Mourek tiše zavrněl.
Postavila jsem vodu na čaj.
O několik minut později jsem seděla v kuchyni s velkým hrnkem horkého čaje.
Na stole pořád zůstávaly cizí talíře.
Na židli ležel můj odhozený župan.
Ve vzduchu se mísil pach sledě, brambor a Janina parfému.
Poprvé mě to však vůbec nedráždilo.
Cítila jsem nečekanou lehkost.
Jako bych tři roky nosila na zádech těžký batoh plný kamenů a teprve teď pochopila, že ho mohu sundat.
Zítra to samozřejmě začne bolet.
Určitě.
Bude mě mrzet čas, který jsem promarnila.
Bude mě rozčilovat, kolikrát jsem zavírala oči před tím, co bylo očividné.
Kolikrát jsem Jakuba omlouvala.
Kolikrát jsem sama sebe přesvědčovala, že rodina vyžaduje trpělivost.
Kolik peněz, času a sil jsem vložila do člověka, který mou péči považoval za samozřejmost.
Ale to všechno přijde až zítra.
Dnes se stalo něco jiného.
Dnes jsem se konečně vrátila domů.
Ne jen z práce.
Vrátila jsem se sama k sobě.
Telefon zavibroval.
Přišla zpráva od Jany.
„Stejně jsi ho nikdy nemilovala!!!“
Několik vteřin jsem hleděla na displej.
Pak jsem se pousmála.
Stiskla jsem tlačítko:
„Zablokovat.“
Jako další jsem otevřela bankovní aplikaci.
Jakub měl pořád přístup k jedné z mých karet.
K té, ze které posledního půl roku ochotně platil benzín, nákupy, své drobné radosti i nekonečné „neočekávané výdaje“.
Převedla jsem celý zůstatek na samostatný spořicí účet.
Chvíli jsem přemýšlela, jak ho pojmenovat.
Nakonec jsem napsala:
„K moři.“
Podívala jsem se na částku.
Byla docela slušná.
Tak akorát pro jednoho člověka.
Nanejvýš pro jednoho člověka a jednoho mimořádně zasloužilého kocoura.
— Mourku, — zavolala jsem.
Kocour už se ze šoku vzpamatoval. Seděl na parapetu a pečlivě si olizoval tlapku.
Zvedl hlavu.
— Vypadá to, že nám začíná nový život.
Mourek pomalu zamrkal.
Napila jsem se čaje a usmála se.
— A víš co?
Za okny svítila světla sousedních domů. Někde dole se zabouchly vchodové dveře. Možná Jakub stále ještě své matce vysvětloval, proč velkolepé rodinné představení skončilo mnohem dřív, než bylo v plánu.
Bylo mi to jedno.
Podívala jsem se na svou tichou kuchyň.
Na kocoura.
Na zavřené dveře.
Na bankovní účet s názvem „K moři“.
— Tenhle nový život se mi už teď líbí.