Potvrdila, že ji zezadu napadl muž na motocyklu. Měl však na hlavě přilbu, takže jeho tvář neviděla. Jednu věc přesto věděla jistě: jejím útočníkem nebyl Petr.
Vyšetřování se znovu ocitlo ve slepé uličce.
Když byla Lenka po čase propuštěna z nemocnice, čekal na ni před vchodem Petr. Během posledních týdnů mnohé přehodnotil. Rozhodl se své ženě uvěřit a přestal trvat na okamžitém rozvodu.
Manželé spolu klidně probrali všechno, co se stalo, a dohodli se, že podstoupí krevní testy. Chtěli alespoň přibližně zjistit, zda jsou skutečnými rodiči dítěte.
Takové vyšetření samozřejmě nemohlo přinést naprostou jistotu. V té době ještě neexistovala metoda analýzy DNA, kterou dnes považujeme za samozřejmost. Otázka původu dítěte však oba manžele trýznila čím dál víc.
Lenka začínala věřit jediné možnosti: v porodnici jim dítě vyměnili.
Koneční podstoupili potřebná vyšetření a čekali na výsledky. Nikdo z nich si nedokázal představit, že právě rozhodnutí ověřit příbuznost odstartuje další řetězec tragických a záhadných událostí.
Lékař, který Lenku v porodnici přivedl na svět, doktor Václav Bartoš, náhle zemřel. Srazil ho nákladní automobil. Vozidlo policisté našli nedaleko místa nehody s otevřenými dveřmi u řidiče.
Skutečného majitele nákladního vozu se podařilo brzy vypátrat. Muž byl zcela otřesený a prohlásil, že o zmizení svého automobilu vůbec nevěděl.
Ukázalo se, že vůz někdo ukradl úmyslně. Smrt lékaře tedy nemohla být náhodou.
Vyšetřovatelé si brzy všimli znepokojivé shody: právě doktor Bartoš pomáhal při porodu Lenky Konečné.
Podezření zesílilo. Klíč k celé záhadě mohl skutečně ležet přímo v porodnici.
K výslechu předvolali porodní asistentku Hanu Malou, která při porodu spolupracovala s doktorem Bartošem. Žena tvrdila, že všechno proběhlo naprosto běžně a k žádnému incidentu nedošlo.
Podle její výpovědi dítě, které po porodu předali Lence, bylo bezpochyby její.
Zkušení kriminalisté si však okamžitě všimli, že Hana je nápadně nervózní. Odpovídala opatrně, uhýbala pohledem a očividně se něčeho bála.
Rozhodli se na ni zatím netlačit a soustředit se na pátrání po člověku, který mohl stát za Bartošovou smrtí.
Ukázalo se, že to byla chyba.
Už následujícího dne našli tělo Hany Malé v zadní služební místnosti porodnice. Někdo ji také umlčel.
Při rozhovorech s personálem vyšla najevo další důležitá okolnost. Den předtím jeden ze zaměstnanců zahlédl v budově neznámého muže v bílém plášti.
Představil se jako praktikant.
Zaměstnanec si ho dobře zapamatoval, protože muž vypadal na mladého praktikanta příliš staře. Jeho vzhled v něm okamžitě vzbudil podezření.
O několik dní později byly konečně hotové výsledky krevních testů Konečných.
Výsledek byl jednoznačný: ani Lenka, ani Petr nebyli biologickými rodiči dítěte s tmavou pletí.
Novorozenec byl skutečně vyměněn.
Jednotlivé části skládačky do sebe začaly zapadat. Někdo v porodnici zorganizoval záměnu dětí. Jakmile se dozvěděl, že Koneční chtějí ověřit příbuznost, začal odstraňovat lidi, kteří mohli prozradit pravdu.
Vyšetřovatelé uvažovali logicky. Člověk, který tak složitý plán vymyslel, by se pravděpodobně sám nepouštěl do likvidace svědků. Nejspíš si na špinavou práci najal někoho jiného.
Poctivý občan by podobnou nabídku nepřijal. Zkušený recidivista však mohl být za dostatečnou odměnu ochoten téměř ke všemu.
Zaměstnanci porodnice ukázali fotografie známých pachatelů. Muž, který podezřelého „praktikanta“ zahlédl, správného člověka poznal téměř okamžitě.
Byl jím Bohumil Kříž, recidivista s dlouhým trestním rejstříkem.
Policie ho dopadla poměrně rychle. Kříž se téměř neskrýval, protože byl přesvědčený, že za sebou nezanechal žádné stopy.
Během výslechu pochopil, že jeho situace je beznadějná. Nehodlal vzít veškerou vinu na sebe, a proto téměř okamžitě prozradil jméno člověka, který si ho najal.
Když kriminalisté uslyšeli jméno objednavatele, zůstali ohromeni.
Byla to Alena Vránová, vysoká představitelka oblastního výboru.
Vránovou brzy zatkli. Dokonce i po zatčení se chovala chladně, klidně a důstojně. Obvinění se prakticky nepokoušela popírat. Rozhodla se všechno vypovědět sama.
Ukázalo se, že se do svého řidiče Petra Konečného bezhlavě zamilovala.
Byla o mnoho let starší než on a čas od času se mu opatrně snažila naznačit, co k němu cítí. Petr však žil pouze svou ženou a rodinou. Buď její náznaky opravdu nepostřehl, nebo je raději postřehl nechtěl.
Když Alena zjistila, že Lenka čeká dítě, utrpěla skutečný šok.
Připadalo jí, že Petr se nyní k rodině připoutá ještě pevněji a jí už nikdy nevěnuje pozornost.
Měsíce ji ničily žárlivost a bezmoc. Potom se jí v hlavě zrodil šílený nápad.
Co kdyby si vzala Petrovo dítě pro sebe?
Pak by jí navždy zůstala alespoň část muže, kterého milovala.
Zpočátku jí ta myšlenka připadala absurdní a neuskutečnitelná. Postupně se jí ale usadila v mysli tak pevně, až přestala vypadat jako šílenství.
Fantazie se změnila v plán.
Po porodu chtěla Konečným odebrat jejich dítě a nahradit ho jiným novorozencem, nejlépe dítětem, kterého se jeho vlastní rodiče vzdali.