Její kariéra se teprve rozbíhala. Měla výraznou krásu, přirozené charisma a drobná role koketní dívky v bikinách po boku Štěpána Bavora ve filmu Tvář s jizvou jí otevřela cestu k pozornosti tisíců diváků.
Pak ale přišel den, kdy jako by se po ní země slehla. Zmizela nedaleko břehu Máchova jezera, bez zavazadel, bez vysvětlení a bez jediné spolehlivé stopy. Zůstaly po ní pouze otázky a tajemství, které už více než čtyři desetiletí nedává spát její rodině ani lidem, kteří sledovali její krátkou, ale oslnivou cestu.
Byla Tereza Lenka Procházková sama strůjkyní dokonale připraveného útěku, nebo se stala obětí zločinu, jehož pachatel po sobě nezanechal nic?
Ovládla soutěže krásy
Příběh Terezy Lenky Procházkové v sobě spojuje sny o filmové slávě, mimořádnou krásu a znepokojivou záhadu, která po více než čtyřicet let zaměstnává veřejnost.
Tereza se narodila roku 1965 v Jindřichově Hradci a od dětství působila dojmem, že ji čeká neobyčejná budoucnost. Měla světlé vlasy, oříškové oči a nenucený půvab, díky němuž na sebe strhla pozornost pokaždé, když vstoupila do místnosti nebo se objevila před objektivem.
Do soutěží krásy začala chodit už ve čtyřech letech. Neúčastnila se jich jen pro radost — brzy jim začala kralovat. Než dospěla, měla za sebou přes tři sta soutěží a v přibližně dvě stě osmdesáti z nich zvítězila. Ani tím se však její vzestup nezastavil. V roce 1978 se objevila na obálce časopisu Dívka a její jméno se začalo spojovat s nadějnou budoucností v modelingu.
„Odjakživa mě bavilo předvádět se před lidmi. Jako malá jsem milovala soutěže hlavně proto, že jsem se mohla krásně oblékat. Nejraději jsem měla staromódní šaty a klobouky s peřím. Připadala jsem si jako dáma z dávných časů v obrovské sukni,“ vysvětlovala Tereza.
Za jejími prvními úspěchy stála matka Ludmila Procházková, která dceřiny ambice podporovala s téměř neochvějnou oddaností.
„Pořád jsem ji vozila tam, kde měla být, a zařizovala všechno, co bylo potřeba. Nevadilo mi to. Bavilo mě sledovat, jak se jí daří, protože ona nikdy nechtěla být průměrná. Vždycky mířila co nejvýš,“ vzpomínala Ludmila.
Snila o Českém lvu
První menší filmovou příležitost dostala Tereza ve snímku Malé slečny z roku 1980, kde ztvárnila dívku na večírku. Místní noviny ji okamžitě začaly představovat jako budoucí hvězdu a mladá blondýnka si každou chvíli zájmu vychutnávala.
„Nepřekvapuje mě, že si mě lidé všimli. Tvrdě jsem na tom pracovala a jsem z toho nadšená. O takovém životě jsem snila vždycky, i když se nikdy nechci vzdálit od vody a léta. Bude to nějakou dobu trvat, ale jednou chci získat Českého lva a potkat herce, jako jsou Bohdan Rýdl nebo Leoš Mašek. Herectví mám v krvi. Vždycky jsem měla ráda, když se na mě lidé dívali a fotografovali mě. Dobrá herečka přece musí zvládnout všechno,“ řekla v rozhovoru pro Deník a Rozhled.
Skutečný průlom přišel v roce 1983, kdy získala roli ve filmu Tvář s jizvou, z něhož se později stal kultovní titul.
V osmnácti letech se objevila v krátké, ale zapamatovatelné scéně jako mladá žena v bikinách, která měla odvést pozornost muže ve sledovacím voze během nechvalně proslulé scény s motorovou pilou. Zdálo se, že už nic nedokáže zastavit její cestu k velké filmové slávě.
Ve stejném roce hrála také ve snímku Jarní prázdniny, kde se účastnila boxerského zápasu. Její přítomnost ve filmu znovu posílila dojem, že se z ní stává vycházející hvězda. Na hlavním plakátu se podle dobových zpráv objevily její nohy, boky a trup, což její pověst krásné a odvážné začínající herečky ještě upevnilo.
Večírek, po němž se všechno změnilo
Za leskem fotografií a filmových kulis se však začalo odehrávat něco temného. Mezi lidmi se šířily zvěsti, že Tereza na jednom večírku spatřila něco strašlivého — událost natolik otřesnou, že ji zasáhla až do hloubi duše. Po dokončení natáčení Jarních prázdnin odešla osmnáctiletá dívka sama na večírek. Když se vrátila, její blízcí ji téměř nepoznávali. Jako by se domů vrátil někdo úplně jiný.
Její psychický stav se rychle zhoršoval a kariéra, která ještě před chvílí vypadala tak nadějně, se začala rozpadat. Tereza propadala paranoie a byla přesvědčená, že ji někdo chce dostat. Její chování bylo čím dál nevyzpytatelnější a lidé, kteří ji znali dříve, začínali mít opravdový strach.
Později vyšlo najevo, že další znepokojivý incident nastal už během natáčení Tváře s jizvou, které začalo v březnu 1983 v barrandovských ateliérech. Tereza tehdy bydlela u rodinného známého Václava Libora. Podle něj probíhalo všechno bez problémů až do čtvrtého natáčecího dne.
„Zavolala mi vedoucí obsazení a řekla, že Tereza dostala na place záchvat. Natáčela se scéna, v níž měl být někdo postřelen a měla téct umělá krev. Když to Tereza uviděla, začala prý hystericky plakat. Bylo to tak zlé, že ji museli odvést do karavanu. Byla naprosto vyděšená a silně rozrušená. Dodnes nevím, co v ní tu hrůzu spustilo. Když jsem mluvil s její matkou, řekl jsem jí, že ji musí vzít k lékaři. Doporučil jsem také, aby se obrátila na policii a zjistila, jestli jde pouze o psychický problém, nebo zda má Tereza skutečný důvod myslet si, že ji někdo chce zabít,“ vypověděl Václav.