Nedávno jsem si znovu pustila Půlnoční kabaret hrůzy a opět mě dostal okamžik, kdy Tomáš Král vystoupí z výtahu. Stačí jediný krok a člověk od něj nedokáže odtrhnout oči. Od prvního pohybu až po poslední tón má každý obraz pevně v rukou. A Simona Sedláčková? Ta je v tomhle filmu jednoduše poklad.
Ať už se na snímek díváte poprvé, nebo se k němu vracíte každý rok jako k podzimnímu rituálu, pořád jde o bláznivou jízdu plnou fantazie, provokace a rock’n’rollu. Právě tahle výbušná směs z něj udělala kultovní dílo, které se nedá zaměnit s ničím jiným.
Tady jsou nejpodivnější, nejvtipnější a někdy i naprosto neuvěřitelné podrobnosti o Půlnočním kabaretu hrůzy, o nichž jste možná dosud neměli tušení.
Proč Tomáš Král získal právě tuto roli?
Mluvit o Půlnočním kabaretu hrůzy a nezmínit Tomáše Krále by snad ani nešlo. Šlo o jeho první velkou filmovou úlohu a už od úvodního výstupu si přivlastnil veškerou pozornost. Excentrického mimozemského vědce doktora Františka Kožíška ztvárnil s takovou jistotou, výbušností a šarmem, že je těžké uvěřit, že před kamerou teprve začínal.
Důvod, proč roli přijal, byl přitom prostý. Stejnou postavu už hrál v divadelní verzi z roku 1973, kterou napsal Radek Březina. Na jevišti tak přesně věděl, jak má doktor působit, jak se pohybuje, jak zpívá i jak si podmaní publikum.
Divadelní Půlnoční kabaret hrůzy se v Praze dočkal neuvěřitelných 2 960 repríz. Králův nespoutaný výkon se stal srdcem celé inscenace, a když později přišla řeč na filmové obsazení, bylo prakticky nemožné uvažovat o někom jiném.
Svalnatý muž, který umí zpívat
Příběh o tom, jak se Tomáš Král k roli vlastně dostal, je skoro stejně zábavný jako samotný film. Zároveň ukazuje, kolik sebejistoty měl už jako mladý a téměř neznámý herec.
„O chystané hře jsem věděl, protože jsem bydlel v Korunní ulici kousek od Vinohradské. O několik domů dál byla stará tělocvična. Jednou jsem na ulici potkal Radka Březinu a on mi řekl, že se právě vrací z té tělocvičny. Hledal tam svalnatého chlapa, který by zároveň dokázal zpívat. Zeptal jsem se ho: ‚A proč musí umět zpívat?‘ Vysvětlil mi, že připravuje muzikál a že bych měl zajít za Jiřím Šarmanem. Pak mi dal scénář. Když jsem ho přečetl, napadlo mě jediné: Pane bože, jestli tohle bude fungovat, může z toho být obrovský hit,“ vzpomínal Král.
Po natáčení přibral, aby se před vlastní slávou schoval
Film udělal z Tomáše Krále známou tvář a přivedl mu mimořádně oddané fanoušky. Jejich nadšení však někdy překračovalo hranice, takže se herec dlouhá léta o snímku téměř odmítal bavit.
V rozhovoru pro hudební stanici V1 přiznal, že se dokonce záměrně snažil přibrat. Chtěl působit „zakulaceně a obyčejně“, aby se co nejvíc vzdálil výraznému obrazu doktora Kožíška, který si s ním lidé neustále spojovali.
Časem se ale jeho vztah k filmu zklidnil. Dnes o něm mluví otevřeněji a dokonce ho považuje za určitý obřad dospívání, kterým procházejí další a další generace mladých diváků.
V roce 2015 řekl, že jde o „zaručený víkendový večírek, na který můžete přijít s partnerem nebo sami. A pokud partnera nemáte, možná ho najdete právě tam. Lidé si navíc mohou vyzkoušet několik rolí, které jim sedí, chápete? Může jim to pomoci porozumět vlastní sexualitě.“
Natáčení rozhodně nebyla procházka růžovým sadem
Výroba Půlnočního kabaretu hrůzy nebyla pro nikoho snadná. Zatímco jevištní verze působila jako nepřetržitý výbuch nespoutané energie, na place se pracovalo s tvrdou disciplínou a pod neustálým časovým tlakem.
Na celý film bylo vyhrazeno pouhých pět týdnů. Herci i štáb proto přicházeli do ateliéru velmi brzy ráno a končili vyčerpaní. Nejhůř na tom byl Tomáš Král, jehož složité líčení zabíralo přibližně čtyři hodiny. Aby se každý den ušetřil alespoň kousek času, nakonec se naučil některé části make-upu nanášet sám.
Jak Marek Bochník všem vytřel zrak
Při každém sledování filmu mě pobaví chvíle, kdy se v roli Eduarda objeví rocker Marek Bochník. Se zákulisím jeho účasti se pojí několik skvělých historek, ale jedna z nich vyniká nad ostatními.
Radek Březina měl obavy, že Bochník nezvládne rychlou píseň Žhavý mazec — chraň mou duši. Podal mu proto noty a uklidňoval ho: „Když pár řádků vynecháš, nic se neděje. V pražském souboru ji stejně nikdo nikdy nezazpíval úplně správně.“
Bochník se na zápis jen letmo podíval a naprosto klidně odpověděl: „A v čem má být problém?“ Potom se nadechl a na první pokus zazpíval celou skladbu bez jediné chyby. Všem v místnosti tím vyrazil dech.
Dramatický příjezd, který ve scénáři vůbec nebyl
Jedním z nejvýraznějších okamžiků filmu je vstup doktora Evžena Skály, který vjede do místnosti na vozíku a narazí přímo do zdi. Divák snadno získá dojem, že šlo o pečlivě připravený komediální gag.
Ve skutečnosti se nic podobného neplánovalo. Členové štábu jednoduše zapomněli otevřít další dveře v laboratoři. Herec tak pokračoval po zamýšlené trase, dokud ho nezastavila zeď. Nečekaná nehoda nakonec působila natolik účinně, že ve filmu zůstala.