„Moje rozmary?“ Kateřina prudce zavřela lednici a magnetky na jejích dveřích žalostně zacinkaly. „Pracovní nástroj, díky kterému vydělávám peníze, je teď rozmar. Zato tvoje tajemná finanční rezerva, která se podle všeho zázračně objeví na nějakém maminčině výhodném účtu, je péče o naši budoucnost?“
„Nikde se nic zázračně neobjeví!“ vyhrkl Petr příliš rychle. Pohled mu znovu utekl ke stěně a potom k dlaždicím. „Peníze prostě budou bezpečně uložené v bance. Je to výhodnější. A jaký rozdíl je v tom, na koho bude účet napsaný? Hlavní je, že peníze zůstanou v rodině.“
Kateřina na něj několik vteřin hleděla, jako by před sebou viděla úplně cizího člověka. Tři roky se snažila přehlížet jeho chorobnou závislost na matčině názoru a vysvětlovala si ji úctou ke starší ženě. Když Marie radila, jaké tapety vybrat do předsíně nebo jaký prací prášek kupovat, Kateřina ji vyslechla a pak si udělala po svém.
Teď však nešlo o maličkosti. Ve hře byla velká částka, její práce a otevřená finanční lež vlastního manžela.
„Takže už je všechno rozhodnuté beze mě? Vybral jsi účet a prémii jsi tam poslal?“ zeptala se ostře a pomalu se přiblížila ke stolu.
„Zatím jsem nic neposlal, ale ráno to udělám,“ prohlásil Petr tvrdohlavě a zvedl se ze židle, jako by tím chtěl působit důležitěji. „A k výročí jsem ti objednal jiný dárek. Normální, užitečný, potřebný do domácnosti. Něco, co využijeme oba. Skutečnou věc, ne drahou hračku, kterou si budeš hladit ego. Takže je to uzavřené. Jsem hlava rodiny a rozhodl jsem.“
Kateřina neodpověděla. Otočila se a odešla z kuchyně. Další hádka teď neměla smysl. Potřebovala důkaz, že její manžel matku jen občas neposlechne, ale že její pokyny skutečně plní uvnitř vlastního manželství. A přesně věděla, kde takový důkaz najde.
„Petře, máš na tabletu pořád jako heslo datum naší svatby, nebo už jsi ho změnil na maminčiny narozeniny?“ zavolala z obýváku. Tablet držela v ruce.
Petr právě vyšel z koupelny s ručníkem přehozeným kolem krku. Ve dveřích okamžitě ztuhl. Na tváři se mu na okamžik objevil opravdový strach, ale rychle ho zakryl podrážděným výrazem. Přistoupil k manželce a natáhl ruku.
„Proč se vůbec hrabeš v mých věcech? Polož ten tablet zpátky. Je to moje zařízení,“ zavrčel a pokusil se jí ho vytrhnout.
„Uklidni se. Nic jsem nehackovala.“ Kateřina ustoupila a schovala tablet za záda. „Displej se rozsvítil sám. Tvoje matka je, jak se ukazuje, velmi moderní žena. Píše rychle a posílá dlouhé zprávy. Část textu se krásně zobrazuje i na zamčené obrazovce. Zvlášť když zpráva začíná: ‚Petříčku, už jsi mi převedl zbytek prémie na účet?‘“
Petr hlasitě vydechl, strhl si ručník z krku a odhodil ho na pohovku. Když pochopil, že mu tablet silou nevezme, rozhodl se zaútočit slovně.
„Tak jsem převedl. A co má být? Včera jsem ti přece jasně vysvětlil svůj názor. Peníze mají vydělávat a být v bezpečí. Maminka má na vkladu lepší úrok, banka jí nabídla speciální podmínky. Je to pro nás výhodnější. Víš vůbec, co jsou složené úroky?“
„Velmi dobře vím, co znamená bezostyšně lhát vlastní ženě do očí,“ řekla Kateřina zřetelně a zdůraznila každé slovo. Tablet položila displejem nahoru na konferenční stolek. „Čteme dál. ‚Doufám, že už jsi objednal ten robot. Nevšímej si jejího remcání kvůli notebooku, jsou to zbytečné výdaje za hračku, se starým ještě vydrží. Manželka by měla víc myslet na domácnost a ne pořád koukat do obrazovky.‘“
Petr si znovu založil ruce na prsou, přesně jako předtím v kuchyni, když mluvil o rodinných zájmech. Kateřina v jeho tváři neviděla ani stud, ani lítost. Vypadal spíš jako někdo, kdo je přesvědčený, že jedná správně.
„V tom hlavním má matka pravdu. Musíme myslet na domácnost. Koupit ti notebook by bylo sobecké. Kuchyňský robot, který jsem ti objednal k výročí, ti naopak ušetří spoustu času. Pořád přece říkáš, že jsi po práci unavená a ještě musíš vařit. Tak jsem našel řešení.“
„Ty jsi našel řešení?“ Kateřina se usmála a upřeně se mu podívala do očí. „Petře, ani model toho robotu jsi nevybíral. Tvoje matka ti poslala odkaz na konkrétní výrobek ve slevě. Viděla jsem oznámení. Ty jen plníš příkazy. Řekla ti, ať zrušíš dárek pro manželku — zrušil jsi ho. Řekla ti, ať převedeš peníze na jiný účet — převedl jsi je. Poslala odkaz na domácí spotřebič — zaplatil jsi ho. Kde je v tom všem tvoje samostatnost? Kde je ta hlava rodiny, která sama rozhoduje?“
„Tam, kde ty peníze vydělávám!“ zařval Petr a prudce vykročil ke stolu. „Prémii jsem dostal já, takže s ní můžu naložit, jak uznám za vhodné. A já uznávám za správné poslouchat člověka, který tomu rozumí víc než ty. Moje matka třicet let pracovala jako ekonomka. A ty jsi kdo? Designérka? Kreslíš obrázky na internetu?“
Kateřině se uvnitř všechno bolestivě sevřelo. Namísto výbuchu však přišel ledový, naprosto střízlivý vztek. Všechny tři roky manželství najednou vypadaly jako dlouho udržovaná iluze. Dívala se na muže, s nímž sdílela postel, jezdila na dovolené, plánovala budoucnost a dokonce probírala koupi domu za městem. Teprve teď před sebou jasně viděla ne dospělého manžela, ale na matce závislého kluka v těle třicetiletého muže.