Vyšli jsme ven a doprovodil mě k taxíku. Byl skleslý, pořád se omlouval a nervózně si pohrával s knoflíkem na kabátu.
Doma jsem si odlíčila make-up a s povzdechem ten večer v duchu uzavřela. Nejspíš už se neozve. Mužská hrdost je křehká věc, zvlášť po takovém okamžiku. Myslela jsem si, že zmizí — přestane psát, nebo se bude tvářit, že se vůbec nic nestalo. Bylo mi to trochu líto, protože se mi opravdu líbil.
S touhle myšlenkou jsem usnula.
Ráno v práci plynulo jako obvykle — e-maily, tabulky, telefonáty. Na naši schůzku jsem skoro přestala myslet.
Kolem poledne zazvonil interní telefon.
— Paní Novotná, prosím, přijďte dolů, máte tady kurýra.
Sešla jsem do přízemí a čekala nějakou obálku s dokumenty. Jenže v hale stál Pavel.
Vypadal bezchybně — elegantní oblek, upravený vzhled, klidné držení těla. V očích měl ale směs rozpaků a odhodlání.
— Banka mi zablokovala účet, protože jsem se pokoušel zaplatit na nějakém podezřelém čínském e-shopu! — vyhrkl místo pozdravu a podal mi květiny.
Rozesmála jsem se.
— Jano, děkuju za včerejšek, — řekl už mnohem klidněji. — Za to, že jsi z toho neudělala drama a prostě jsi mi pomohla.
V tašce byly zákusky z vyhlášené cukrárny a dárkový poukaz do wellness. Hodnota byla očividně vyšší než účet za naši večeři.
— To je za ty nervy u terminálu, — dodal s úsměvem.
Od té doby se už druhý měsíc potkáváme u kávy. A ani jednou jsem nelitovala, že jsem tehdy nezahrála uraženou dámu, ale prostě v klidu zaplatila. Někdy stačí neponížit člověka v jeho nejtrapnější chvíli — a místo výmluv dostanete upřímnou vděčnost, respekt a skutečnou pozornost.