Mé dceři Elišce zůstával jediný sen. A její nevlastní otec Tomáš byl ochotný vzít jakoukoli práci, jen
Upřímně řečeno, pořád se z toho nedokážu vzpamatovat. Není to obyčejné překvapení ani krátké podráždění.
Dodnes občas slyším Matějův hlas. Ne ten veselý, trochu šišlavý hlásek, kterým mě volával, když si hrál
Jana Novotná pracovala jako lékařka ultrazvukové diagnostiky už dvacátým třetím rokem. Za tu dobu prošly
Zpočátku jsem tomu nepřikládala žádnou váhu. Z kuchyně prostě zmizelo pár vidliček — co na tom mohlo
Tereza vstávala každý den v šest ráno, v době, kdy za okny ještě panovala tma. Rychlá sprcha, šálek kávy
Stála jsem v kuchyni a krájela cibuli, když telefon zavibroval tak prudce, až jsem sebou trhla.
Mnoho let po mně babička chtěla stále stejný slib. „Eliško, nikdy tu tašku neotvírej, dokud tu nebudu.
„V pátek si přivezu věci. Myslím, že tu zůstanu asi tři měsíce, a pak se uvidí,“ oznámil klidně Jan a
Vychovávali jsme tři syny a postupně jsme se smířili s tím, že holčička do naší rodiny už nikdy nepřibude.
Nejprve jsem si namlouvala, že jde jen o nějakou dětskou hru. Když se však stejná značka objevila už
„Bál už skončil,“ oznámila tchyně nevzrušeně, aniž by se namáhala vstát z mého oblíbeného proutěného křesla.