„Není to tak, jak si myslíš,“ snažil se Petr vysvětlit. „Jistě. Jen jsi byl u Jany hrát šachy,“ odpověděla jsem.
Olga podala klíče bez jediné otázky. Jen vložila svazek do Tereziny dlaně, sevřela jí prsty a klidně
Je mi šedesát čtyři let a už dlouhou dobu žiji sama ve velkém třípokojovém bytě. Děti dávno dospěly
Na displeji telefonu mého manžela se náhle objevila zpráva: „Včerejší noc byla neuvěřitelná!
Nejdřív jsem ji nepoznala podle tváře. Poznala jsem její ruce. Tenké, suché, s vystouplými žilami.
„Martínku, ani si nedokážeš představit, jak mi je!“ Hlas z telefonu byl tak hlasitý, že by ho snad bylo
„Jano, budeme muset naši spolupráci ukončit.“ Radek to pronesl svým obvyklým otcovsky laskavým tónem.
Tereza si rychlým pohybem upravila béžové šaty a pozorně přejela pohledem prostorný banketní sál restaurace.
Tereza stála uprostřed kuchyně a v ruce stále svírala hrnek s kávou. Měla pocit, jako by na ni někdo
Lucie stála u sporáku, když Petr vešel do kuchyně s výrazem člověka, kterému právě slavnostně předali
Bylo mi čtyřiadvacet let, když jsem odhalila rodinné tajemství, kvůli němuž jsem se na svého strýce začala
„Ona se bude zlobit, Marku.“ Irena to řekla tak tiše, že jsem ji skoro neslyšel. Ani se na mě nepodívala.