Když pražský dopravní inspektor zastavil obyčejné taxi a začal vydírat řidiče, netušil, že žena v červených šatech mu během pár minut zničí pocit beztrestnosti

V tu chvíli jeden z mladších členů hlídky viditelně znervózněl. Moc dobře věděl, že žena mluví pravdu.

V posledních měsících podobné scény viděli mnozí.

Nikdo si však netroufl podat stížnost.

Milan využíval známostí svého příbuzného, který zastával vysokou pozici v jednom z úřadů. Právě proto si už dávno zvykl chovat se, jako by se ho žádné následky nemohly dotknout.

— Vypněte ten telefon, — poručil.

— Ne.

— To je rozkaz.

— Nemáte právo mi takový rozkaz dávat.

V Janině hlasu bylo tolik klidu a jistoty, že inspektor začal ztrácet pevnou půdu pod nohama.

— Myslíte si, že jste nejchytřejší ze všech?

— Myslím si, že každý policista je povinen dodržovat zákon.

Kolem začala zpomalovat další auta. Někteří řidiči vystupovali a zůstávali stát opodál.

Lidé s rostoucí zvědavostí sledovali spor u krajnice.

Někdo už také vytáhl mobil a začal celou situaci natáčet.

Milan si toho všiml a ještě víc se rozzuřil.

Byl zvyklý tlačit na jednotlivce, kteří se báli a chtěli hlavně rychle odjet. Nebyl zvyklý stát pod pohledem desítek svědků.

— Varuju vás naposledy: nepřekážejte policii při výkonu služby!

Jana se pozorně zadívala na jeho služební číslo na odznaku.

— Dobře. V tom případě vysvětlete důvod, proč bylo toto vozidlo zastaveno.

Inspektor otevřel ústa, ale odpověď z něj nešla tak rychle, jak by si přál.

— Kontrola dokladů.

— Doklady jsou v pořádku.

— Ano.

— Na jakém základě jste tedy uložil pokutu?

Nastalo dlouhé, nepříjemné mlčení.

Tomáš poprvé za celý ten dusivý den ucítil slabý záblesk naděje.

Jeden z kolemjdoucích tiše poznamenal:

— No právě, za co ta pokuta měla být?

Hned potom se ozval další hlas:

— My jsme to slyšeli. Nejdřív chtěl pět tisíc, pak tři.

Dav se začal mezi sebou rozrušeně bavit.

Poměr sil se rychle obracel proti inspektorovi.

Milan se proto rozhodl přitvrdit.

— Konec debaty. Řidič pojede na služebnu k dodatečnému prověření.

— Z jakého důvodu? — zeptala se Jana okamžitě.

— To je služební informace.

— Není. Jakékoli omezení práv občana musí mít zákonný důvod.

Milan pochopil, že se mu celý výjev začíná vymykat z rukou.

Chtěl se té neodbytné ženy zbavit co nejrychleji.

— Kdo vy vlastně jste?

Jana několik vteřin mlčela.

Potom vytáhla služební průkaz.

Otevřela doklad a ukázala ho inspektorovi.

Nejdřív na něj pohlédl jen letmo, téměř bez zájmu.

V další vteřině mu však tvář viditelně pobledla.

Úšklebek z něj okamžitě spadl.

Ruce se mu sotva znatelně zachvěly.

Před ním nestála náhodná cestující z taxíku.

Stála před ním vyšší důstojnice z ředitelství, jejíž jméno dobře znala řada policistů v Praze.

Milan několik sekund nedokázal vyslovit jediné slovo.

— Teď už víte, kdo jsem? — zeptala se Jana tiše.

Lidé kolem si překvapeně vyměňovali pohledy.

Tomáš zůstal úplně beze slov.

Ani v nejdivočejší představě by ho nenapadlo, že žena, kterou vezl jako obyčejnou zákaznici, má tak vysoké postavení.

Inspektor se pokusil ovládnout.

— Paní Králová… tady došlo k nedorozumění…

— Opravdu?

— Špatně jste tu situaci pochopila.

— Vážně?

Podívala se na něj tak, že muž mimoděk uhnul očima.

— Tak tedy všem přítomným vysvětlete, proč jste požadoval peníze.

Neodpověděl.

— Vysvětlete, proč jste vyhrožoval odtahem auta na záchytné parkoviště.

Znovu ticho.

— A vysvětlete, proč jste použil sílu proti řidiči.

Milan cítil, jak mu půda mizí pod nohama.

Poprvé po dlouhé době stál v pozici člověka, který se musí sám obhajovat.

Jana vytáhla služební telefon.

— Operační středisko?

Jakmile ta slova zazněla, inspektor definitivně pochopil, že tentokrát z toho lehce nevyklouzne.

— Žádám o vyslání pracovníků odboru vnitřní kontroly na tento úsek. Je nutné prověřit postup dopravního inspektora Milana Dvořáka.

Mužova tvář zbělela jako stěna.

Několik jeho kolegů opatrně ustoupilo stranou.

Nikdo nechtěl nést odpovědnost za jeho jednání spolu s ním.

Asi po dvaceti minutách dorazili na místo pracovníci kontroly.

Začal oficiální výslech svědků.

K Janinu překvapení se našlo mnoho lidí ochotných vypovídat.

Jeden řidič přiznal, že před dvěma měsíci byl donucen odevzdat čtyři tisíce korun.

Druhý promluvil o pravidelném vybírání peněz.

Třetí ukázal uložené zprávy od kolegů, v nichž se navzájem varovali, aby se tomuto úseku raději vyhnuli.

Obraz celé věci se začínal skládat s děsivou jasností.

Nešlo o ojedinělý incident.

Před kontrolory se krok za krokem odkrývalo celé schéma nezákonného vydírání.