Jana pokračovala:
„Za motorku bys teď mohl dostat asi šest set tisíc. A dalších čtyři sta tisíc máš ve vlastních úsporách.“
„Ty chceš, abych odevzdal všechno, co mám?“
„Ne. Jen ti navrhuji totéž, co vy navrhujete mně.“
U stolu se rozhostilo naprosté ticho.
Jana otevřela poznámky v telefonu.
„Potřebujeme přibližně čtyři miliony. Proč je nerozdělit mezi všechny? Rodiče mohou získat kolem milionu prodejem věcí, které téměř nepoužívají. Lukáš prodá drahé terénní auto a pořídí si levnější. Petr může použít peníze z prodeje motorky a část vlastních úspor. Já přidám milion z peněz, které jsem odložila na mimořádnou splátku naší hypotéky. Jsem ochotná tu splátku odložit, pokud uvidím, že každý z vás je připraven něco obětovat.“
Alena několikrát zamrkala.
„A co bude s tím bytem?“
„Nic. Prodávat ho nebudu.“
„Tak proč to celé děláme?“
Jana jen stěží potlačila smích.
„Na co se ptáš?“
„Jaký to má smysl?“
„Aby každý přispěl svou částí.“
Milan nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Druhé auto potřebuji.“
„Jedno vám zůstane.“
„A jak budu jezdit na ryby?“
„Prvním autem.“
„To je na takové cesty škoda.“
„Ale můj byt vám škoda není?“
Milan raději mlčel.
Lukáš prohlásil:
„Terénní auto neprodám. Dva roky jsem hledal přesně takové.“
Petr se okamžitě přidal:
„A já se motorky také nevzdám.“
Jana se podívala na všechny čtyři.
Najednou jí všechno začalo dávat smysl.
„Takže vaši rodinu mám zachraňovat výhradně já a svým majetkem?“
„Nepřekrucuj to,“ zamumlal Petr.
„Naopak. Teprve teď vidím celou situaci bez příkras.“
Potom požádala o finanční podklady.
Alena to nejdřív považovala za osobní urážku.
Petr však zasáhl:
„Dejte jí ty papíry. Dokud neuvidí všechna čísla, stejně nebude mít klid.“
Jana na poznámku nereagovala.
Rozpočet stavby byl zajímavější, než čekala.
Rodičům nehrozilo, že zůstanou uprostřed zimy bez tepla a střechy.
Stále pohodlně bydleli ve vlastním velkém třípokojovém bytě ve městě.
Nový dům měl sloužit k budoucímu přestěhování.
Na dokončení přízemí skutečně potřebovali přibližně milion a půl.
Naléhavost však vznikla hlavně proto, že Alenu unavovalo neustále přejíždět „mezi bytem a stavbou“.
„Už pět let sním o normální kuchyni,“ postěžovala si.
„Rozumím.“
„Nerozumíš vůbec ničemu.“
„To je možné.“
Doklady k Lukášovu obchodu Janu překvapily ještě víc.
Čekala dluhy vůči dodavatelům, nezaplacený nájem nebo nesnesitelný úvěr, kvůli kterému bude muset prodejnu zavřít.
Nic takového tam nebylo.
Obchod vydělával.
Nešlo o žádné závratné částky.
Ale na další fungování to stačilo.
Lukáš chtěl dva miliony pouze na rozšíření podnikání.
V sousedství se uvolňoval další prostor. Chtěl si ho pronajmout, navýšit zásoby, koupit zvedák a přijmout dalšího zaměstnance.
„Počkej. Tvůj obchod tedy není před krachem?“ zeptala se Jana.
Lukáš nechápavě pokrčil rameny.
„Proč by měl být?“
Jana se podívala na manžela.
Petr rychle odvrátil oči.
„Tvrdil jsi, že tvůj bratr nutně potřebuje peníze, jinak obchod neudrží.“
„Myslel jsem, že bez investic se nedostane na vyšší úroveň.“
„To jsou dvě úplně rozdílné věci.“
„Jaký je v tom rozdíl?“
„Přibližně čtyři miliony.“
Alena podrážděně zasáhla:
„Jano, nikdo tě přece nechtěl oklamat.“
„Nikoho neobviňuji ze lži. Jen se ukazuje, že slovem pomoc označujete urychlení vlastních plánů za moje peníze.“
Lukáš pohrdavě odfrkl.
„Tvůj byt se stejně pronajímá.“
„A tvoje terénní auto také pořád jezdí.“
„To je něco jiného!“
„Ano. To už jsem pochopila.“
Když se Jana s Petrem vrátili domů, manžel vybuchl.
„Záměrně jsi udělala z celé mé rodiny hlupáky!“
„Nikoho jsem nechtěla zesměšnit.“
„Matka je kvůli tobě nešťastná.“
„Protože jsem navrhla prodat garáž?“
„Protože konečně poznala, co si o rodině doopravdy myslíš!“
Jana si sundala náušnice a položila je na noční stolek.
„Můj postoj je úplně jasný. Kdyby se stalo skutečné neštěstí — někdo potřeboval drahou léčbu, vypukl požár nebo někdo přišel o střechu nad hlavou — pomohla bych. Ale svůj byt prodávat nebudu jen proto, aby tvoje matka měla o něco dřív hezkou kuchyň a tvůj bratr rychleji rozšířil obchod.“
Petr několik vteřin mlčel.
Potom řekl:
„Dobrá manželka nepočítá, kdo kolik peněz vložil.“
Jana k němu zvedla oči.
„To si opravdu myslíš?“
„Samozřejmě.“
„Tak mi vysvětli, proč jsi v okamžiku, kdy přišla řeč na prodej tvé motorky, okamžitě zdůraznil, že je tvoje.“
„Protože ta motorka je moje!“
Jana pomalu přikývla.
„Děkuji.“
„Za co?“
„Teď už tomu konečně rozumím.“
Petr se podrážděně pousmál.
„Čemu?“
„Jak podle tebe funguje pojem společný rodinný majetek.“
Odvrátil se.
„Zase začínáš.“
„Ne. Tentokrát hodlám skončit.“
Petr se na ni znovu podíval.
„Co tím chceš říct?“
„Nechal jsi mi jen dvě možnosti. Buď prodám byt, nebo budu vysvětlovat, proč si vůbec zasloužím být tvou ženou.“
„A co?“
„Rozhodla jsem se pro třetí možnost.“
Petr význam jejích slov nepochopil hned.
„Jakou třetí možnost?“
„Byt si nechám a přestanu dokazovat, že jsem dost užitečná manželka.“
Konečné rozhodnutí však Jana nepřijala ještě ten večer.
Nevyrazila uprostřed noci s kufrem v ruce a neházela po Petrovi klíče.