Naší desetileté dceři Elišce zbývalo jediné velké přání a můj manžel Martin byl ochotný vzít každou práci
Vždycky jsem byla hrdá na to, jak laskavý, všímavý a citlivý člověk z mého syna vyrůstá. Pak ale přišel
Marie Dvořáková čekávala na dceru každou sobotu. Trvalo to už tolik let, že ani sousedé nedokázali říct
Bylo mi patnáct, když dvě růžové čárky během několika minut zničily život, který jsem do té chvíle považovala
— Hlavně se neurážej, ale s tím bytem už nepočítej, — Petr se usmál způsobem, v němž bylo až příliš mnoho
— Okamžitě otevři! Nebo zavolám hasiče a nechám ty zámky rozřezat! — praštila jsem pěstí do dveří potažených
Staré nástěnné hodiny v předsíni tikaly nesnesitelně hlasitě. Jejich pravidelný zvuk jako by schválně
— Podívej se, jaká je tu nádhera! — ozýval se z hlasové zprávy nadšený hlas její matky. Jana pomalu procházela
Je deset let dlouhá doba, nebo jen okamžik, který uteče dřív, než si ho člověk stačí uvědomit?
Tři dny po svatbě jsem bez jediného slova převedla celé dědictví po dědečkovi, něco přes dvacet milionů
V půl sedmé ráno spustil budík tak pronikavě, až měla Kateřina pocit, že jí ten zvuk projíždí přímo hlavou.
Marii jsem znala a důvěřovala jí od dětství, a tak když se u ní začal každý den objevovat neznámý mladík