Tento podivný příběh se odehrál roku 1971 v jednom provinčním sovětském městě. Když se v rodině Iva a Marie Konečných narodilo dítě s velmi tmavou pletí, mladí rodiče zůstali v naprostém šoku. Ivo reagoval přesně tak, jak by se dalo očekávat — okamžitě začal podezírat manželku z nevěry a zmocnil se ho vztek. Marie však byla stejně vyděšená jako on. Dobře věděla, že nikdy neměla žádný vztah s mužem afrického původu. Nedokázala pochopit, jak se mohlo něco takového stát.
Lékaři i porodní asistentky jen bezradně krčili rameny. Pokoušeli se vysvětlit, že neobvyklý vzhled dítěte možná souvisí s dávnými geny některého vzdáleného předka. V rodině Konečných však mezitím vypukla skutečná krize. Ivo si sbalil věci a odešel k rodičům. Marie zůstala sama s novorozencem.
Často vyrážela s kočárkem do ulic, ale ostatním mladým matkám se vyhýbala. Nechtěla s nikým mluvit a snažila se nevšímat si zvědavých pohledů kolemjdoucích. Asi po měsíci našli lidé Marii u paty vysokého kamenného schodiště. Kočárek s dítětem zůstal nahoře. Vypadalo to, jako by žena nešťastně zakopla a skutálela se dolů. Marie naštěstí ještě žila, a tak ji okamžitě převezli na jednotku intenzivní péče. Dítě neutrpělo ani škrábnutí.
Zatímco lékaři bojovali o život mladé ženy, na stanici milice zavolal muž, který tvrdil, že celou událost viděl. Podle jeho výpovědi Marie Konečná nespadla náhodou. Záměrně ji ze schodů shodil muž, který přijel na motocyklu, a poté rychle zmizel.
Tímto oznámením se celé vyšetřování obrátilo úplně jiným směrem.
Marie Konečná
Prvním podezřelým se samozřejmě stal manžel zraněné ženy — Ivo Konečný. Vlastnil motocykl a několik lidí navíc slyšelo, jak při propuštění z porodnice vztekle vyhrožoval své ženě poté, co poprvé spatřil dítě. Motiv se zdál být zcela zřejmý. Milice proto chtěla Iva co nejrychleji vypátrat, zadržet a vyslechnout.
Vyšetřovatelé se však ještě ani nestačili vydat ke Konečným, když na stanici dorazilo naléhavé hlášení. Neznámý motocyklista zahnal za garáže mladého muže tmavé pleti a podle všeho se nechystal k přátelskému rozhovoru.
Příslušníci dorazili včas a zabránili vážnému konfliktu. Mužem na motocyklu nebyl nikdo jiný než Ivo Konečný. Stál s kovovou tyčí v rukou před vyděšeným mladým Afričanem. Milicionáři ho rychle odzbrojili a odvezli na stanici.
Ivo Konečný
Během výslechu rozrušený Ivo popsal všechno, co se stalo. V den, kdy si měl Marii a dítě odvézt z porodnice, skutečně ztratil nervy. Když se později trochu uklidnil, rozhodl se, že se s manželkou jednoduše rozvede. Byl přesvědčený, že ho podvedla.
Po nějaké době mu však sousedé řekli, že se v blízkosti Marie údajně objevuje jakýsi Afričan a že se o ni zajímá. Pro Iva to byla poslední kapka.
Zjistil, že cizinec se jmenuje František, pochází z Francie, pracuje jako chemický technolog a na čas přijal práci na místním závodě vyrábějícím syntetické vonné látky. Ivo ho začal sledovat a rozhodl se s ním všechno vyřídit osobně. K plánovanému útoku se však nedostal, protože včas zasáhla milice.
To byl v podstatě celý příběh, který Ivo vyšetřovatelům vyprávěl.
Ti jeho rozrušení do určité míry chápali, ale potom mu položili mnohem závažnější otázku: proč tedy shodil Marii ze schodů? Chtěl ji tím potrestat?
Ivo zůstal stát jako opařený. Rozhořčeně popíral, že by měl s útokem cokoli společného. Tvrdil, že na svou ženu nikdy nezaútočil a v době jejího pádu se v její blízkosti vůbec nenacházel.
Zpočátku však nedokázal předložit přesvědčivé alibi. Proto ho poslali do vazby.
Hned následující den přišla na stanici elegantní, vážná žena. Jmenovala se Natálie Roubíková a zastávala významnou funkci v krajském výboru komunistické strany.
Přestože ji lidé znali jako přísnou a autoritativní osobu, k milicionářům se Roubíková chovala překvapivě laskavě. Vysvětlila, že přišla pomoci svému řidiči Ivu Konečnému.
Podle jejích slov byl Ivo právě v době útoku na Marii v práci. Natálie ho prý osobně viděla z okna své kanceláře. Seděl ve služebním automobilu a čekal na ni. Nikam neodjel, a nemohl se tedy dostat ke schodišti, kde byla jeho žena napadena.
Výpověď tak vlivné svědkyně považovali vyšetřovatelé za dostatečně přesvědčivou. Ivo Konečný byl brzy propuštěn.
Milice se však rozhodla podrobněji vyslechnout francouzského chemika, kterého nedávno zachránila před rozzuřeným Mariiným manželem. František působil otevřeně a ochotně řekl všechno, co věděl.
O podivném příběhu rodiny Konečných se dozvěděl v závodě. Zaměstnanci mezi sebou probírali narození dítěte s tmavou pletí v obyčejné sovětské rodině.
František slyšel také o tom, že po narození dítěte Ivo od Marie odešel. Mladé ženy mu bylo lidsky líto, a proto se s ní chtěl seznámit a nabídnout jí pomoc.
Viděl ji pouze jednou. Marie se k němu zachovala chladně a hned mu dala najevo, že žádnou pomoc nepotřebuje. František pochopil její odmítnutí a už ji nikdy nevyhledal.
František
Vyšetřování tak zůstalo prakticky bez jediné opravdu přesvědčivé verze. Příslušníci mohli jen doufat, že se Marie probere a vzpomene si na něco, co by jim pomohlo pachatele odhalit.