– Ani my jsme nesplánovali rychlou svatbu dcery. Ale Maja bude mít dítě od vašeho syna. Co s tím dělat?
– To jsou vaše problémy, pane Denis Vladimír. Zaprvé, nejsem si jistá, zda je dítě Petra. Zadruhé, i kdyby ano, tento trik „rychle se vdát, protože je těhotná“ u nás neprojde. Vaše dcera, jako každá dívka, chce se vdát, a Petr není z obyčejné rodiny, má byt a postavení, takže chápu ženskou logiku, ale jako matka udělám vše, aby váš syn zůstal v klidu. To není jen moje stanovisko, i manžel souhlasí. Mluvili jsme se synem, souhlasil a požádal vaši dceru, aby ho dále neobtěžovala. Ať si dělá, co chce, rodí nebo nás to netrápí. Na shledanou.
Zazněly krátké tóny. Denis těžce pohlédl na své ženy a pochmurně pronesl:
– Slyšeli jste? Zkrátka, budeme rodit, dítě nemůže za to, že jeho otec je podrazák. Nic se neděje. Vezmeš akademický, pak se vrátíš, nejsi první ani poslední. Materiálně pomůžeme, dítě pohlídáme. A s těmi ještě vyřídíme. Podrazáci! Nejsem já, a byt není můj. Dobře, uklidněte se, zaplačte si, pokud potřebujete, ale krátce. Zvládneme to!
Odvedl manželku stranou a tiše řekl:
– Vezmeš dnes Maju k sobě, aby něco nezpůsobila. Promluvíš s ní, uklidníš ji. Já si lehnu v její místnosti.
Za hodinu zazvonil zvonek.
– Kdo to může být? – rozhořčeně pronesl Denis a šel otevírat.
Brzy se vrátil do obýváku s mladíkem.
– Petře! – Maja se k němu vrhla. – Přišel jsi pro mě?
– Ano, pro tebe. Denis Vladimír, Olga, přišel jsem vyzvednout Maju.
– Kam, pokud není tajemství?
– Ještě nevím. Asi si vezmeme byt. Jsme plnoleté, tak prosím, nerušte! Pojedeš se mnou? – zeptal se Petra Maja.
– Samozřejmě! Kamkoliv!
– Tak zastav, – otec zvedl ruku. – Několik otázek. Tvá matka řekla, že jste všichni proti vašemu rozhodnutí s Majou, včetně tebe.
– Ne tak docela, pane Denis. Rozhodla matka. Otec souhlasil automaticky, jen jsem předstíral, že mě přesvědčili. Pak vzal peněženku s pasem a kartou a tady jsem.
– Tak, zajímavé! – Denis byl příjemně překvapen. – Teď chceš vzít Maju, vzít byt, a za jaké peníze?
– Aha, slušné. Co říkáš, ženo, pustíme dceru?
– Ani nevím, – pokrčila rameny Olga. – Noc je tu.
– Správně, na noc se nechodí. Tak teď řešíme. Chcete se vdát?
– „Ano!“, odpověděli oba.
– A dítě porodit?
Stejná odpověď.
– Pak vás podpoříme, ale jsou podmínky. Za prvé, snaž se smířit s rodiči, a ty, Majo, ho podporuj. Petr dnes u nás zůstává, noc je tu, nikam nepůjdete. Připravíme ti přistýlku v obýváku, zatím jsi jen host, dcera kamaráda. Napíšeš svým, že přespíš u přátel. Pak je připravíš na pravdu, ale bez hádek! Studium nepřerušovat! Hlavně ty, – pokývl na Petra – Maja půjde do mateřské, pak dohání. Pomůžeme s penězi i hlídáním dítěte, ale nebudeme za vás pracovat. Svatební registraci zatím tiše, peníze šetřit. Pak se dá oslavit svatba. Souhlasíte?
– Ano, bez váhání, – odpověděl Petr.
– Já bych přece chtěla svatbu, pravou, s závojem, limuzínou, hosty, – zklamaně protáhla Maja.
– Teď ne, – oponoval snoubenec. – Zaregistrujeme tichounce, a pak, za rok či dva, oslavíme.
– Dobře, jak chceš.
– Hotovo, děti, plány jasné, úkoly zadané. Připravujeme se ke spánku, zítra všichni brzy vstávají.
Přesto Olga chytila manžela, když vstoupil do kuchyně pro vodu.
– Poslouchej, jak tak náhle změnil kurz?
– Náhle, říkáš? Po rozhovoru s jeho matkou mě třáslo. A pak přišel on, co jsem si myslel, že je „mamánkův syn“. A on je skutečný muž, nezustoupil, neopustil svou milovanou. Za takového lze dát dceru do manželství!
– Jak vždycky, milý! – Políbila manžela a šla rozdělovat všechny do ložnic.
Život všem ukázal lekci: láska se prověřuje činy, nikoli slovy. A někdy právě ty nejtvrdší zkoušky posilují vztahy, které skutečně stojí za něco.
– Maja, kolik ti je let? – tiše se zeptal otec. – Mám pocit, že nejsi na prvním ročníku…