Král na tuto příhodu vzpomínal v rozhlasovém pořadu „Čerstvý vzduch“ s Terezou Horákovou. Popsal, jak byl po představení „Láska za lásku“ uveden ke králi Karlu III. a princezně Daniele. Na recepci ho postavili až na úplný konec řady. Karel si ho vybavil jen neurčitě a zdvořile poznamenal, že ho zřejmě viděl „v televizi“. Zato Danielina reakce byla okamžitá, upřímná a nezapomenutelná. Její poznámka znovu ukázala, jak hluboko tenhle kultovní film pronikl i do míst, kde by to čekal málokdo.
Když se herecká metoda stala až příliš skutečnou
Možná jste si toho všimli, zvlášť pokud film znáte nazpaměť. Během slavné večeře se Boris Bořek do scény tak ponořil, že prudce udeřil pěstí do stolu — přímo na ruku Zuzany Sedláčkové. Její reakce nebyla hraná.
Ta bolest byla úplně skutečná. O něco později se mu však během čísla „Podlahová show“ nechtěně pomstila. Špičkou vysokého podpatku mu došlápla na chodidlo a výraz utrpení, který kamera zachytila v jeho obličeji, byl stejně opravdový jako její předchozí výkřik. Náhodná odplata, ale s pořádnou dávkou třpytu a nadsázky.
Snímek vznikal na podzim a v zimě roku 1974 v tehdejším Československu, především v barrandovských ateliérech a ve starém zámeckém sídle nedaleko Dobříše.
Podmínky byly podle všeho nesnesitelně chladné a v budově navíc nebyla pořádná koupelna. Boris Bořek, představitel Bohdana Majora, později vyprávěl, že kvůli zatékající střeše byl neustále mokrý. Jediné místo, kde se herci mohli zahřát, byla takzvaná teplá místnost s několika topidly. Jenže i ta nakonec skutečně vzplála.
Když si Zuzana Sedláčková na mráz a vlhkost stěžovala, vedení studia její obavy odbylo. Po scéně v bazénu, kterou natáčela v odvážném a velmi lehkém kostýmu, dostala zápal plic. Radek Březina si později vybavoval, že se „třásla horečkou“ a měla zůstat pod lékařským dohledem. Ona však odmítla přestat pracovat. Vyčerpání a nemoc, které její tělo během natáčení neslo, diváci na plátně vůbec nepoznali.
A ještě jedna drobnost o Borisovi Bořkovi: se Zuzanou Sedláčkovou spolu během práce na filmu skutečně chodili. Radek Březina tuto informaci mimochodem prozradil až v roce 2013.
Scéna, která se málem proměnila v úplnou nahotu
Zuzana Sedláčková jako smyslná hlavní hrdinka Jana Bílá ukázala ve filmu několik různých podob nahoty a zranitelnosti. K nejvýraznějším okamžikům její postavy patří scéna sexuálního probuzení při písni „Dotkni se, dotkni se, dotkni se mě“, kterou zpívá před Petrem Hradeckým, tehdy začínajícím modelem.
„Petr byl ze všech nejtišší a nejstydlivější. Myslím, že už samotná představa, že se mnou musí tu scénu hrát, ho téměř traumatizovala,“ vzpomínala Sedláčková.
Producenti chtěli, aby byla Zuzana během natáčení úplně nahá. Ona to však odmítla, přestože v jiných filmech už dříve odhalené scény přijala.
Tvůrci zároveň doufali, že Petr Hradecký se během slavné písně svlékne úplně. Sedláčková ale na svém rozhodnutí trvala a k úplné nahotě ji nikdo nepřesvědčil.
Její odvážný výkon přesto upoutal pozornost pánského magazínu „Kavalír“, který se ji pak několik let snažil získat pro fotografování bez oblečení. V rozhovoru z roku 1991 k tomu poznamenala: „Od Skalní hororové show mě nepřestali nahánět.“
Zuzana Sedláčková o filmu někdy mluvit nechce
Sedláčková později přiznala, že na roli Jany původně vůbec nešla na konkurz. Na natáčení se přišla jen podívat za svým přítelem Tomášem Králem.
Producenti si jí všimli a zeptali se, zda by si nechtěla zkusit kamerovou zkoušku. Slyšeli už mnoho výborných zpěvaček, ale stále nemohli najít nikoho, kdo by Janě dodal potřebný smysl pro humor. Sedláčková nejprve odmítla. Řekla, že zpívání nemá ráda a dokonce z něj má trochu strach.
Když se jí zeptali, zda by dokázala zazpívat alespoň „Hodně štěstí, zdraví“, nakonec souhlasila. A právě to stačilo. Její projev je zaujal natolik, že ji pozvali do dalšího kola a nakonec obsadili. Sama ale vždy tvrdila, že k roli přišla spíš náhodou než promyšlenou cestou. Zároveň ji dodnes mrzí, že herci neměli žádný podíl z prodeje filmových nosičů. I proto se jí někdy o snímku nechce mluvit.
Prší, nebo neprší?
Ve scéně „Tam u domu Františka“, v níž si Jana chrání hlavu před deštěm novinami, byly rekvizitní noviny potaženy průhlednou plastovou vrstvou, aby vydržely opakované namáčení.
Plast ale nepokrýval celý výtisk. Roh, který Zuzana držela v ruce, zůstal kvůli přirozenějšímu vzhledu bez ochrany. Z většiny novin voda viditelně stéká, zatímco část sevřená v její dlani zůstává suchá. Právě tím se prozrazuje, že rekvizita nebyla ve skutečnosti mokrá úplně celá.
Během písně „Tam u domu Františka“ navíc Jana začíná v modrém svetru, ale když se setká s Rudolfem Hadrou, svetr se jako kouzlem změní na bílý.
V jejím kostýmu je ještě jeden úsměvný detail, kterého si při příštím sledování můžete všimnout. Na začátku filmu má černé boty. Když však s Bohdanem dorazí do laboratoře, jsou z ničeho nic bílé.
Nečekané překvapení s invalidním vozíkem
V jednom z nejnapínavějších okamžiků filmu, kdy Magda a Rudolf Hadra připravují přemístění zámku, odvádějí Bohdan s Janou doktora Skálu pryč z místa dění. Po výbuchu a zmizení budovy leží všichni tři rozhození po okolním pozemku.
Podivné je, že doktor Skála odpočívá na rozbitých zbytcích invalidního vozíku — přestože ho jen několik minut předtím vůbec nepoužíval.
Když Tomáš Král později žil v Praze, všiml si fanoušků, kteří chodili na půlnoční projekce „Skalní hororové show“ v kostýmech. Zvědavost mu nedala, zavolal do kina a zeptal se, zda by se mohl jednoho večera přijít podívat. Diváci byli z jeho příchodu nadšení. Zaměstnanci kina však odmítali uvěřit, že před nimi skutečně stojí Tomáš Král. Označili ho za podvodníka a nakonec ho dokonce vyvedli ven.
Když se mu podařilo prokázat totožnost, personál se omluvil. Král už se ale rozhodl, že se dovnitř nevrátí. Jen si představte, jak trapně muselo být lidem, kteří vyhodili skutečnou hvězdu filmu, protože ji považovali za nepovedeného napodobitele.
A jaké vzpomínky na tuto kultovní podívanou máte vy? Patří podle vás na seznam ještě nějaký přehlédnutý přešlap nebo zákulisní příběh, který tu chybí? Podělte se o svůj názor v komentářích.