„Máte to tady tedy pěkně stísněné. Ve čtyřech se ještě nějak poskládáte, ale co budete dělat, až přijedou hosté? Kam je všechny dáte?“
Marie Novotná pomalu přešla po verandě, přejela prstem po parapetu a zkontrolovala, jestli na něm nezůstane prach. Na prsteníčku se jí blýskal těžký zlatý prsten s velkým tmavým kamenem.
„Marie, tohle je pronajatá chalupa,“ odpověděla Klára a postavila na stůl velkou mísu studené polévky. „Je taková, jaká je. Jinou jsme si prostě nepronajali.“
„Pronajatá,“ zopakovala tchyně s pohrdavým povzdechem. „Za ty peníze jste mohli najít něco prostornějšího. Chtěli jste snad ušetřit?“
Přijela prý jen „na jeden den, aby viděla vnuka“, ale její návštěva se protáhla už na třetí den. Marie spala v pokoji Klářina syna Matěje, zatímco sedmiletý chlapec musel uvolnit svou postel a přestěhovat se na rozkládací lehátko v průchozí místnosti.
Klářin manžel David seděl celou dobu na zápraží a zabýval se novým rybářským prutem. Od minulého týdne z něj ještě ani pořádně nesundal průhlednou fólii z obchodu.
„Davide, jak dlouho tam ještě budeš sedět s tou tyčí?“ zavolala na něj matka. „Přijela jsem za vámi a tobě je důležitější prut!“
„Hned, mami,“ ozval se David, ale ani se nezvedl.
Klára mlčela a začala nalévat polévku do talířů. Tuto chalupu si pronajala poprvé před šesti lety. Patnáct setin pozemku, malý domek, veranda, lázeň a několik starých jabloní.
Majitelka, paní Vlasta, jí účtovala poměrně málo, protože dobře věděla, že Klára pozemek nenechá zpustnout. Za ta léta sama natřela plot, vytrhala plevel, utáhla uvolněná prkna a opravila všechno, co se začalo rozpadat.
Chalupa jí mezitím téměř přirostla k srdci. Zůstalo tu tolik její práce, energie a volných víkendů, že ji dávno nevnímala jako obyčejně pronajaté místo.
Nájem většinou platila také Klára — ze svého platu účetní posílala za celou sezonu čtyřicet tisíc korun. David sliboval, že bude přispívat, jenže jeho „až to půjde“ přicházelo podivně zřídka.
„A kdy sem přijede Adam?“ zeptala se Marie a usadila se do čela stolu ještě dřív, než si sedla sama hostitelka. „David mi říkal, že Simona chce poslat syna na celé léto k otci.“
Klára znehybněla s naběračkou v ruce.
Adam byl Davidův syn z prvního manželství. Bylo mu deset let. Klára se s ním několikrát setkala a věděla, že je to klidný, slušně vychovaný kluk.
„Zatím jsme se definitivně nerozhodli,“ řekla.
„A o čem se rozhodovat?“ Marie udeřila dlaní do stolu. „Vlastní krev je nejdůležitější! Otec se přece musí se synem stýkat. Nebo ti cizí dítě začalo vadit?“
„Adam mi nevadí. Mluvím o prostoru. Máme jeden dětský pokoj a jedno rozkládací lehátko.“
„Tak se uskromníte!“
Právě v tu chvíli se na verandě objevil David. Beze slova si sedl ke stolu a sklopil oči k talíři. Nový prut opřel o zeď s takovou opatrností, jako by se bál jediného škrábnutí.
Když Marie večer odjela vlakem, David konečně začal mluvit. Klára podle jeho hlasu okamžitě poznala, že přichází žádost, kterou se jí pokusí předložit jako hotovou věc.
„Kláro, prosím, hned se nerozčiluj. Mluvil jsem s mámou… a taky se Simonou.“
„A?“
„Adama si na léto vezmeme. Myslím, že jsme se tak dohodli. Simona je ale v těžké situaci. Je sama se třemi dětmi, není to pro ni jednoduché. Ty dva mladší má s Petrem. Je jim pět a sedm.“
„Pokračuj.“
„Máma navrhla… proč by se děti měly celé léto dusit ve městě? Co kdyby přijeli všichni tři? Tady je vzduch, řeka, příroda. Simona by si trochu odpočinula.“
Klára položila utěrku na stůl.
„Davide. Ti dva mladší jsou děti Simony a jejího druhého manžela. Co mají společného s námi?“
„No… jsou Adamovi bratři. Takže jsou svým způsobem také rodina.“
„A kdo je jejich otec?“
„Petr.“
„Přesně tak. Petrovi synové. Mají matku i otce. Proč by měli celé léto bydlet na chalupě, jejíž nájem platím já?“
David začal viditelně znervózňovat.
„Kláro, proč to hned převádíš na peníze? Jsou to děti. Máma taky říkala, že by Matějovi prospěla společnost. Je pořád sám.“
Pak vytáhl argument, který mu jeho matka zjevně připravila předem.
„A ještě něco k Matějovi… Máma navrhuje, aby na pár týdnů jel k tvé matce. Adam by pak měl vlastní pokoj. Vždyť přijíždí jako host, nebylo by příjemné nechat ho spát na lehátku.“
Klára se na manžela několik vteřin jen dívala.
Matěj byl její syn z prvního manželství. Bylo mu sedm a na této chalupě trávil téměř každé léto už od narození. Se zavřenýma očima dokázal ukázat, kde roste která jabloň.
A teď někdo navrhoval, aby její vlastní dítě odvezli z místa, které milovalo, k babičce, jen aby jeho postel získali návštěvníci.
„Takže Matěj odjede k mojí matce,“ řekla Klára pomalu. „A místo něj se sem nastěhují tři děti. Takhle vypadá plán Marie?“
„Proč to všechno překrucuješ? Nejsou úplně cizí. A máma je dospělá žena, ví přece, co dělá…“
„Co přesně ví?“
David neodpověděl.
Klára si velmi dobře pamatovala jejich svatbu. Marie tehdy netušila, že ji nevěsta slyší, a řekla jedné příbuzné: „Rozvedená ženská, a ještě s přívěskem.“
Tím „přívěskem“ myslela Matěje.