„A co když mu rozumí lépe, než si myslíš?“ poznamenala Klára bez rozrušení.
„Co to meleš? Čtyři roky jsem tam dělal skoro všechno! Bez mě by se celé oddělení dávno rozpadlo! A pak se objeví nějaký chytrák odnikud a rozhodne se, že teď bude všem poroučet!“
Božena odtrhla oči od televize.
„Davídku, nesmíš dovolit novému vedení, aby s tebou takhle jednalo. Jen si upevňuje moc. Chvíli vydrž a najdi jeho slabinu.“
„Já už vím, kde je zranitelný!“ prohlásil David samolibě. „Pořád se kolem něj motá jedna konzultantka. Neustále si něco šeptají. Jsem si jistý, že mu radí při každém rozhodnutí. Nejspíš je to jeho milenka.“
Kláře se jen stěží podařilo nesmát.
„Ty opravdu věříš, že spolu něco mají?“ zeptala se s předstíranou zvědavostí.
„O tom vůbec nepochybuju! Pořád chodí v přísném kostýmu a tváří se, jako by znala odpověď na všechno. Na první pohled je jasné, že je to nebezpečná ženská. Určitě přes ni šéf všechno zařizuje.“
„Zajímavá teorie,“ řekla Klára a nalévala čaj do šálků. „Tak uvidíme, jak to celé dopadne.“
Dopadlo to výpovědí.
V pondělí ráno Petr Dvořák podepsal potřebné dokumenty.
V příkazu stálo: „Nesplnění požadavků dané pracovní pozice a opakované porušení pravidel při přípravě výkazů.“
David protestoval, zvyšoval hlas a vyhrožoval soudem. Vedení však bylo připraveno. Chyby, nepravdivé údaje, nadhodnocené výsledky i další porušení pravidel byly shromážděny v samostatném dokumentačním spise.
Klára z dálky sledovala, jak její manžel s rudým obličejem vyběhl z kanceláře, prudce za sebou zabouchl dveře a uprostřed chodby začal někomu telefonovat a hlasitě nadávat.
Zaměstnanci si jen mlčky vyměňovali pohledy. Nikdo ho příliš nelitoval. Většina dobře chápala, že do této situace se David dostal vlastní vinou.
Pozdě odpoledne jí zavolal.
„Vyhodili mě z práce! Chápeš to?! Ti parchanti to celé narafičili!“
„Vážně?“ Klára obratně předstírala překvapení. „Ale proč? Co se stalo?“
„Petr a jeho ženská! Zfalšovali obvinění! Myslí si, že to nechám být? Ještě jim dokážu, že nemají pravdu!“
„Zkus to,“ odpověděla manželka klidně. „Ale pokud vím, mají dokumenty, které dokazují opak.“
David vztekle ukončil hovor.
Domů se vrátil mnohem později než obvykle.
Tvář měl staženou, pohyby těžké a nervózní.
Klára právě uklízela po večeři. Matěj už hluboce spal ve svém pokoji. Kuchyní se šířila vůně domácí kuřecí polévky a čerstvě upečených housek. Žena záměrně vytvořila atmosféru domova, aby nadcházející rozhovor působil ještě ostřeji.
„Tak co, podařilo se ti vyřídit si to s vedením?“ zeptala se.
„Vyhodili mě,“ odpověděl David dutě a vyhýbal se jejím očím. „Ten Dvořák mě označil za neschopného pracovníka, kvůli kterému trpí celé oddělení. Mě! Člověka, který tam tolik let pracoval!“
„To je nepříjemné. Možná bys měl přemýšlet, kde přesně jsi udělal chybu.“
„Já jsem žádnou chybu neudělal!“ vybuchl. „Všechno předem naplánovali! Je to spiknutí! Zítra půjdu do kanceláře a budu požadovat oficiální vysvětlení.“
„Jsi si jistý, že tě vůbec pustí dovnitř?“ Klára se opřela ramenem o dveřní rám. „Příkaz k ukončení pracovního poměru už je přece podepsaný.“
David se prudce otočil.
„Odkud víš o tom příkazu? Nic takového jsem ti neřekl!“
Klára si klidně osušila ruce kuchyňskou utěrkou.
„Vím toho mnohem víc, než si myslíš.“
„Co to má znamenat?“
„Například to, že firma, ve které jsi pracoval, je už téměř měsíc ve vlastnictví mého otce.“
David znehybněl.
„Cože jsi řekla?“
„Alfa-Stav koupila skupina společností mého otce Miroslava Novotného. Novým vlastníkem se stal on. A Petr Dvořák zastupuje jeho zájmy a řídí oddělení podle jeho pokynů.“
„To je nesmysl,“ zašeptal David. „Všechno sis vymyslela.“
„Ani náhodou. A mimochodem — ta konzultantka, kterou považuješ za Petrovu milenku, jsem já.“
Z Davidovy tváře okamžitě zmizela veškerá barva.
„Počkej… Takže tohle všechno jsi zařídila ty?!“
„Ne, Davide. Já jsem ti pouze umožnila ukázat tvoje skutečné pracovní schopnosti.“
Neodpověděl. Jen křečovitě sevřel prsty kolem hrany kuchyňského stolu.
„Pamatuješ, co jsi mě pořád učil?“ pokračovala Klára a nespouštěla z něj oči. „Říkal jsi, že každá koruna musí být pod přísnou kontrolou. Poslechla jsem tě a vzala situaci do vlastních rukou. Teď nemáš práci ani příjem a přístup k bankovním prostředkům je omezený. Společnost navíc hodlá zadržet částky, které ti náleží, dokud nebude uhrazena způsobená škoda.“
David prudce vstal.
„Kláro, vůbec chápeš, co jsi udělala?! Zničí mi to pověst! Po tomhle skandálu mě nikde nezaměstnají!“
„Před pěti lety jsem si také neuměla představit, jaké to je být úplně závislá na rozhodnutích a náladě jiného člověka. Teď už to vím velmi dobře. Ber to jako vyrovnání účtů.“
Ve dveřích se objevila Božena. Dívala se na snachu s doširoka otevřenýma očima, jako by ji viděla poprvé v životě.
„Klárinko, jak se nestydíš! Jak můžeš něco takového udělat vlastnímu manželovi? Vždyť je to otec tvého syna! To je přece hřích!“
„Otec?“ Klára se hořce pousmála. „Skutečný otec má chránit své blízké a být jim dobrým příkladem. Nemá z jejich života dělat nekonečné ponižování.“