Vyšli jsme ven a on mě doprovodil k taxíku. Byl skleslý, pořád se omlouval a nervózně si pohrával s knoflíkem na kabátu.
Doma jsem si odlíčila make-up a s povzdechem ten večer uzavřela. Nejspíš už se neozve. Mužská hrdost je křehká věc, obzvlášť po takové situaci. Myslela jsem si, že zmizí — přestane psát, nebo se bude tvářit, jako by se nic nestalo. Bylo mi to trochu líto, protože se mi opravdu líbil.
S touhle myšlenkou jsem usnula.
Ráno v práci probíhalo jako obvykle — zprávy, tabulky, telefonáty. Na večerní schůzku jsem skoro přestala myslet.
Kolem poledne zazvonil interní telefon.
— Paní Nováková, prosím, můžete přijít dolů? Máte tady kurýra.
Sešla jsem do přízemí a čekala nějaký balík s dokumenty. Jenže v hale stál Pavel.
Vypadal bezchybně — elegantní oblek, upravený vzhled, klidné držení těla. V očích se mu ale mísily rozpaky s odhodláním.
— Banka mi zablokovala účet, protože jsem se pokusil zaplatit na podezřelém čínském e-shopu! — vyhrkl místo pozdravu a podal mi květiny.
Rozesmála jsem se.
— Jano, děkuju ti za včerejšek, — řekl už o něco uvolněněji. — Za to, že jsi z toho nedělala drama a prostě jsi mi pomohla.
V tašce byly dortíky z vyhlášené cukrárny a dárkový poukaz do wellness. Hodnota toho všeho byla očividně vyšší než účet za naši večeři.
— To je za ty nervy u terminálu, — dodal s úsměvem.
Od té doby spolu už druhý měsíc chodíme na kávu. A ani jednou jsem nelitovala, že jsem tehdy nezahrála uraženou dámu, ale prostě v klidu zaplatila. Někdy stačí člověka neponížit v jeho nejnepříjemnější chvíli — a místo výmluv dostanete upřímnou vděčnost, respekt a skutečnou pozornost.