Tereza vstávala každý den v šest ráno, v době, kdy za okny ještě panovala tma. Rychlá sprcha, šálek kávy vypitý téměř za pochodu, taška plná sešitů — a pak spěch na autobus, aby stihla první vyučovací hodinu. Marek tou dobou obvykle stále spal rozvalený na jejich široké posteli. Jeho pracovní den začínal mnohem později, přibližně kolem desáté, kdy už Tereza stihla odučit dvě hodiny matematiky a chystala se na třetí.
Už tři roky spolu bydleli v prostorném bytě v samém centru města. Marek ho koupil ještě předtím, než Terezu poznal. Tři pokoje, vysoké stropy a obrovská okna sahající téměř od podlahy ke stropu. Tereza si dodnes pamatovala den, kdy poprvé překročila práh tohoto bytu. Její malá garsonka na okraji města vedle něj působila skoro jako domeček pro panenky.
Marek vedl stavební firmu, která mu přinášela stabilní a velmi slušné příjmy. Zakázky, stavby, jednání, schůzky s investory — jeho život se skládal z čísel, smluv a nekonečných pracovních rozhovorů. Tereza učila matematiku na obyčejné škole, do pozdních večerních hodin opravovala písemky a zdarma připravovala žáky na zkoušky, protože jednoduše neuměla odmítnout děti, které ji požádaly o pomoc.
Jejich vztah zpočátku vypadal téměř dokonale. Marka přitahovala Terezina laskavost, její neuvěřitelná schopnost najít společnou řeč s téměř každým dítětem, její trpělivost a vnitřní klid. Terezu zase okouzlovala jeho cílevědomost, sebejistota a pevná povaha. Tehdy oba věřili, že se skvěle doplňují: jeho energii vyvažovala její jemnost a jeho ambice její stabilita.
Asi po roce se však začalo všechno pomalu měnit. Markova firma rostla, zakázky byly větší a částky na účtech stále vyšší. A spolu s jeho majetkem narůstalo i jeho sebevědomí, které se postupně měnilo v povýšenost.
První varovné signály se Tereza rozhodla přehlížet. Nechtěla jim přikládat význam. Jednoho večera u večeře Marek najednou prohodil:
— Víš, někdy vůbec nechápu, proč ještě chodíš do práce. Z tvého platu bys sotva zaplatila všechny účty.
Tereza se tehdy jen rozpačitě usmála a mlčela. Přesvědčovala sama sebe, že je unavený nebo že se mu jen nepovedl vtip.
Později začala podobná vystoupení přicházet před jeho přáteli. Jednou seděli v restauraci v šesti a bavili se o nějakém novém projektu. Tereza poslouchala jen napůl a v duchu si opakovala, co ji čeká při zítřejších hodinách. Marek vyprávěl vtip, všichni se smáli, a pak bez varování dodal:
— No a naše Tereza si zatím hraje na učitelku, zatímco já živím nás oba.
Od stolu se ozval další smích.
Tereza cítila, jak jí hoří tváře. Sklopila oči k talíři a pod stolem pevně sevřela ubrousek. Chtěla něco namítnout, říct alespoň jedinou větu, ale hrdlo se jí stáhlo.
Znovu mlčela.
Doma se přesto pokusila s Markem promluvit:
— Marku, není mi příjemné, když takhle mluvíš o mojí práci. Snažím se, já…
— Ale prosím tě, — mávl rukou a ani nezvedl oči od notebooku. — Byl to obyčejný vtip. Všechno si bereš příliš osobně.
Marek začal Terezin názor postupně a zcela otevřeně ignorovat.
Když plánovali dovolenou, navrhla Gruzii. Toužila vidět starobylé chrámy, projít se ulicemi Tbilisi a nasát atmosféru starého města.
Marek se jen ušklíbl:
— Rozhodnu já. Protože platím já.
Nakonec odjeli do Turecka. Pětihvězdičkový hotel vybral Marek sám.
Tereza opět nic neřekla.
Když vybírali nábytek do obývacího pokoje, ukázala mu světlou a pohodlnou pohovku za rozumnou cenu.
Marek se na ni ani pořádně nepodíval.
— Vyberu ji sám. Ty vůbec nemáš vkus.
Nakonec koupil obrovskou černou koženou sedačku za sto dvacet pět tisíc korun. Byla působivá a drahá, ale upřímně řečeno naprosto nepohodlná.
Pokaždé, když se Tereza pokusila mluvit o jeho chování mezi čtyřma očima, Marek se podráždil:
— Ty vůbec chápeš, kolik toho pro tebe dělám? Bydlíš ve skvělém bytě, jezdíš na dovolené, dobře se oblékáš! A co dáváš ty mně? Svůj plat pětadvacet tisíc? To je směšné!
Tereza se začala stále více uzavírat do sebe.
Přestala mu vyprávět o svých plánech a téměř nikdy už nepřicházela s vlastními návrhy. Jen dál žila svůj každodenní život. Chodila do práce, vařila, starala se o domácnost a večer opravovala žákovské sešity.
Namlouvala si, že je to jen dočasné.
Že Marek prochází náročným obdobím.
Že se jednou znovu stane tím mužem, kterého znala na začátku.
Že láska bude silnější.
Jenže ponižování přibývalo.
Na narozeninové oslavě jednoho z Markových obchodních partnerů se sešlo přibližně třicet lidí. Drahá restaurace, lahve šampaňského, dlouhý stůl a hovory o podnikání, investicích, obchodech a nových projektech.
V jednu chvíli se Marek hlasitě rozesmál a rozhodl se ostatní pobavit další „veselou“ historkou:
— Představte si, Tereza mi nedávno začala radit v podnikání! Prý: „Marku, ověřil sis vůbec pověst toho dodavatele?“ Učitelka matematiky mi vysvětluje, jak řídit stavební firmu!
U stolu se rozlehl smích.
Někdo Marka dokonce poplácal po rameni, aby jeho vtip ještě podpořil.
Tereza seděla s nehybným výrazem a sevřené ruce schovávala pod stolem. Dívala se do talíře a ani jednou nezvedla oči.