Klára položila šálek heřmánkového čaje na skleněný stolek a unaveně se opřela do křesla.
Po každém rozhovoru s tchyní jí v hrudi zůstávala těžká, nepříjemná pachuť, přestože Božena Novotná mluvila vždycky tiše, jemně a skoro až přehnaně ohleduplně. I teď, když ji znovu prosila o peníze, se omlouvala téměř za každou druhou větou.
— Klárko, promiň mi, staré ženské, — naříkala provinile. — Já vím, že tě obtěžuji až moc často. Jenže doktoři mi řekli, že léčbu nesmím přerušit. A z mého důchodu, sama chápeš…
Klára soucitně přikývla, i když ji druhá žena přes telefon samozřejmě vidět nemohla.
Před třemi měsíci jí Božena se slzami v hlase oznámila diagnózu: začínající artrózu a nutnost drahých procedur, které měly zabránit tomu, aby jednou skončila odkázaná na pomoc druhých. Klára odmítnout nedokázala. Padesát tisíc korun měsíčně pro její firmu nebyla částka, která by ji zničila, a zdraví blízkého člověka se jí zdálo mnohem důležitější než peníze.
— Paní Novotná, prosím vás, netrapte se tím, — odpověděla laskavě. — Zítra vám pošlu potřebnou částku. A přestaňte se mi pořád omlouvat. Vždyť jsme teď rodina.
— Ach, Klárko, ty jsi hotový poklad! Ten náš Petřík měl takové štěstí, že potkal právě tebe. Pane Bože, čím jsem si zasloužila takové dobro?
Klára ještě chvíli poslouchala další vlnu vděčných slov, potom se s tchyní rozloučila a stiskla tlačítko pro ukončení hovoru. Na dlouhé prázdné rozhovory jí už nezbýval ani čas, ani síla.
Její značka dámského oblečení „Klara Styl“ vyžadovala neustálou pozornost. Na druhý den měla naplánovanou prezentaci nové kolekce a hned další den důležité jednání s možným investorem. Ve svých osmadvaceti letech vedla tým třiceti lidí. Malý projekt, který kdysi nastartoval její otec, se díky dlouhým rokům práce proměnil v respektovanou a dobře rozpoznatelnou značku.
Už natahovala ruku po tabletu, aby ještě zkontrolovala poslední návrhy, když najednou zaslechla známé hlasy. Nejdřív si myslela, že ve vedlejším pokoji běží televize: Petr si rád pouštěl různé debatní pořady a reality show. Jeden z hlasů jí však až nepříjemně připomínal tchyni.
— Petříku, zase se mi poštěstilo! Zítra mi tvoje žena znovu pozlatí ručičku! — zasmála se vesele Božena.
Klára strnula.
Byla to opravdu její tchyně. Ale odkud se ten hlas bral? Podívala se na telefon a uviděla rozsvícený displej s aktivním hovorem. Zjevně se jí při pokusu o ukončení spojení tlačítko nezmáčklo správně.
— Kolik z ní vytáhneš tentokrát? — zeptal se Petr.
Klářino srdce se prudce rozbušilo. Manžel měl být přece v kanceláři a pracovat na důležitém projektu předělávky webu. Proč tedy uprostřed pracovního dne seděl u své matky?
— Padesát tisíc, jako vždycky. Je až dojemné, jak upřímně se bojí o moje zdraví!
Znovu se ozval smích. Tentokrát se smála nejen tchyně, ale i Petr.
— Mami, ty jsi génius! A ta vymyšlená artróza, to byl prostě skvělý nápad!
Klára opatrně zvedla telefon. Prsty se jí sotva znatelně třásly.
Co znamená „vymyšlená“? Vždyť na vlastní oči viděla lékařské zprávy a doporučení, které jí Božena ukazovala.
— Jakýpak génius! — odfrkla tchyně. — Tvoje žena je jen neuvěřitelně naivní husička. Ale pravda, štědrá husička, a to je důležitá vlastnost. Využívej příležitosti, synku. Hlavně nepropásni správnou chvíli!
— Nepropásnu. Chci nové auto ze salonu. A žádného levného Korejce nebo Číňana. Normální evropskou značku. Třeba Mercedes. A ať stojí aspoň pět milionů.
— No teda! Ty máš ale nároky!
— A co, mám celý život jezdit starou fabií? Neženil jsem se s bohatou ženskou jen tak pro nic za nic.
Oženil se s bohatou ženskou. Využívej příležitosti…
Klára se několikrát pomalu a zhluboka nadechla. Rozum se vzpíral přijmout to, co právě slyšela.
Mluvil tak její Petr. Ten stejný lehký, okouzlující muž s výborným smyslem pro humor, který si ji dokázal získat během několika týdnů. Petr, kterého potkala ve vlastní kanceláři a do kterého se zamilovala jako školačka. Petr, který ji před půl rokem se slzami v očích požádal o ruku a mluvil o velké lásce a společné budoucnosti.
— Jen opatrně, aby nezačala něco tušit, — varovala ho Božena skoro šeptem. — Klára je důvěřivá, ale úplně hloupá taky není, když dokázala tak rozjet firmu.
— Mami, neříkej nesmysly. Teď je do mě tak zamilovaná, že by mi snesla modré z nebe, kdybych si řekl správným tónem. Stačí to dobře podat. Vysvětlím jí, že drahé auto potřebuju kvůli práci, obchodnímu dojmu a schůzkám s klienty.
— Šikula! Já jsem se tak bála, že si vybereš nějakou prázdnou fiflenu. A ty ses dokázal zamilovat opravdu rozumně.
— Zamilovat? — Petr se uštěpačně zasmál. — Mami, ty máš fantazii. Připadám ti jako beznadějný romantik? Prostě jsem si dobře zařídil osobní život i práci.
Klára zavřela oči a snažila se uklidnit dech. Takže půl roku manželství, které považovala za nejšťastnější období svého života, bylo pro jejího muže jen výhodným obchodem. A neexistující nemoc jeho matky se ukázala být pohodlným způsobem, jak z ní pravidelně tahat peníze.
