I samotné německé velení zůstalo ohromeno: tragický příběh chorvatského pluku, který se u Stalingradu držel, dokud téměř nezmizel do posledního muže

Chorvatský pluk, který se ztratil v troskách Stalingradu: osud dobrovolníků, jež nakonec zničila jejich vlastní oddanost

Za druhé světové války nebojovali po boku nacistického Německa jen Němci. Na východní frontu byly vysílány také jednotky z mnoha evropských zemí. Mezi spojenci Třetí říše stáli Rumuni, Maďaři, Italové, Slováci, Chorvati i další formace. Mezi slovanskými národy však existoval jeden zvlášť výmluvný případ, k němuž se historici vracejí dodnes.

Šlo o 369. zesílený chorvatský pěší pluk — útvar, jehož cesta začala nadšeným náborem dobrovolníků a skončila téměř úplným zničením v ruinách Stalingradu. Zatímco někteří němečtí spojenci postupem času svou účast na východní frontě slábnoucím tempem omezovali, chorvatští dobrovolníci zůstávali v boji téměř až do samého konce.

Osud této jednotky se stal jedním z nejtemnějších příkladů toho, jak dokáže ideologie, vojenská propaganda a slepá věrnost dovést tisíce lidí ke smrti, která nakonec neměla žádný skutečný smysl.

Vznik Nezávislého státu Chorvatsko a spojenectví s Třetí říší

Po porážce a rozdělení Jugoslávie na jaře roku 1941 byl na chorvatském území vyhlášen Nezávislý stát Chorvatsko, známý pod zkratkou NDH. Na papíře působil jako samostatný stát, ve skutečnosti však byl těsně závislý na Německu a Itálii.

Do čela nového režimu se postavil Ante Pavelić, vůdce ustašovského hnutí. Jeho moc se za každou cenu snažila ukázat Berlínu, že je spolehlivá a politicky bezvýhradně loajální. Proto krátce po německém útoku na Sovětský svaz chorvatské vedení oznámilo nábor dobrovolníků, kteří měli odejít do války proti SSSR.

Pro úřady NDH nebyla účast ve východním tažení jen vojenským krokem. Byl to okázalý důkaz věrnosti Adolfu Hitlerovi a zároveň pokus upevnit si podporu ze strany Německa.

Tisíce přihlášek už v první den náboru

Výzva k dobrovolnému vstupu do vojska přinesla nečekaně silnou odezvu. Už během prvních čtyřiadvaceti hodin po vyhlášení náboru dorazily tisíce žádostí. Podle různých údajů projevilo přání odejít na východní frontu přibližně deset tisíc mužů.

Takový nápor měl několik příčin. Někteří skutečně podlehli antikomunistické propagandě a věřili, že vstupují do boje proti nepříteli, který ohrožuje jejich svět. Jiní doufali, že jim služba přinese vyšší společenské postavení, pravidelný žold nebo vojenská vyznamenání. A byli i tací, kteří v odchodu na frontu viděli způsob, jak dokázat oddanost novému chorvatskému státu.

Zájemců bylo tolik, že německé velení nakonec rozhodlo o vytvoření pouze jednoho pluku, ačkoli počet dobrovolníků by mohl vystačit i na celou divizi.

Tak vznikl 369. zesílený chorvatský pěší pluk, který později vešel ve známost pod neoficiálním názvem Chorvatská legie.

Jednotka byla budována podle vzoru wehrmachtu. Chorvatští vojáci dostali německé zbraně, německé uniformy a výcvik probíhal pod dohledem německých instruktorů.

Současně jim bylo ponecháno právo nosit národní rozlišovací znaky. Na stejnokrojích se objevily prvky ustašovské symboliky a na některých přilbách či označeních byly používány chorvatské národní emblémy.

Mimořádný význam měla přísaha. Dobrovolníci slibovali věrnost Adolfu Hitlerovi jako vrchnímu veliteli německých ozbrojených sil. Pro mnohé to v praxi znamenalo, že se stali součástí vojenského systému Třetí říše.

Dnes je těžké si představit, jak silně tehdy působila politická a vojenská propaganda, když tisíce lidí dokázaly spojit svůj osud s cizí mocností a jejím vůdcem.

Na podzim roku 1941 byl pluk vyslán na sovětsko-německou frontu a zařazen do sestavy 100. lehké pěší divize wehrmachtu. První větší boje chorvatské jednotky prodělaly v oblasti Charkova.

Skutečná válka se ukázala mnohem tvrdší, než mnozí očekávali. Už v prvních střetech utrpěla jednotka vážné ztráty. Rudá armáda kladla houževnatý odpor a německý postup vyžadoval neustálé útoky na opevněné pozice.

Zahraniční spojenecké formace bývaly často posílány na mimořádně nebezpečné úseky. Německé velení se snažilo šetřit vlastní kmenové jednotky, a proto spojencům nezřídka připadaly nejtěžší úkoly.

Proč byli Chorvati považováni za jedny z nejspolehlivějších německých spojenců

Navzdory vysokým ztrátám získaly chorvatské jednotky u německého velení velmi dobré hodnocení. Ve vojenských dokumentech byla opakovaně zdůrazňována jejich disciplína, odolnost a ochota plnit rozkazy i ve chvílích, kdy se situace stávala krajně těžkou.

Historici upozorňují, že motivace mezi vojáky pluku byla skutečně silná. Mnozí chápali válku proti Sovětskému svazu jako osobní poslání a považovali ji za ideologický střet.

Právě toto přesvědčení často vedlo k tomu, že Chorvati zůstávali na pozicích i tehdy, když se okolnosti blížily bezvýchodnosti.

Taková bojeschopnost však měla krutou cenu. Ztráty rostly tak rychle, že pluk musel být stále znovu doplňován dalšími dobrovolníky z Chorvatska.

V roce 1942 se německá ofenziva rozvíjela směrem k Volze. Společně s dalšími částmi wehrmachtu postupoval ke Stalingradu také 369. chorvatský pluk.