Martin okamžitě zbledl.
„Jaký byt? Ona ho opravdu přepsala?“
„Ano. Před měsícem.“
„Ale proč?!“
„Protože ses znovu začal snažit působit na děti. Vzkazoval jsi Elišce, jak se ti stýská, a naznačoval jsi, že bys chtěl všechno vrátit. Vlasta usoudila, že se zase snažíš použít dítě k dosažení vlastních záměrů. Potom podepsala darovací smlouvu.“
„To nemohla udělat!“
„Mohla. Byt byl její.“
Martin se chytil rukou zárubně.
„Promluvím si s ní. Nemohla…“
„Mohla. A mluvila s tebou už před dvěma lety. Jen jsi ji tehdy nejspíš neposlouchal.“
„A chalupa?“ zeptal se náhle.
„Chalupa je také moje.“
Martin stál přede dveřmi s prázdným kufrem. A ta prázdnota mu najednou připadala téměř symbolická. Za dva roky přišel o manželku, milenku, byt, chalupu i velkou část úcty vlastních dětí. Kdysi odcházel se vztyčenou hlavou, práskl dveřmi a považoval se za vítěze. Teď se vracel na stejné místo jako prosebník, který už neměl co nabídnout.
„Jakube,“ zavolala Lenka.
Syn k ní přistoupil.
„Doprovodíš tátu k výtahu. A vezmi mu klíče. Pořád je má u sebe.“
Jakub natáhl ruku.
Martin se na syna několik vteřin díval. Potom pomalu vytáhl svazek z kapsy a položil mu ho do dlaně.
„Jakube… Ty mě přece nenávidíš, viď?“ zeptal se téměř šeptem.
„Ne, tati. Nenávidět tě nedokážu. Ale přestal jsem si tě vážit. A myslím, že to je mnohem horší.“
Dveře výtahu se zavřely.
Lenka se na chvíli opřela zády o stěnu. Eliška přišla zezadu a opatrně matku objala.
„Je ti přece jen smutno?“ zeptala se.
„Trochu.“
„Ale udělala jsi správně.“
„Já vím, zlatíčko. Já vím.“
Lenka zavřela vchodové dveře a otočila klíčem v zámku. Potom odešla do kuchyně, vzala hadřík a začala utírat sporák — téměř stejně jako onoho večera před dvěma lety.
Tentokrát v tom pohybu nebyla únava, snaha ukrýt bolest ani předstíraná lhostejnost.
Byl v něm klid.
Dole před domem seděl Martin na lavičce, prázdný kufr položený na kolenou, a snažil se pochopit, kdy se jeho život vydal špatným směrem.
Žádný jediný okamžik však neexistoval.
O všechno přicházel postupně.
Den za dnem.
Pokaždé, když místo rodiny, odpovědnosti a blízkých lidí zvolil jen sám sebe.