Uznání z královského dvora Tomáše Krále dokonale zaskočilo
Fanoušci Půlnočního kabaretu hrůzy se nacházejí po celém světě, ale jednoho z nejslavnějších obdivovatelů by herec rozhodně nečekal. Byla jím princezna Daniela.
Když Tomáš Král hostoval v Bratislavě, oznámili mu, že se s ním princezna chce osobně setkat. Jakmile je představili, podívala se na něj s potutelným úsměvem a prohlásila, že Půlnoční kabaret hrůzy „definitivně dokončil její vzdělání“.
Herec tuto vzpomínku později vyprávěl moderátorce Tereze Hrubé v pořadu Čerstvý vzduch. Popsal také, jak se po představení Láska za lásku setkal s králem Karlem III. a princeznou Danielou. Na slavnostní recepci prý stál až úplně na konci řady.
Král Karel mu zdvořile, ale neurčitě řekl, že ho už „viděl v televizi“. Princeznina reakce však byla nesrovnatelně živější. Její otevřená poznámka o tom, jak silně ji film zasáhl, znovu ukázala, že jeho vliv pronikl i do prostředí, kde by ho nikdo nepředpokládal.
Když se herecké nasazení stalo až příliš skutečným
Pozorní diváci si možná všimli zvláštního okamžiku během kultovní večeře. Bohdan Vostřák se do scény ponořil natolik, že prudce udeřil pěstí do stolu — jenže přímo na ruku Simony Sedláčkové.
Její bolestivá reakce nebyla zahraná. Byla naprosto opravdová. Simona se mu ovšem později, byť neúmyslně, odplatila při scéně Podlahová revue. V podpatku mu šlápla na nohu a výraz, který kamera zachytila v jeho tváři, byl stejně skutečný jako její předchozí utrpení. Náhodná pomsta se špetkou třpytivého půvabu se povedla dokonale.
Simona Sedláčková bojovala se zimou i nemocí
Natáčelo se na podzim a v zimě roku 1974 v tehdejším Československu, převážně v barrandovských ateliérech a ve starém zámeckém sídle nedaleko Prahy.
Podmínky byly podle všeho otřesné. V budově panoval chlad a chybělo tam pořádné zázemí. Bohdan Vostřák, který hrál Bedřicha Mareše, později vyprávěl, že kvůli zatékající střeše býval téměř neustále mokrý. Pro herce byla vyhrazena jediná „teplá místnost“ s ohřívači, kam se chodili vzpamatovat. Ani ta ale nebyla bezpečná — jednoho dne skutečně začala hořet.
Když Simona Sedláčková upozornila vedení studia na neúnosné podmínky, nikdo její obavy vážně nebral. Po scéně v bazénu, kterou absolvovala ve velmi odhaleném kostýmu, dostala zápal plic.
Radek Březina si pamatoval, že se třásla horečkou a že měla být pod dohledem lékaře. Ona však odmítla práci přerušit. Pokračovala i ve chvíli, kdy už její tělo sotva zvládalo další záběr. Diváci přitom na plátně nic z jejího vyčerpání ani nemoci nepoznali.
A ještě jedna okolnost: Bohdan Vostřák a Simona Sedláčková spolu během natáčení opravdu chodili. Radek Březina tuto informaci bez velkého varování prozradil až v roce 2013.
Scéna, která měla být mnohem odhalenější
Simona Sedláčková ztvárnila Janu Bílou, jednu z nejvýraznějších postav filmu. Její hrdinka v průběhu děje prochází postupným sexuálním probuzením a herečka se v několika scénách objevila v různě odvážných kostýmech.
K nejznámějším okamžikům patří píseň Dotkni se mě, kterou Jana zpívá proti Petru Horskému, tehdejšímu modelovi představujícímu stvořeného krasavce. Scéna měla být smyslná, hravá a současně lehce absurdní.
„Petr byl samozřejmě nejtišší a nejstydlivější ze všech. Myslím, že už jen představa, že musí tu scénu odehrát se mnou, pro něj byla skoro traumatická,“ vzpomínala Sedláčková.
Producenti po ní chtěli, aby se v této části objevila úplně nahá. Ona to odmítla, přestože už v jiných filmech zkušenost s nahými scénami měla.
Tvůrci přesto doufali, že se pro slavnou píseň svlékne alespoň Petr Horský. Simona ale na svém rozhodnutí trvala a do úplné nahoty nešla.
Její odvážný výkon přesto zaujal pánský časopis Pánský svět. Jeho redakce se ji během následujících let opakovaně snažila přesvědčit k fotografování bez oblečení. V rozhovoru z roku 1991 poznamenala: „Pronásledují mě od chvíle, kdy vznikl Půlnoční kabaret hrůzy.“
Simona Sedláčková někdy o filmu mluvit nechce
Herečka přiznala, že se o roli Jany Bílé původně vůbec neucházela. Na místo zkoušek přišla jen proto, aby navštívila svého přítele Tomáše Krále.
Producenti si jí ale všimli a zeptali se, zda by nechtěla něco předvést. Předtím už slyšeli řadu technicky dobrých zpěvaček, jenže žádná z nich nedokázala postavě dodat humor a lehkost, které potřebovala.
Simona nejprve odmítla. Tvrdila, že zpívání nemá příliš ráda a že z něj má dokonce trochu strach. Když se jí zeptali, zda by zvládla alespoň píseň Hodně štěstí, zdraví, nakonec souhlasila.
To jim stačilo. Její podání je okamžitě zaujalo a pozvali ji ke skutečné zkoušce. Sedláčková později připouštěla, že k roli přišla v podstatě náhodou.
Současně však nikdy neskrývala rozhořčení nad tím, že žádný z herců nedostal podíl z prodeje filmových nosičů. I proto se občas stává, že o snímku odmítá mluvit, přestože jí přinesl jednu z nejznámějších rolí kariéry.
Pršelo, nebo vlastně nepršelo?
Ve scéně U domu doktora Děsivého si Jana chrání hlavu před deštěm novinami. Rekvizita byla speciálně potažena průhledným plastem, aby přežila opakované namáčení během několika záběrů.