Žena
Vyšší důstojnice pražské dopravní policie Jana Králová se po vyčerpávajícím dni vracela domů. Chtěla se dostat rychleji přes město, a proto si objednala obyčejné taxi. Muž za volantem neměl ani tušení, že na zadním sedadle neveze běžnou cestující, ale ženu, která zastává významné místo v systému krajského policejního ředitelství hlavního města.
Na sobě měla Jana jednoduché červené šaty. Nebylo na ní nic, co by prozrazovalo, že patří k lidem, před jejichž průkazem mnozí kolegové automaticky ztichnou.
V těch dnech měla dovolenou. Čekala ji důležitá rodinná událost — svatba jejího mladšího bratra. Toužila alespoň na chvíli odložit služební starosti a být jen sestrou, která myslí na kytici, hosty a slavnostní den.
Cestou řidič náhle promluvil:
— Dnes musíme jet přes tuhle část Prahy. Normálně se jí snažím vyhnout, kdykoli to jde.
Jana zvedla oči a podívala se na něj se zájmem.
— Proč?
Taxikář si těžce povzdechl.
— Často tu bývají dopraváci. A je mezi nimi jeden inspektor, který se pořád na něčem vozí. Zastavuje řidiče, tahá z nich peníze a pokuty píše i tam, kde se nic nestalo. Když se někdo ozve, začne křičet, vyhrožovat a občas se nezastaví ani před hrubostí.
Na okamžik se odmlčel a potom dodal:
— Jen doufám, že dneska na něj nenarazíme. Člověk pak může přijít o celý denní výdělek, i když jede podle předpisů.
Řidičova slova v Janě probudila bdělost, kterou v sobě neuměla vypnout ani o dovolené.
Opravdu se něco takového dělo? Skutečně mohl policista zneužívat uniformu a pravomoc jen proto, aby si přilepšil na úkor obyčejných lidí?
Za několik minut se před nimi objevilo kontrolní stanoviště. U krajnice stálo několik policistů a zastavovali auta kvůli dokladům. Celé akci velel inspektor Milan Dvořák.
Jakmile se taxi přiblížilo, mávl rukou a přikázal řidiči zastavit.
Přistoupil k vozu a bez pozdravu se ostře obrátil na muže za volantem:
— Ven, a rychle! Kam se ženeš? Myslíš, že dopravní předpisy pro tebe neplatí? Dostaneš pokutu. Pět tisíc korun.
Přitom vytáhl služební zápisník.
Řidič se jmenoval Tomáš. Když tu částku uslyšel, z tváře mu okamžitě zmizela barva.
— Promiňte, ale já jsem nic neporušil. Za co mám platit? Takové peníze u sebe nemám. Kde bych vzal pět tisíc?
Jeho snaha vysvětlit se však inspektora jen ještě víc rozzuřila.
— Ty se budeš ještě hádat? Když nemáš peníze, proč sedáš za volant? Ukaž průkaz a doklady od auta. Třeba to auto ani není tvoje.
Tomáš bez odporu podal všechny dokumenty. Kontrola ukázala, že je všechno v naprostém pořádku.
Inspektor se ale zjevně nehodlal nechat připravit o kořist.
— Papíry máš v pořádku? To ještě vůbec nic neznamená. Zaplatíš tak jako tak. Dej aspoň tři tisíce. Jinak auto půjde na odtahové parkoviště.
Jana mlčky sledovala, co se před ní odehrává. Přímo před jejíma očima se policista pokoušel zlomit člověka, který nedělal nic jiného než poctivě pracoval a snažil se uživit rodinu.
Uvnitř cítila, jak v ní stoupá hněv. Přesto zůstávala klidná. Chtěla vidět, kam až se Milan Dvořák odváží zajít.
Tomáš téměř prosebně sklopil hlas:
— Prosím vás, pochopte mě. Dneska jsem vydělal sotva pět set korun. Doma mám děti. Jezdím od rána do noci, abych je uživil. Nemám z čeho vám takovou částku dát.
Jenže tahle slova inspektorem ani nepohnula.
Hrubě chytil taxikáře za límec bundy a trhl jím k sobě.
— Nemáš peníze? Tak tu nemáš co dělat! Myslíš, že silnice patří tvojí rodině? A ještě budeš odmlouvat! Teď pojedeš se mnou na služebnu a tam si promluvíme jinak.
To už Jana nemohla nechat bez odpovědi.
Rázně vykročila dopředu a postavila se mezi inspektora a řidiče.
— Inspektore, vaše jednání je v rozporu se zákonem. Tento člověk se nedopustil přestupku, vy po něm přesto žádáte peníze a používáte vůči němu sílu. Takové chování je pro policistu nepřijatelné. Okamžitě ho pusťte.
Milan na zlomek vteřiny ztuhl. Bylo na něm vidět, že nečekal, že se do věci někdo vmísí a dovolí si mu odporovat přímo na silnici.
Několik dlouhých okamžiků bylo ticho tak napjaté, že ho bylo možné téměř slyšet. I ostatní policisté přestali pracovat a obrátili se k nim.
Pak se inspektor posměšně ušklíbl.
— A vy jste kdo, že mě chcete poučovat, jak mám dělat svou práci?
Jana mu klidně pohlédla do očí.
— Teď není důležité, kdo jsem. Důležité je, že překračujete své pravomoci.
— Ale podívejme se, — protáhl jedovatě. — Vy jste snad advokátka?
— Ne. Ale zákon znám dost dobře.
Tomáš nervózně přejížděl očima od Jany k inspektorovi. Chápal, že se situace přiostřuje a že už nejde jen o pokutu.
Milan pustil límec řidiče a udělal krok k ženě.
— Poslyšte, občanko. Nepleťte se do práce policie. Jinak ponesete následky společně s ním.
— Za každé své slovo jsem připravená nést odpovědnost, — řekla Jana pevně.
Vytáhla telefon a zapnula nahrávání.
Inspektorova tvář se nepatrně změnila.
— Co si to dovolujete?
— Zaznamenávám, co se tady děje. Právě jste požadoval peníze po člověku, který neporušil pravidla. A navíc jste proti němu použil fyzickou sílu.
— To není pravda!
— Pokud není, nemáte se čeho bát. Záznam to ukáže.
V tu chvíli jeden z mladších členů hlídky viditelně znervózněl. Moc dobře věděl, že žena mluví pravdu.
V posledních měsících podobné scény viděli mnozí.
Nikdo si však netroufl podat stížnost.
Milan využíval známostí svého příbuzného, který zastával vysokou pozici v jednom z úřadů. Právě proto si už dávno zvykl chovat se, jako by se ho žádné následky nemohly dotknout.
— Vypněte ten telefon, — poručil.
— Ne.
— To je rozkaz.
— Nemáte právo mi takový rozkaz dávat.
V Janině hlasu bylo tolik klidu a jistoty, že inspektor začal ztrácet pevnou půdu pod nohama.
— Myslíte si, že jste nejchytřejší ze všech?
— Myslím si, že každý policista je povinen dodržovat zákon.
Kolem začala zpomalovat další auta. Někteří řidiči vystupovali a zůstávali stát opodál.
Lidé s rostoucí zvědavostí sledovali spor u krajnice.
Někdo už také vytáhl mobil a začal celou situaci natáčet.
Milan si toho všiml a ještě víc se rozzuřil.
Byl zvyklý tlačit na jednotlivce, kteří se báli a chtěli hlavně rychle odjet. Nebyl zvyklý stát pod pohledem desítek svědků.
— Varuju vás naposledy: nepřekážejte policii při výkonu služby!
Jana se pozorně zadívala na jeho služební číslo na odznaku.
— Dobře. V tom případě vysvětlete důvod, proč bylo toto vozidlo zastaveno.
Inspektor otevřel ústa, ale odpověď z něj nešla tak rychle, jak by si přál.
— Kontrola dokladů.
— Doklady jsou v pořádku.
— Ano.
— Na jakém základě jste tedy uložil pokutu?
Nastalo dlouhé, nepříjemné mlčení.
Tomáš poprvé za celý ten dusivý den ucítil slabý záblesk naděje.
Jeden z kolemjdoucích tiše poznamenal:
— No právě, za co ta pokuta měla být?
Hned potom se ozval další hlas:
— My jsme to slyšeli. Nejdřív chtěl pět tisíc, pak tři.
Dav se začal mezi sebou rozrušeně bavit.
Poměr sil se rychle obracel proti inspektorovi.
Milan se proto rozhodl přitvrdit.
— Konec debaty. Řidič pojede na služebnu k dodatečnému prověření.
— Z jakého důvodu? — zeptala se Jana okamžitě.
— To je služební informace.
— Není. Jakékoli omezení práv občana musí mít zákonný důvod.
Milan pochopil, že se mu celý výjev začíná vymykat z rukou.
Chtěl se té neodbytné ženy zbavit co nejrychleji.
— Kdo vy vlastně jste?
Jana několik vteřin mlčela.
Potom vytáhla služební průkaz.
Otevřela doklad a ukázala ho inspektorovi.
Nejdřív na něj pohlédl jen letmo, téměř bez zájmu.
V další vteřině mu však tvář viditelně pobledla.
Úšklebek z něj okamžitě spadl.
Ruce se mu sotva znatelně zachvěly.
Před ním nestála náhodná cestující z taxíku.
Stála před ním vyšší důstojnice z ředitelství, jejíž jméno dobře znala řada policistů v Praze.
Milan několik sekund nedokázal vyslovit jediné slovo.
— Teď už víte, kdo jsem? — zeptala se Jana tiše.
Lidé kolem si překvapeně vyměňovali pohledy.
Tomáš zůstal úplně beze slov.
Ani v nejdivočejší představě by ho nenapadlo, že žena, kterou vezl jako obyčejnou zákaznici, má tak vysoké postavení.
Inspektor se pokusil ovládnout.
— Paní Králová… tady došlo k nedorozumění…
— Opravdu?
— Špatně jste tu situaci pochopila.
— Vážně?
Podívala se na něj tak, že muž mimoděk uhnul očima.
— Tak tedy všem přítomným vysvětlete, proč jste požadoval peníze.
Neodpověděl.
— Vysvětlete, proč jste vyhrožoval odtahem auta na záchytné parkoviště.
Znovu ticho.
— A vysvětlete, proč jste použil sílu proti řidiči.
Milan cítil, jak mu půda mizí pod nohama.
Poprvé po dlouhé době stál v pozici člověka, který se musí sám obhajovat.
Jana vytáhla služební telefon.
— Operační středisko?
Jakmile ta slova zazněla, inspektor definitivně pochopil, že tentokrát z toho lehce nevyklouzne.
— Žádám o vyslání pracovníků odboru vnitřní kontroly na tento úsek. Je nutné prověřit postup dopravního inspektora Milana Dvořáka.
Mužova tvář zbělela jako stěna.
Několik jeho kolegů opatrně ustoupilo stranou.
Nikdo nechtěl nést odpovědnost za jeho jednání spolu s ním.
Asi po dvaceti minutách dorazili na místo pracovníci kontroly.
Začal oficiální výslech svědků.
K Janinu překvapení se našlo mnoho lidí ochotných vypovídat.
Jeden řidič přiznal, že před dvěma měsíci byl donucen odevzdat čtyři tisíce korun.
Druhý promluvil o pravidelném vybírání peněz.
Třetí ukázal uložené zprávy od kolegů, v nichž se navzájem varovali, aby se tomuto úseku raději vyhnuli.
Obraz celé věci se začínal skládat s děsivou jasností.
Nešlo o ojedinělý incident.
Před kontrolory se krok za krokem odkrývalo celé schéma nezákonného vydírání.