Nestačil odpovědět. Bytem se rozezněl melodický zvonek u dveří.
Petr zbledl.
— Jano, prosím, — jeho tón se změnil během jediné vteřiny. Z podrážděného muže byl najednou téměř prosebník. Sepjal ruce před hrudí. — Jen mi dnes pomoz. Objednám jídlo z restaurace a řeknu, že to tak bylo naplánované. Ty zatím běž do ložnice, uprav se a vezmi si ty modré šaty, co se mi líbí. Pak přijdeš za námi. Prosím. Jde o moji kariéru!
Na odpověď už nečekal. Otočil se, pospíchal do předsíně, cestou si narovnal kravatu a nasadil svůj nejpřívětivější úsměv.
Jana zůstala sama v kuchyni.
Uslyšela cvaknutí zámku, potom hluboký, spokojený hlas Karla a jasný, trochu afektovaný smích Lucie.
— Petře, vy máte nádherný byt! — zazpívala obdivně Lucie. — To je úplné rodinné hnízdečko!
— Dobrý večer, Petře. Děkuji za pozvání. Doprava dnes byla příšerná, — ozval se Karel. — A kde máte tu svou báječnou manželku? Tolikrát jste o ní mluvil.
— Jana hned přijde, jen… dokončuje poslední přípravy, — zalhal Petr hladce, zatímco hostům pomáhal z kabátů. — Pojďte dál, posaďte se v obýváku.
Jana tiše odešla do ložnice a přivřela dveře.
V hrudi se jí všechno vařilo. Zranění se mísilo se vztekem a do toho se přidával ještě jiný, mnohem nepříjemnější pocit. „Dokončuje poslední přípravy.“ Jak snadno lže. Jak samozřejmě počítá s tím, že ona ponese následky jeho vlastní nezodpovědnosti.
Sedla si na okraj široké postele. V ložnici bylo ticho, ale z obývacího pokoje slyšela téměř všechno. Byt měl otevřenou dispozici a zvuk se v něm snadno přenášel.
Slyšela cinkání sklenic. Petr hostům naléval víno, které si Jana koupila pro svůj klidný páteční večer. Pak zazněl Luciin obdivný hlas.
— Ten interiér je úžasný! Petře, sedačka, stěny, osvětlení… To vám dělal návrhář? Muselo to stát celé jmění.
Jana se trpce pousmála.
Ano, rekonstrukce stála celé jmění. Především její jmění. Ona jednala s řemeslníky, vybírala materiály, hádala se se stavbyvedoucím, kontrolovala rozpočty a přebírala jednotlivé práce. Petr byl tehdy většinu času na služebních cestách a opakoval, že se tím nemůže zabývat, protože má příliš mnoho práce.
— Museli jsme do toho něco investovat, — odpověděl Petr se skromností, pod níž se nedalo přeslechnout sebeuspokojení. — Dlouho jsem ten projekt řešil. Chtěl jsem pro nás vytvořit opravdu ideální prostor. Podle mě má chlap své rodině zajistit pevné zázemí.
Jana zavřela oči.
Dlouho jsem ten projekt řešil.
Ta drzost ji téměř ohromila.
— A čím se vlastně zabývá vaše žena? — zeptal se Karel klidným, věcným hlasem. — Měl jsem za to, že také někde pracuje.
— Ale, přehazuje papíry, — mávl Petr ledabyle rukou.
Janě se na okamžik zastavil dech.
— Klasická kancelářská rutina. Víte, Karle, já mám v tomhle docela tradiční názory. Myslím si, že pro ženu je nejdůležitější domov. Pohoda, rodina, umět počkat, až se muž vrátí z práce. Jana je v tomhle směru hodně… domácí typ. Kariérní honičky ji vůbec neberou. Finanční věci u nás řeším já, takže ona může žít v klidu a užívat si.
— To je skoro dojemné, — protáhla Lucie a v hlase jí zazněl lehký posměch. — Musí být krásné nemuset o ničem moc přemýšlet, sedět doma, vařit polévky a čekat na svého živitele. Já bych to nedokázala. Potřebuji tempo, rozvoj, seberealizaci.
— Každému vyhovuje něco jiného, Lucinko, — odpověděl Petr blahosklonně. — Já si na Janě právě vážím toho, že je mírná. Není nijak zvlášť ambiciózní. Je tichá, klidná, taková opravdová strážkyně rodinného krbu. Jen je občas trochu roztržitá. Jako dnes. Špatně si spočítala čas s večeří, ale to napravíme.
Jana otevřela oči.
Něco uvnitř ní najednou cvaklo, jako když někdo přepne vypínač.
Uraženost zmizela. I vztek se stáhl. Zůstala po nich jen chladná, průzračná rozhodnost.
Je seniorní auditorka. Člověk, který dokáže najít chybu ve finančních výkazech v hodnotě milionů. Žena, která zaplatila většinu toho krásného bytu. A její vlastní manžel právě sedí za zdí a před svým šéfem ji vykresluje jako omezenou, finančně závislou hospodyňku jen proto, aby sám působil významněji, úspěšněji a velkoryseji.
Stavěl si vlastní podstavec tím, že ji tlačil co nejníž.
Jana vstala a přešla k zrcadlu.
Meruňkový župan skutečně působil měkce, útulně a domácím dojmem. Župan pohodlné, tiché ženy, která se nehádá a všechno zařídí.
Pomalu rozvázala pásek a nechala froté látku sklouznout na podlahu.
Ve skříni bez váhání sáhla po šatech, které měla zatím jen jednou, na firemním večírku. Byly sytě smaragdové, elegantní, střídmé, bez zbytečně odhalených míst, a přesto na její postavě působily mimořádně působivě. Stály téměř polovinu Petrovy měsíční výplaty.
Oblékla si je, otevřela šperkovnici a vybrala jednoduché náušnice. Potom se posadila před zrcadlo. Ruce se jí ani trochu netřásly. Nanášela make-up klidně a přesně, zvýraznila oči a po krátkém zaváhání sáhla po červené rtěnce.
Tak výraznou barvu používala jen při zvláštních příležitostech.
A dnešní večer zvláštní byl.
Dnes se loučila se svým manželstvím.