Po nějaké době se žena skutečně probrala. Vyšetřovatelům však příliš nepomohla.
Potvrdila, že ji ze schodů strčil muž na motocyklu. Měl ovšem na hlavě přilbu, a proto mu neviděla do tváře.
V jednom si ale byla naprosto jistá: útočníkem rozhodně nebyl její manžel Ivo.
Případ se znovu ocitl ve slepé uličce.
Když Marii později propustili z nemocnice, čekal na ni před budovou nečekaně Ivo.
Za několik týdnů stačil mnohé přehodnotit. Rozhodl se manželce uvěřit a přestal trvat na okamžitém rozvodu. Manželé si v klidu promluvili o všem, co se stalo, a shodli se, že podstoupí vyšetření krevních skupin. Chtěli alespoň přibližně zjistit, zda jsou skutečnými rodiči dítěte.
Takové vyšetření samozřejmě nemohlo přinést absolutní jistotu. V té době však ještě neexistovala analýza DNA, která je dnes běžná. Otázka původu dítěte oba manžele nesmírně trápila.
Marie stále silněji docházela k přesvědčení, že jí dítě v porodnici někdo vyměnil.
Koneční tedy odevzdali potřebné vzorky a začali čekat na výsledek. Zkoumání mělo nějakou dobu trvat.
Ani jeden z nich netušil, že právě rozhodnutí ověřit příbuznost odstartuje další sérii děsivých a záhadných událostí.
Marie a Ivo Koneční
Krátce nato zahynul lékař z porodnice Jan Bartoš. Srazil ho nákladní automobil. Vozidlo našli nedaleko místa nehody s otevřenými dveřmi u řidiče.
Skutečného majitele nákladního vozu milice brzy vypátrala doma. Muž byl naprosto otřesený a tvrdil, že vůbec nevěděl, že jeho automobil zmizel.
Ukázalo se tedy, že vůz někdo úmyslně ukradl. Smrt lékaře proto nemusela být žádnou nešťastnou náhodou.
Velmi rychle vyšla najevo důležitá okolnost: právě Jan Bartoš pomáhal Marii Konečné při porodu.
Taková shoda okolností působila až příliš podezřele.
Vyšetřovatelé začali uvažovat, že klíč k celé záhadě musí hledat přímo v porodnici.
K výslechu předvolali porodní asistentku Ivanu Sochovou, která při Mariině porodu pomáhala doktoru Bartošovi. Žena tvrdila, že všechno proběhlo naprosto běžně a že k žádným problémům nedošlo.
Podle Ivany bylo dítě, které po porodu předali Marii, skutečně její.
Zkušení vyšetřovatelé si ale okamžitě všimli, že je porodní asistentka nervózní. Odpovídala opatrně, uhýbala očima a bylo zřejmé, že z něčeho má strach.
Milice se rozhodla, že na ni zatím nebude tlačit. Nejprve chtěla najít člověka, který mohl mít na svědomí Bartošovu smrt.
Jak se brzy ukázalo, byla to chyba.
Už následující den našli tělo Ivany Sochové v pomocné místnosti porodnice. Někdo zavraždil i ji.
Při rozhovorech se zdravotnickým personálem vyšla najevo další důležitá věc. Den předtím jeden ze zaměstnanců zahlédl v budově neznámého muže v bílém plášti.
Cizinec se představil jako praktikant.
Zaměstnanec si ho dobře zapamatoval, protože muž vypadal na mladého praktikanta příliš staře a jeho přítomnost v něm okamžitě vzbudila podezření.
O několik dní později byly konečně hotové výsledky vyšetření Konečných.
Výsledek byl jednoznačný: ani Marie, ani Ivo nebyli biologickými rodiči dítěte s tmavou pletí.
Dítě skutečně někdo vyměnil.
Jednotlivé části skládačky do sebe začaly zapadat.
Někdo zařídil výměnu novorozence v porodnici. Jakmile se dozvěděl, že se Koneční rozhodli ověřit příbuznost, začal odstraňovat lidi, kteří by mohli prozradit pravdu.
Vyšetřovatelé dospěli k názoru, že člověk stojící v čele tak složitého plánu by jen stěží osobně vraždil svědky. Pravděpodobně si na špinavou práci najal někoho jiného.
Běžný občan by na podobné jednání nepřistoupil. Recidivista ochotný riskovat za vysokou odměnu však ano.
Zaměstnanci porodnice, který si všiml podezřelého „praktikanta“, ukázali fotografie zločinců známých milici.
Muž téměř okamžitě poznal hledaného člověka.
Byl jím Viktor Šimek, několikanásobný recidivista s dlouhým trestním rejstříkem.
Milici netrvalo dlouho, než ho našla. Šimek se téměř neskrýval, protože byl přesvědčen, že po sobě nezanechal žádnou stopu.
Během výslechu rychle pochopil, že jeho situace je velmi vážná. Nehodlal vzít veškerou odpovědnost na sebe, a proto téměř okamžitě prozradil jméno člověka, který si ho najal.
Když vyšetřovatelé uslyšeli jméno objednavatele, zůstali ohromeni.
Natálie Roubíková — významná pracovnice krajského výboru.
Roubíkovou brzy zatkli.
Ani po zatčení neztratila chladnokrevnost. Seděla klidně, důstojně a téměř se ani nepokoušela obvinění popírat. Rozhodla se všechno vypovědět sama.
Ukázalo se, že se Natálie bezhlavě zamilovala do svého řidiče Iva Konečného.
Byla o mnoho let starší než on. Čas od času se mu opatrně snažila naznačit, co k němu cítí. Ivo však žil pouze svou ženou a rodinou. Její náznaky buď opravdu nevnímal, nebo předstíral, že jim nerozumí.
Když se Roubíková dozvěděla, že Marie čeká dítě, zasáhlo ji to jako rána.
Najednou měla pocit, že Ivo bude ke své rodině připoután navždy a nikdy si jí nevšimne.
Několik měsíců se užírala žárlivostí a přemýšlela, co by mohla udělat. Pak se jí v hlavě zrodil naprosto šílený nápad.
Co kdyby Ivoovo dítě získala pro sebe?
Aspoň část milovaného muže by tak zůstala navždy po jejím boku.