Její kariéra se teprve rozbíhala. Měla výraznou krásu, přirozené charisma a drobná role koketní dívky v bikinách po boku Štěpána Bavora ve filmu Tvář s jizvou jí otevřela cestu k pozornosti tisíců diváků.
Pak ale přišel den, kdy jako by se po ní země slehla. Zmizela nedaleko břehu Máchova jezera, bez zavazadel, bez vysvětlení a bez jediné spolehlivé stopy. Zůstaly po ní pouze otázky a tajemství, které už více než čtyři desetiletí nedává spát její rodině ani lidem, kteří sledovali její krátkou, ale oslnivou cestu.
Byla Tereza Lenka Procházková sama strůjkyní dokonale připraveného útěku, nebo se stala obětí zločinu, jehož pachatel po sobě nezanechal nic?
Ovládla soutěže krásy
Příběh Terezy Lenky Procházkové v sobě spojuje sny o filmové slávě, mimořádnou krásu a znepokojivou záhadu, která po více než čtyřicet let zaměstnává veřejnost.
Tereza se narodila roku 1965 v Jindřichově Hradci a od dětství působila dojmem, že ji čeká neobyčejná budoucnost. Měla světlé vlasy, oříškové oči a nenucený půvab, díky němuž na sebe strhla pozornost pokaždé, když vstoupila do místnosti nebo se objevila před objektivem.
Do soutěží krásy začala chodit už ve čtyřech letech. Neúčastnila se jich jen pro radost — brzy jim začala kralovat. Než dospěla, měla za sebou přes tři sta soutěží a v přibližně dvě stě osmdesáti z nich zvítězila. Ani tím se však její vzestup nezastavil. V roce 1978 se objevila na obálce časopisu Dívka a její jméno se začalo spojovat s nadějnou budoucností v modelingu.
„Odjakživa mě bavilo předvádět se před lidmi. Jako malá jsem milovala soutěže hlavně proto, že jsem se mohla krásně oblékat. Nejraději jsem měla staromódní šaty a klobouky s peřím. Připadala jsem si jako dáma z dávných časů v obrovské sukni,“ vysvětlovala Tereza.
Za jejími prvními úspěchy stála matka Ludmila Procházková, která dceřiny ambice podporovala s téměř neochvějnou oddaností.
„Pořád jsem ji vozila tam, kde měla být, a zařizovala všechno, co bylo potřeba. Nevadilo mi to. Bavilo mě sledovat, jak se jí daří, protože ona nikdy nechtěla být průměrná. Vždycky mířila co nejvýš,“ vzpomínala Ludmila.
Snila o Českém lvu
První menší filmovou příležitost dostala Tereza ve snímku Malé slečny z roku 1980, kde ztvárnila dívku na večírku. Místní noviny ji okamžitě začaly představovat jako budoucí hvězdu a mladá blondýnka si každou chvíli zájmu vychutnávala.
„Nepřekvapuje mě, že si mě lidé všimli. Tvrdě jsem na tom pracovala a jsem z toho nadšená. O takovém životě jsem snila vždycky, i když se nikdy nechci vzdálit od vody a léta. Bude to nějakou dobu trvat, ale jednou chci získat Českého lva a potkat herce, jako jsou Bohdan Rýdl nebo Leoš Mašek. Herectví mám v krvi. Vždycky jsem měla ráda, když se na mě lidé dívali a fotografovali mě. Dobrá herečka přece musí zvládnout všechno,“ řekla v rozhovoru pro Deník a Rozhled.
Skutečný průlom přišel v roce 1983, kdy získala roli ve filmu Tvář s jizvou, z něhož se později stal kultovní titul.
V osmnácti letech se objevila v krátké, ale zapamatovatelné scéně jako mladá žena v bikinách, která měla odvést pozornost muže ve sledovacím voze během nechvalně proslulé scény s motorovou pilou. Zdálo se, že už nic nedokáže zastavit její cestu k velké filmové slávě.
Ve stejném roce hrála také ve snímku Jarní prázdniny, kde se účastnila boxerského zápasu. Její přítomnost ve filmu znovu posílila dojem, že se z ní stává vycházející hvězda. Na hlavním plakátu se podle dobových zpráv objevily její nohy, boky a trup, což její pověst krásné a odvážné začínající herečky ještě upevnilo.
Večírek, po němž se všechno změnilo
Za leskem fotografií a filmových kulis se však začalo odehrávat něco temného. Mezi lidmi se šířily zvěsti, že Tereza na jednom večírku spatřila něco strašlivého — událost natolik otřesnou, že ji zasáhla až do hloubi duše. Po dokončení natáčení Jarních prázdnin odešla osmnáctiletá dívka sama na večírek. Když se vrátila, její blízcí ji téměř nepoznávali. Jako by se domů vrátil někdo úplně jiný.
Její psychický stav se rychle zhoršoval a kariéra, která ještě před chvílí vypadala tak nadějně, se začala rozpadat. Tereza propadala paranoie a byla přesvědčená, že ji někdo chce dostat. Její chování bylo čím dál nevyzpytatelnější a lidé, kteří ji znali dříve, začínali mít opravdový strach.
Později vyšlo najevo, že další znepokojivý incident nastal už během natáčení Tváře s jizvou, které začalo v březnu 1983 v barrandovských ateliérech. Tereza tehdy bydlela u rodinného známého Václava Libora. Podle něj probíhalo všechno bez problémů až do čtvrtého natáčecího dne.
„Zavolala mi vedoucí obsazení a řekla, že Tereza dostala na place záchvat. Natáčela se scéna, v níž měl být někdo postřelen a měla téct umělá krev. Když to Tereza uviděla, začala prý hystericky plakat. Bylo to tak zlé, že ji museli odvést do karavanu. Byla naprosto vyděšená a silně rozrušená. Dodnes nevím, co v ní tu hrůzu spustilo. Když jsem mluvil s její matkou, řekl jsem jí, že ji musí vzít k lékaři. Doporučil jsem také, aby se obrátila na policii a zjistila, jestli jde pouze o psychický problém, nebo zda má Tereza skutečný důvod myslet si, že ji někdo chce zabít,“ vypověděl Václav.
Tereza z natáčení odešla a vrátila se domů. Na naléhání matky promluvila s místním kriminalistou, ale ani tehdy neřekla, že by se cítila přímo ohrožená na životě. Její strach přesto sílil i mezi nejbližšími. Podle Věry Horské byla Tereza přesvědčená, že se ji někdo snaží otrávit.
„Mívala dobré a špatné dny. Někdy působila skoro úplně normálně. Jindy byla tak napjatá a vyděšená, že se s ní nedalo klidně mluvit,“ vzpomínala Věra.
Zmizela beze stopy
Prvního července se její stav prudce vyhrotil. Tereza začala doma rozbíjet skleněné výplně a napadla Věru. Teprve tehdy Ludmila naplno pochopila, že s její dcerou není něco v pořádku. Ve snaze zajistit jí odbornou pomoc ji nechala převézt na pozorování do psychiatrické kliniky v Českých Budějovicích.
Tereza tam zůstala dvaasedmdesát hodin. Výsledky však byly překvapivé: krevní ani močové testy neprokázaly přítomnost drog a nic nenasvědčovalo tomu, že by měla za sebou jejich užívání.
Dne 6. července 1983, jen několik měsíců před premiérou Tváře s jizvou, se Tereza ztratila. Nezůstalo po ní nic, co by bezpečně ukazovalo, kam odešla. Bylo to, jako by se z jediného okamžiku do druhého vymazala ze světa.
Brzy ráno odcházela z domu v Jindřichově Hradci a na matku ještě zavolala: „Ahoj, mami, za chvíli se uvidíme, ano?“
Podle kriminalisty Jiřího Skály z oddělení policie v Doksech ji toho dne vyzvedl známý a společně zamířili k Máchovu jezeru. Během cesty nebo krátce po příjezdu se mezi nimi strhla prudká hádka.
„Přijel pro ni k domu a odvezl ji k jezeru. Mluvili jsme s ním. Řekl nám, že se slovně pohádali. Tereza ho pak požádala, aby ji vysadil v Doksech poblíž Skleněného domu, a on to udělal,“ uvedl kriminalista.
Muž tvrdil, že Terezu nechal asi osm kilometrů od jejího bydliště. Mladá modelka a herečka měla na sobě modrou džínovou sukni, modrý top s květinovou aplikací, sandály a u sebe šedou kabelku.
Podle Jiřího Skály to byl poslední okamžik, kdy byla Tereza Lenka spatřena živá.
„Zmizela beze stopy. Mluvili jsme s několika jejími blízkými přáteli. Někteří měli pocit, že doma prožívala těžké období a že možná chtěla odejít,“ řekl.
Dva podivné telefonáty
Podle některých informací mohla být Tereza krátce před zmizením bosá. Objevily se také dohady, že byla ve třetím měsíci těhotenství, nikdy se je však nepodařilo potvrdit.
Po jejím zmizení přijal kriminalista Hynek Levý dva telefonáty od neznámé ženy, která tvrdila, že Tereza stále žije. Při prvním hovoru řekla, že se mladá žena ozve sama, až nastane správný čas.
Ve druhém telefonátu uvedla, že si Tereza splnila nový sen a začala studovat zdravotní školu, aby se stala zdravotní sestrou.
Zmizení mladé herečky zasáhlo rodinu, přátele i veřejnost. Začaly se objevovat nejrůznější teorie — od promyšleného útěku přes náhlý psychický kolaps až po násilný trestný čin.
Ludmila později uvedla, že se její dcera muže, který ji toho dne vyzvedl a následně vysadil, bála. To znovu přiživilo podezření, že mohl mít s jejím zmizením něco společného. Policie ho však nikdy oficiálně neoznačila za podezřelého a nebylo proti němu vzneseno žádné obvinění.
Mrazivé teorie, které případ obklopují
Národní centrum pro pohřešované a ohrožené děti později vytvořilo věkovou simulaci Tereziny podoby, která měla ukázat, jak by mohla vypadat v dospělosti. Přes dlouhé roky pátrání však její osud zůstal neobjasněný.
Vyšetřování se nakonec zaměřilo také na Kryštofa Vlka, muže přezdívaného Vrah královen krásy. V roce 1984 byl spojován s vraždami několika mladých žen, z nichž některé se odehrály na jihu Čech.
Vlk byl známý tím, že své oběti lákal do auta nebo do domu pod záminkou nabídky práce v modelingu. Právě taková taktika mohla být nebezpečně účinná i na Terezu, která byla v té době známou a ambiciózní modelkou a mohla podobné nabídce snadno uvěřit.
Kryštof Vlk zemřel v dubnu 1984 při přestřelce s policií v Liberci. Přes vážná podezření se však vyšetřovatelům nepodařilo najít žádný hmatatelný důkaz, který by ho přímo spojoval s Tereziným zmizením.
Dalším možným podezřelým byl Jan Břetislav Kříž, známý jako Upíří násilník, který se v době Terezina zmizení pohyboval v jižních Čechách. Stejně jako v případě Vlka ale policie nikdy neshromáždila dost důkazů, aby mohla Kříže s případem spolehlivě spojit.
Pravda tak zůstává skrytá a Terezin případ je dodnes jednou z nejdéle trvajících záhad českého filmového prostředí. Ludmila Procházková celý život věřila, že jednou vyjde najevo, co se její dceři stalo. Byla přesvědčená, že někde existuje člověk, který zná odpověď — ať už ji přinese náhoda, klíčový svědek, nebo drobný detail, jehož význam tehdy nikdo nepochopil.
Ludmila se však návratu své dcery nedočkala. V roce 1995 zemřela v Českých Budějovicích na degenerativní onemocnění srdce. Ve svém posledním rozhovoru, když už jí slábl hlas, se obrátila k veřejnosti s jedinou upřímnou prosbou.
„Nemohu nikoho obvinit. Chci jen vědět, co se stalo,“ řekla.
Co podle vás potkalo Terezu Lenku Procházkovou? Rozhodla se začít nový život, nebo za jejím zmizením stálo něco mnohem temnějšího? Ani po více než čtyřiceti letech tato otázka nepřestává pronásledovat její blízké ani lidi, kteří si pamatují její krátkou, zářivou a náhle přervanou kariéru.