— Děkuji, pane Dvořáku, — pronesl zeť skromně. — Snažím se být vaší dcery hoden.
Pod stolem Veronika pevně sevřela ubrousek.
Hoden. Samozřejmě.
— Mně se tak líbí, jak se o sebe staráte, — přidala se matka. — Paní Libuše říkala, že Veronika pomáhá platit vaše léčení. To je nesmírně dojemné. Ne každá snacha by něco takového dokázala…
— To mi ani neříkejte! — tchyně rozhodila rukama. — Verunka je u nás opravdové zlato, ne žena. Tak hodná, citlivá a štědrá. Já ji prostě zbožňuju!
— A co přesně vás trápí? — zeptala se Klára. — Doufám, že to není nic nebezpečného?
— Obyčejné potíže věku, — odpověděla Libuše ledabyle. — Začínající artróza. Lékaři mi předepsali drahé procedury, ale co se dá dělat? Ještě že Verunka souhlasila, že mi pomůže.
— Artróza může být vážná věc, — zamračil se otec. — Léčbu je rozhodně potřeba dotáhnout do konce.
Veronika vstala od stolu.
— Promiňte, zkontroluju kávovar. A zároveň vám pustím něco zajímavého.
Vyšla do chodby, vytáhla telefon a našla správný zvukový soubor. Srdce jí bušilo tak silně, že cítila údery až ve spáncích. Připojila se k audiosystému a stiskla přehrávání.
Nejdřív se z reproduktorů ozval její vlastní hlas. Potom krátká pauza, šustění a veselý hlas tchyně:
— Péťo, zase jsem měla kliku! Zítra mi snacha znovu pozlatí ručičku!
Na terase i v obývacím pokoji okamžitě zavládlo mrtvé ticho. Veronika se vrátila ke stolu a klidně se posadila na své místo. Všichni přítomní na ni nechápavě hleděli. Jen Petr a jeho matka zběleli jako stěna.
— Kolik z ní tentokrát dostaneš?
— Padesát tisíc, jako vždycky. Je až směšné, jak upřímně se bojí o moje zdraví.
Na tváři Veroničiny matky se objevilo naprosté zmatení. Klára úžasem pootevřela ústa. Michal se zamračil a snažil se pochopit, co se děje.
— Mami, ty jsi génius! Ta historka s artrózou vyšla dokonale.
— Veroniko, — zeptal se otec tiše, — co je to za rozhovor?
Dcera však zvedla ukazováček. Ta nejdůležitější slova ještě nezazněla.
— Jakýpak génius, — pokračoval hlas Libuše. — Jen máš za ženu neuvěřitelně naivní husu. Zato hodně štědrou husu.
Michal prudce položil sklenku na stůl. Jeho žena si zakryla ústa dlaní. Veroničini rodiče ztuhli a nedokázali říct ani slovo.
— Nevzal jsem si bohatou ženskou jen tak pro nic za nic! — ozval se z reproduktorů jasně Petrův hlas.
— Petře, — zachraptěl jeho bratr, — co to má znamenat?
Muž však nedokázal odpovědět. Zaryl prsty do hrany stolu a s opravdovou hrůzou se díval na svou ženu.
— Proč myslíš, že jsem ji tak rychle požádal o ruku? Pochopil jsem, že taková ženská dlouho volná nezůstane: hezká, úspěšná a hodná. Druhá taková šance by se mi už nemusela naskytnout.
Veronika vzala ovladač a nahrávku zastavila.
— Myslím, že to stačí. I když dál je ještě nádherná pasáž o slepici, která snáší zlatá vejce.
Několik vteřin všichni mlčeli. Potom se najednou ozvalo několik hlasů.
— Petře, ty ses úplně zbláznil? — začal Michal.
— Jak jste tohle mohli udělat? — rozhořčila se Veroničina matka.
— Veru, já vůbec nic nechápu, — řekla zmateně Klára.
— Ticho! — požádala hlasitě hostitelka a všichni okamžitě umlkli. — Teď vám to vysvětlím. Před třemi měsíci mě moje drahá tchyně požádala o finanční pomoc. Tvrdila, že se u ní rozvíjí artróza a že potřebuje drahé procedury, aby neskončila invalidní. Já, jako ta důvěřivá husa, jsem jí uvěřila a každý měsíc posílala padesát tisíc.
— Za tři měsíce je to sto padesát tisíc, — spočítal pomalu otec.
— Přesně tak. Kromě toho mě předevčírem požádala ještě o deset tisíc údajně na další léky. A můj starostlivý manžel mezitím plánoval, jak mě přesvědčí, abych mu koupila auto za pět milionů. Samozřejmě výhradně kvůli práci.
Libuše se konečně vzpamatovala.
— Verunko, drahoušku, ty jsi to špatně pochopila! My jsme jen…
— Co přesně jsem pochopila špatně? — zeptala se snacha ledovým hlasem. — Že jste se synem tři měsíce hráli přede mnou divadlo? Že jste používali falešné lékařské zprávy? Nebo že jste mi za zády říkali naivní husa?
— Veroniko, — ozval se Petr, — já ti to můžu vysvětlit.
— Žádné vysvětlení už nepotřebuju.
Žena vytáhla z kabelky předem připravené papíry.
— Tady jsou výpisy z účtu. Tady kopie vašich falešných zpráv. A tady úplný přepis telefonní nahrávky. Mám pro vás dvě zprávy: jednu špatnou a jednu dobrou. Kterou začneme?
Petr ani jeho matka neodpověděli.
— Tak začnu tou špatnou. V pondělí podávám žádost o rozvod. Petře, ještě dnes si sbalíš věci a opustíš můj dům.
— A ta dobrá zpráva? — zeptal se manžel sotva slyšitelně.
— Zatím nechci spojovat své jméno s trestním řízením, takže na policii nepůjdu okamžitě. Máte přesně jeden týden na to, abyste vrátili získané peníze v dvojnásobné výši. Tři sta dvacet tisíc korun. Tu částku navíc můžete brát jako náhradu za lež a morální újmu.
— Tři sta dvacet tisíc?! — vypískla Libuše. — Kde máme vzít takové peníze?
— To už není moje starost. Vezměte si půjčku, půjčte si od známých nebo si je vydělejte. Pokud do sedmi dnů peníze nepřijdou na účet, nahrávka i dokumenty půjdou na policii. Podvod a padělání lékařských zpráv nejsou maličkosti. Petře, na slušnou pověst v IT oboru můžeš po záznamu v trestním rejstříku zapomenout. Který zaměstnavatel bude chtít webdesignéra s takovou minulostí?