Nebyla to špatná zkušenost, ale ani něco, na co by člověk nedokázal zapomenout.
Bylo to úplně obyčejné.
Mezi jeho příběhy a tím, co se skutečně odehrávalo, však zela obrovská mezera.
Jeho slova byla velkolepá, zatímco realita zůstávala docela všední.
A tehdy mě napadlo něco zvláštního.
Nedokázala jsem cítit jeho.
Cítila jsem jen, jak usilovně se snaží.
Někdy člověka přepadne velmi podivný dojem.
Ten druhý leží fyzicky vedle vás, ale část jeho duše jako by stála opodál a sledovala ho zvenčí. Kontroluje každý pohyb, hodnotí každý okamžik a v duchu si zapisuje výsledek vlastní výkonnosti.
Po chvíli vstal, oblékl si župan a odešel do kuchyně.
Já zůstala v posteli a mlčky se dívala do stropu. Z vedlejší místnosti se ozývalo cinknutí sklenic.
Za několik minut se vrátil s lahví vína a dvěma sklenkami.
„Takže…“ začal, když si sedal vedle mě. „Nezklamal jsem tě, že ne?“
Tou otázkou ve mně uhaslo i to poslední, co ještě zůstávalo.
Protože problém nebyl v tom, že by ta noc byla špatná.
Problém spočíval v tom, že se stále snažil obstát před neviditelnou porotou.
Jako by celý večer netrávil se mnou, ale soupeřil se svou vlastní minulostí.
„Bylo to hezké,“ řekla jsem klidně.
Přikývl.
Podle jeho tváře však bylo jasné, že mým slovům nevěří ani on sám.
„Dřív jsem samozřejmě…“ začal znovu.
„Petře…“ přerušila jsem ho tiše.
Okamžitě zmlkl.
„Mohli bychom už to slovo ‚dřív‘ nechat být?“
Pohlédl na mě překvapeně.
V obličeji měl soustředěný výraz člověka, který se opravdu snaží pochopit, co mu druhý říká.
„Jak to myslíš?“
„Úplně jednoduše,“ odpověděla jsem. „Existuje i dnešek. Existuje tahle chvíle. Život není jen to, co už bylo.“
Nastalo ticho.
Neřekl nic.
Jen pomalu sklonil hlavu a přikývl.
A právě v té chvíli mi definitivně došlo, že každý z nás žije v úplně jiném světě.
Já se snažila být v přítomnosti.
On stále zůstával uvězněný ve včerejšku.
Lehl si znovu vedle mě.
Otočil se ke mně zády.
Přibližně za deset minut tvrdě usnul.
Opravdu přesně za deset minut.
Bez jediného dalšího slova.
Já však zůstala vzhůru.
Poslouchala jsem jeho dech.
A přemýšlela, co vlastně z té noci udělalo neúspěch.
Ve skutečnosti nešlo o to, že bychom spolu prožili nepovedený večer.
Podstatné bylo něco jiného: člověk se může natolik připoutat ke své minulosti, až se přítomnost změní jen v kulisu, před níž znovu a znovu přehrává starý příběh.
Ráno vypadal odpočatě a svěže.
Uvařil kávu.
Položil hrnky na stůl, přišel ke mně a lehce mě políbil na spánek.
„Už dlouho jsem se tak dobře nevyspal,“ řekl s úsměvem.
Usmála jsem se také.
„Zopakujeme si to?“ zeptal se a mrkl na mě.
A právě v té vteřině jsem svou odpověď ucítila naprosto jasně.
Ne.
Nechtěla jsem.
Ne proto, že by byl špatný člověk.
Byl laskavý.
Choval se s úctou.
Měl dobré úmysly.
Jenže po jeho boku jsem se necítila jako žena.
Připadala jsem si jako divačka sedící v hledišti.
A přede mnou stál herec, který se znovu a znovu pokouší oživit vlastní legendu.
„Uvidíme,“ odpověděla jsem pouze.
Přikývl.
Podíval se na mě způsobem, jako by všechno pochopil.
Uvnitř jsem však měla silný pocit, že nepochopil vůbec nic.
Později mi ještě několikrát napsal.
Jeho zprávy byly stejně zdvořilé jako vždy.
Nenaléhal a nikdy nepřekročil hranici, za níž by mi začal být nepříjemný.
Odpovídala jsem mu se stejnou slušností.
Už jsme se ale nikdy znovu nesetkali.
A víte, co je na celém příběhu nejpodivnější?
Přestože od té doby uplynula nějaká doba, stále nedokážu uvést jeden jediný přesný důvod.
Na papíře vypadalo všechno docela normálně.
Nehádali jsme se.
Nikdo nikoho neurazil.
Ani se nestalo nic, co by se dalo nazvat velkým zklamáním.
A přece v tom všem chybělo něco zásadního.
Samotný život.
Jako by proti mně neseděl opravdový člověk, ale postava, která už celé roky žije uvnitř příběhů, jež o sobě vypráví.
Možná právě v tom spočívala podstata všeho.
Nehledala jsem hrdinu, který kdysi prožil svou nejslavnější dobu.
Chtěla jsem skutečného člověka, který dýchá dnes, směje se dnes, chybuje dnes a umí být sám sebou právě teď.
On se však stále snažil dokázat, že býval legendou.
A potlesk minulosti pro něj znamenal víc než ticho přítomného okamžiku.