„V lednici by se nenašla ani myš, ale madam se zase vrátila s nákupy!“ Petr se ani neotočil, když Lenka
Moje tchyně se u nás objevovala každou středu přesně v šest hodin večer. Ani o minutu dřív, ani o minutu později.
Lžička lehce cinkla o porcelánový šálek. V kuchyni voněla káva, opečený chléb a rozpuštěné máslo.
Když byl můj manžel pryč, doručili mi nádhernou kytici bez vzkazu a bez jména odesílatele. Na první pohled
„Na měsíc půjdeš bydlet k matce,“ pronesl Petr hlasem člověka, který právě vynesl konečný rozsudek.