Pro nově získanou společnost byl připraven nový systém řízení. Následující den se měli zaměstnanci Alfa-Stavu seznámit s novým vedoucím oddělení — Petrem Dvořákem.
Na papíře šlo o zkušeného manažera. Ve skutečnosti měl uskutečňovat rozhodnutí, která připravovala Klára.
„David nikdy neuhodne, kdo za tím vším stojí,“ poznamenal Miroslav s úsměvem.
„Samozřejmě že ne,“ přikývla dcera. „Už dávno mě přestal brát vážně.“
Druhý den ráno se David vrátil domů plný novinek.
„Představ si, naši firmu koupili!“ oznámil. „Prý máme nového majitele, nějakého velmi vlivného podnikatele. Chystají se změny a velké projekty. Myslím, že mám slušnou šanci na povýšení. V práci si mě hodně váží.“
Klára před něj položila talíř s čerstvou omeletou.
„Jestli si tě vedení opravdu váží, je to skvělá zpráva. Máš důvod slavit.“
„To tedy mám,“ ušklíbl se spokojeně. „Samozřejmě nám přidělili nového šéfa. Ale já jsem v oddělení tolik let, že bez mé pomoci nevydrží ani týden.“
„Určitě,“ přikývla klidně. „Bez tak nenahraditelného zaměstnance to bude mít těžké.“
V duchu dodala: „To se ještě uvidí.“
Hned následující den Klára vytáhla ze skříně kostým, který na sobě neměla pět let. Tmavě modrý komplet s dokonale padnoucím sakem. Kdysi pro ni představoval samostatnost, kariéru a svobodu.
Teď se z něj znovu stalo brnění.
Podle dokumentů byla do firmy přizvána jako nezávislá marketingová specialistka, která měla podpořit nového vedoucího. Zaměstnanci ji vnímali pouze jako poradkyni. Ve skutečnosti však její nápady a rozhodnutí určovaly budoucnost celého oddělení.
Společná porada začínala v deset.
Petr Dvořák od prvního okamžiku působil jako sebejistý vedoucí. Mluvil stručně, kladl přesné otázky a nesnášel neurčité odpovědi. Klára se posadila do zadní části místnosti s notesem v ruce a sledovala, jak se David snaží z prvního řadu upoutat pozornost vedení.
„David Kratochvíl, seniorní specialista,“ představil se důležitě. „Ve firmě pracuji čtyři roky. Odpovídám za několik klíčových oblastí a strategické úkoly.“
„Výborně,“ reagoval Petr. „Takže zítra v devět ráno připravíte podrobnou dokumentaci ke všem svým projektům. Zvláštní pozornost věnujte projektu Severní čtvrť.“
„U toho projektu jsou určité komplikace s dokumenty,“ zamumlal David nejistě.
„To nevadí. Společně zjistíme, kde je problém,“ odpověděl nový vedoucí suše.
Klára se nepatrně usmála. Podklady už prostudovala a dobře věděla, že za slovy o drobných potížích se skrývá chaos, který se táhne téměř půl roku.
Téhož večera dorazil David domů v příšerné náladě.
„Ten Dvořák je nesnesitelný puntičkář!“ bručel, když si zouval boty. „Plete se úplně do všeho, kontroluje každý řádek v dokumentech. Pořád chce termíny, ukazatele a vysvětlení. Mluví se mnou, jako bych právě vyšel ze školy!“
„Možná se jen snaží zjistit, jak oddělení funguje,“ navrhla Klára.
„On tomu vůbec nerozumí!“ mávl muž podrážděně rukou. „Zítra mu vysvětlím, jak se tady věci dělají.“
„To určitě udělej,“ souhlasila. „Jen se drž faktů.“
Následující den Petr provedl detailní kontrolu rozpracovaných úkolů. Klára seděla opodál a předstírala, že si vše pečlivě zapisuje.
Když se vedoucí dostal k Davidovým projektům, sebejistota jejího manžela se rychle vytratila. Pletl se ve vlastních číslech, pro každý termín uváděl jiný údaj a na velkou část otázek nedokázal odpovědět vůbec.
Petr ho vyslechl a nakonec stručně uzavřel:
„Obraz už mám jasný. Vaše výsledky probereme později mezi čtyřma očima.“
Jakmile ostatní zaměstnanci odešli, přistoupil ke Kláře.
„Teď už chápu, proč jsi tu kontrolu připravila. V dokumentaci tvého manžela je spousta údajů, které skutečná práce nepotvrzuje.“
„Přesně tak,“ odpověděla. „A nastal čas zjistit, co se za nimi opravdu skrývá.“
Na konci měsíce bylo oddělení téměř k nepoznání. Tři dlouho stagnující projekty se podařilo znovu rozběhnout a u dalších dvou nových směrů byly podepsány smlouvy. Zaměstnanci si Petra začali vážit, zatímco Klára dál zůstávala jeho skromnou a téměř neviditelnou pomocnicí.
David byl čím dál podrážděnější. Doma si neustále stěžoval, že si na něj vedoucí schválně zasedl a hledá chyby v každé maličkosti.
„Synku, nesmíš dovolit nějakému povýšenci, aby si s tebou vytíral podlahu,“ povzbuzovala ho Božena. „Ať zjistí, s kým má tu čest.“
„Ještě zjistí,“ sliboval David ponuře. „Nesnáším, když se někdo pokouší řídit můj život.“
Klára jejich rozhovory poslouchala s tichým úsměvem.
Věděla, že rozhodující okamžik se blíží.
Rozuzlení začalo v pátek ráno.
Petr si Davida pozval k vážnému rozhovoru. Přes zavřené dveře zaměstnanci slyšeli jeho rozhořčený hlas a ujišťování, že všechny procesy má údajně pod kontrolou. Nakonec se ozvala hlasitá rána. David vyletěl z kanceláře a zahrnul vedení hrubými nadávkami.
Klára zachovala dokonale klidný výraz, jako by se jí celá věc vůbec netýkala. Přitom dobře věděla, že přišel den, na který se připravovala.
Večer vtrhl David do bytu úplně bez sebe.
„Jak mě ti idioti vytáčejí!“ zavrčel a hodil tašku na židli. „Petr rozebral moji zprávu řádek po řádku a prohlásil, že se na svou pozici vůbec nehodím! Ten samolibý blbec ani netuší, jak náš obor funguje!“