Narodilo se jim dítě s tmavou pletí — manžel odešel, žena málem zemřela na schodech a teprve krvavé odhalení ukázalo, kdo za výměnou novorozence skutečně stál

Dobrý den. Tento neobvyklý příběh mi připomněla jedna z našich čtenářek, které za něj patří můj zvláštní dík. Události se odehrály roku 1971 v jednom krajském městě Sovětského svazu.

V rodině Petra a Lenky Konečných zavládlo po porodu naprosté zděšení. Jejich dítě mělo tmavou pleť. Mladý otec tomu nedokázal uvěřit. Petr začal okamžitě podezírat svou ženu z nevěry a vzteky téměř ztratil rozum. Lenka však byla stejně vyděšená jako on. Věděla přece naprosto jistě, že nikdy neměla žádný vztah s mužem z Afriky ani s žádným přistěhovalcem.

Jak tedy mohlo k něčemu takovému dojít?

Lékaři i porodní asistentky jen bezradně krčili rameny. Připustili, že neobvyklý vzhled dítěte by teoreticky mohl souviset s dávnými geny některého ze vzdálených předků. Pro mladou rodinu to ale nebylo žádné vysvětlení. Mezi manžely vypukla skutečná krize. Petr si sbalil věci a odešel ke svým rodičům. Lenka zůstala sama s novorozencem.

S kočárkem se často procházela ulicemi, vyhýbala se ostatním matkám a snažila se s nikým nedávat do řeči. Přibližně po měsíci ji kolemjdoucí nalezli u paty vysokého kamenného schodiště. Kočárek s dítětem zůstal nahoře. Všechno působilo dojmem, že žena zakopla a skutálela se dolů.

Lenka měla štěstí. Byla stále naživu, a tak ji okamžitě převezli na jednotku intenzivní péče. Dítě neutrpělo ani škrábnutí.

Zatímco lékaři bojovali o život mladé ženy, zavolal na policii muž, který tvrdil, že celý incident viděl. Podle jeho výpovědi Lenka nespadla náhodou. Záměrně ji měl ze schodů strčit muž, který přijel na motocyklu a hned poté zmizel.

Od této chvíle se vyšetřování vydalo úplně jiným směrem.

Prvním podezřelým se pochopitelně stal manžel napadené. Petr motocykl vlastnil a několik lidí navíc slyšelo, jak při propouštění z porodnice vztekle vyhrožoval své ženě. Tehdy spatřil dítě poprvé a jeho reakce byla natolik prudká, že si ji přítomní dobře zapamatovali.

Motiv se zdál být zřejmý. Policisté se chystali Petra vyhledat, zadržet a vyslechnout, když vtom dorazilo naléhavé hlášení.

Neznámý motocyklista prý odvezl za garáže mladého muže s tmavou pletí. Jeho úmysly rozhodně nepůsobily přátelsky.

Policie zasáhla včas a zabránila vážnému konfliktu. Motocyklistou nebyl nikdo jiný než Petr Konečný. Stál s železnou tyčí v rukou před vyděšeným mladým Afričanem. Muži zákona ho rychle odzbrojili a odvezli na služebnu.

Během výslechu rozrušený Petr vypověděl všechno, co se stalo. V den, kdy Lenku s dítětem propouštěli z porodnice, skutečně vybuchl vzteky. Později se uklidnil a rozhodl se, že se se ženou jednoduše rozvede. Byl totiž přesvědčený, že ho podvedla.

Po nějakém čase mu sousedé řekli, že se poblíž Lenky objevil jakýsi Afričan a zajímá se o ni. Pro Petra to byla poslední kapka.

Zjistil, že muž se jmenuje Marcel, je francouzským občanem, pracuje jako chemický technolog a na čas přijel na základě pracovní smlouvy do místního závodu vyrábějícího syntetické vonné látky. Petr ho začal sledovat a chtěl si s ním „vážně promluvit“. Policisté však dorazili dřív, než mohl svůj záměr uskutečnit.

To byla celá příčina jeho útoku na Francouze.

Vyšetřovatelé chápali, že Petr jednal pod silným emočním tlakem, brzy mu ale položili mnohem závažnější otázku:

„Proč jste tedy shodil svou ženu ze schodů?“

Petr zůstal doslova bez dechu. Potom začal zoufale zapírat. Tvrdil, že na Lenku nikdy nezaútočil a v době napadení se v její blízkosti vůbec nenacházel.

Jenže zpočátku nedokázal předložit přesvědčivé alibi. Proto skončil ve vyšetřovací vazbě.

Hned následující den přišla na oddělení elegantní, velmi vážná žena. Jmenovala se Alena Vránová a zastávala významné místo v oblastním výboru komunistické strany.

Navzdory pověsti přísné a panovačné úřednice působila na policii překvapivě vstřícně. Vysvětlila, že přišla pomoci svému řidiči Petru Konečnému.

Podle jejího tvrzení se Petr právě v době útoku nacházel v práci. Alena prý z okna své kanceláře osobně viděla, jak sedí ve služebním automobilu a čeká na ni. Nikam neodjel, a nemohl tedy být u kamenného schodiště.

Výpověď tak vlivné svědkyně působila přesvědčivě. Petr Konečný byl zanedlouho propuštěn.

Vyšetřovatelé se ovšem rozhodli podrobněji vyslechnout francouzského chemika, kterého rozzuřený manžel málem napadl. Marcel byl hovorný a ochotně jim sdělil všechno, co věděl.

O Konečných se poprvé doslechl v závodě. Dělníci a zaměstnanci mezi sebou probírali podivnou zprávu o dítěti s tmavou pletí, které se narodilo v obyčejné sovětské rodině.

Marcel se dozvěděl, že po narození dítěte Petr svou ženu opustil. Lenky mu bylo lidsky líto, a proto se s ní rozhodl setkat a nabídnout jí pomoc.

Viděl ji pouze jednou. Lenka ho pozdravila chladně a okamžitě mu dala najevo, že o nic nestojí. Francouz pochopil náznak a už ji neobtěžoval.

Další přesvědčivá stopa se však neobjevovala. Policisté jen doufali, že se Lenka probere a dokáže si na útok vzpomenout.

Po nějaké době se žena skutečně probrala. Její výpověď ale vyšetřovatelům příliš nepomohla.