— A co je na tom tak hrozného? — pokračovala paní Nováková, tentokrát mnohem sebejistěji. — Pořídíte si něco skromnějšího arozného? — pokračovala paní Nováková, tentokrát mnohem sebejistěji. — Pořídíte si něco skromnějšího a blíž ke mně. Budu vám moct pomáhat. blíž ke mně. Budu vám moct pomáhat. Budu nablízku. Všechno se bude dát lépe kontrolovat.
— Kontrolovat… — zopakovala Klára potichu.
Pak se podívala na Petra.
Tentokrát už v Budu nablízku. Všechno se bude dát lépe kontrolovat.
— Kontrolovat… — zopakovala Klára potichu.
Pak se podívala na Petra.
Tentokrát už v jejím pohledu nebylo nic z toho, s čím se člověk dívá na mil jejím pohledu nebylo nic z toho, s čím se člověk dívá na milovaného muže. Dívala se na něj téměř jako na někoho cizího.
— Je to pravda?
Petr si přovaného muže. Dívala se na něj téměř jako na někoho cizího.
— Je to pravda?
Petr si přejel rukou přes obličej.
— Kláro, já jsem jen přemýšlel… že by to tak bylo jednodejel rukou přes obličej.
— Kláro, já jsem jen přemýšlel… že by to tak bylo jednodušší pro všechny. Máma je sama… nemá to lehké…
— A kvůli tomu ses rozhodl prodatušší pro všechny. Máma je sama… nemá to lehké…
— A kvůli tomu ses rozhodl prodat můj byt? — zeptala se.
Hlas měla stále klidný, ale teď už v něm byla jasně můj byt? — zeptala se.
Hlas měla stále klidný, ale teď už v něm byla jasně slyšet ocel.
— Náš budoucí byt… — pokusil se ji opravit.
— Ne, Petře, — slyšet ocel.
— Náš budoucí byt… — pokusil se ji opravit.
— Ne, Petře, — zavrtěla hlavou. — Můj.
Každé slovo vyslovila pomalu a zvlášť.
— Ani jednou jsi o zavrtěla hlavou. — Můj.
Každé slovo vyslovila pomalu a zvlášť.
— Ani jednou jsi o tom se mnou nemluvil, — pokračovala. — Místo toho jsi to probíral se tom se mnou nemluvil, — pokračovala. — Místo toho jsi to probíral se svojí matkou.
Paní Nováková si založila ruce na prsou.
— Protože já vím, co je správné, — odsekla. — svojí matkou.
Paní Nováková si založila ruce na prsou.
— Protože já vím, co je správné, — odsekla. — Ty jsi pořád ještě mladá holka. O skutečném životě nic nevíš.
Klára se zhluboka nadechla.
Pak Ty jsi pořád ještě mladá holka. O skutečném životě nic nevíš.
Klára se zhluboka nadechla.
Pak se najednou usmála.
Jenže z toho úsměvu zmizela ve se najednou usmála.
Jenže z toho úsměvu zmizela veškerá dřívější měkkost i teplo.
— Víte, co je na tom všškerá dřívější měkkost i teplo.
— Víte, co je na tom všem nejhorší? — zeptala se tiše. — Dokonce ani ne to, jak se ke mně chováte.
Pohlem nejhorší? — zeptala se tiše. — Dokonce ani ne to, jak se ke mně chováte.
Pohlédla na Petra.
— Nejhorší je, že jemu na tom nepřipadá nic nenormálního.
Petr sebédla na Petra.
— Nejhorší je, že jemu na tom nepřipadá nic nenormálního.
Petr sebou cukl, jako by ho udeřila.
— Já… já jsem jen chtěl, aby to byloou cukl, jako by ho udeřila.
— Já… já jsem jen chtěl, aby to bylo pohodlné pro všechny…
— Pro všechny? — zopakovala. — Nebo pro vás dva?
Odpovědí jí bylo ml pohodlné pro všechny…
— Pro všechny? — zopakovala. — Nebo pro vás dva?
Odpovědí jí bylo mlčení.
Klára pomalu přikývla, jako by tím definitivně potvrdila závěr, ke kterému už před chvílí dospěla.
— Dobčení.
Klára pomalu přikývla, jako by tím definitivně potvrdila závěr, ke kterému už před chvílí dospěla.
— Dobře. Tak si to řekněme otevřeně, — pronesla. — Všechnoře. Tak si to řekněme otevřeně, — pronesla. — Všechno podstatné jste už rozhodli beze mě.
Na okamžik se odmlčela.
— Takže i dál můžete rozhodovat beze mě.
podstatné jste už rozhodli beze mě.
Na okamžik se odmlčela.
— Takže i dál můžete rozhodovat beze mě.
Paní Nováková se zamračila. Význam té věty jí nedošel hned.
Petr však okamPaní Nováková se zamračila. Význam té věty jí nedošel hned.
Petr však okamžitě zpozorněl.
— Kláro… co tím chceš říct?
Dívala se na něj dlouho. Tak dlouho, až bylo jasžitě zpozorněl.
— Kláro… co tím chceš říct?
Dívala se na něj dlouho. Tak dlouho, až bylo jasné, že v ní už žádné pochybnosti nezůstaly. Jen rozhodnutí, které si konečně dovolila přijmout.
Sné, že v ní už žádné pochybnosti nezůstaly. Jen rozhodnutí, které si konečně dovolila přijmout.
S odpovědí nespěchala. Stála proti Petrovi a jeho matce a skoro to vypadalo, že jim dává úpl odpovědí nespěchala. Stála proti Petrovi a jeho matce a skoro to vypadalo, že jim dává úplně poslední příležitost. Ne k tomu, aby se vymluvili nebo omlouvali, ale aby alespoň pochopně poslední příležitost. Ne k tomu, aby se vymluvili nebo omlouvali, ale aby alespoň pochopili, co právě udělali.
V místnosti však znovu zavládlo stejné mlčení.
Těžké.
Prázdné.
— Chili, co právě udělali.
V místnosti však znovu zavládlo stejné mlčení.
Těžké.
Prázdné.
— Chci tím říct, — promluvila nakonec Klára, — že odteď budete pokračovat beze mě.
Petr udělal krok jejci tím říct, — promluvila nakonec Klára, — že odteď budete pokračovat beze mě.
Petr udělal krok jejím směrem.
— Počkej… ty to myslíš vážně? Kvůli jednomu rozhovoru?
Klára lehce naklonila hlavu,ím směrem.
— Počkej… ty to myslíš vážně? Kvůli jednomu rozhovoru?