Radek vyprávěl o uplynulém týdnu s takovým nadšením, jako by se právě vrátil z největšího dobrodružství svého života. Před známými se ani nesnažil skrývat, že luxusní pobyt u moře nestrávil se svou manželkou, ale po boku milenky. Každou podrobnost podával jako důkaz vlastní neodolatelnosti a ani na okamžik ho nenapadlo, že doma už na něj čeká odpověď, kterou nedokáže předvídat.
— Celý týden byla neskutečně něžná, pozorná, hravá a svůdná, — rozplýval se. — Jako by mi chtěla za každou cenu ukázat, že se jí žádná jiná žena nevyrovná. Petra dělala všechno možné, abych pochopil, jak je výjimečná, nenahraditelná a úžasná. A na té dovolené se snažila ještě mnohem víc než kdy předtím.
Radek si svou domnělou „svobodu“ vychutnával do poslední vteřiny. Po návratu z pracovní cesty se proto nevydal rovnou domů. Nejdřív zamířil k řadovým garážím na okraji sídliště, kde už postávala jeho obvyklá parta. Toužil jim co nejdřív vylíčit svůj „nezapomenutelný“ prázdninový románek a už předem si užíval jejich obdiv.
Muži ho poslouchali téměř bez dechu. Jeden mu tiše záviděl, druhý obdivoval jeho troufalost a další jen nevěřícně vrtěl hlavou. V duchu si říkali, že podobný život si může dovolit snad jedině Radek. Většina z nich se totiž doma vracela k manželkám, dětem, tchyním, nekonečným opravám domu, práci na chatě a obyčejným starostem, které člověku nedají ani na chvíli vydechnout.
— A co uděláš, až se to dozví tvoje Lucie? — zeptal se jeden z nich. — Vyhodí tě tak rychle, že si nestačíš ani sbalit tašku. A zpátky tě už nepustí.
— Ale prosím tě, kam by ode mě šla? — pousmál se Radek s naprostou jistotou. — Nakonec mi odpustí. Stejně kromě mě nikoho nemá.
Ani ne o půl hodiny později stál před dveřmi svého bytu. Když zazvonil podruhé, zámek konečně cvakl. Dveře se otevřely — a Radek v tu chvíli doslova zkameněl.
Nedokázal se ani pohnout. Místo známého pohledu do předsíně uviděl hned za prahem velký cestovní kufr. Stál těsně vedle Luciiných nohou, připravený k odjezdu.
— Lucie… — vydechl a žaludek se mu sevřel nepříjemnou předtuchou. — Co má tohle znamenat?
Manželka pomalu přejela konečky prstů po obalu pasu, který svírala v ruce. Její tichý, nečitelný úsměv se sotva znatelně prohloubil. V očích se jí přitom usadil podivný, až ledový klid.
— Pojď dál, Radku, — řekla téměř něžně. Právě její vyrovnaný hlas ho však vyděsil mnohem víc, než by dokázal jakýkoli křik. — Přicházíš právě včas. Zrovna jsem všechno dobalila.
Radek překročil práh a zoufale se snažil pochopit, co se v bytě odehrává. Srdce mu tlouklo až někde v krku. Počítal se slzami, výčitkami, hádkou, hysterickým výstupem i talíři rozbitými o podlahu. Jenže ticho, které vyplňovalo celý byt, a Luciin klidný úsměv v něm probouzely větší hrůzu než otevřená bouře.
— Jak to myslíš, že máš dobaleno? — zachraptěl. — Lucie, počkej… já ti to vysvětlím. Bylo to jen…
— Chyba? Chvilková slabost? Okamžik, kdy ses přestal ovládat? — přerušila ho a uhladila si lehké letní šaty, které na ní Radek nikdy předtím neviděl. — Nemusíš se namáhat. Vím všechno. O Petře. O hotelovém komplexu Adriatik. A také o tom, jak ses tím před chvílí chlubil klukům u garáží.
Tiše vydechla a přistoupila až k němu. Mezi jejich těly nezůstalo skoro žádné místo. Stejným samozřejmým gestem, jakým mu po celých deset let společného života ráno upravovala oblečení, mu narovnala límeček košile.
— Život má někdy opravdu zvláštní smysl pro ironii, — zašeptala. — Zatímco sis užíval svou vysněnou volnost a dokazoval sám sobě, jak jsi pro každou ženu nepostradatelný, také já jsem trávila velmi příjemný týden u moře.
Radkovi zmizela barva z tváře.
— Cože?… S kým?
— Ale no tak, nemusíš se hned děsit, — odpověděla Lucie koketně a lehce na něj mrkla. V její tváři se objevil téměř stejný sebejistý výraz, jaký ještě před chvílí předváděl on před kamarády. — Bydleli jsme ve stejném hotelovém resortu. Ty ses ovšem věnoval Petře s takovým zaujetím, že sis ani nevšiml, že mám pokoj v druhém křídle. A mimochodem, ten nový účes ti u bazénu docela slušel. Vypadal jsi opravdu sebevědomě.
Došla k zrcadlu, vzala ze stolku kabelku a bez jediného rozechvění si ji zavěsila přes rameno.
— Skutečně sis myslel, že se ke mně nic nedonese? Věděla jsem o tom od samého začátku, Radku. Jen jsem chtěla zjistit, jak daleko jsi ochotný zajít. A víš, co jsem si během toho týdne uvědomila? — obrátila se k němu a její pohled zůstal klidný. — Že ani já na tom nejsem vůbec špatně. A že existují lidé, kterým na mně opravdu záleží. Třeba masér z hotelového wellness. Mimochodem, velmi pozorný a galantní muž. Prožili jsme spolu několik příjemných chvil, zatímco ty jsi Petře objednával ústřice a drahé večeře.
Radkův svět se v jediném okamžiku sesypal. Jeho nabubřelá jistota, pocit vítězství i představa, že je „opravdový chlap“, se pod jediným vyrovnaným pohledem vlastní ženy změnily v prach.
— Lucie… prosím… sedněme si a normálně si o tom promluvme, — zašeptal zoufale. — Miluju tě. Zachoval jsem se jako hlupák. Udělal jsem strašnou chybu…