Vyšli jsme ven a doprovodil mě k taxíku. Celou cestu byl sklíčený, znovu a znovu se omlouval a nervózně si pohrával s knoflíkem na kabátu.
Doma jsem si smyla make-up a s tichým povzdechem si večer v hlavě uzavřela. Nejspíš tím všechno skončí. Mužská ješitnost je křehká věc, zvlášť po takové trapnosti na prvním rande. Skoro jsem si byla jistá, že se odmlčí: přestane psát, bude dělat, že se nic nestalo, nebo si mě rovnou zablokuje. Mrzelo mě to, protože se mi skutečně líbil.
S tou myšlenkou jsem usnula.
Druhý den ráno v kanceláři probíhalo všechno jako obvykle: reporty, tabulky, telefonáty, krátké rozhovory o ničem. Na rande jsem si skoro nevzpomněla, práce mě rychle vtáhla do známého rytmu.
Krátce před obědem zazvonil interní telefon. Dívka z recepce řekla svěžím hlasem:
— Paní Nováková, mohla byste prosím sejít dolů? Je tady kurýr. Tvrdí, že vám to musí předat osobně.
Sešla jsem do přízemí a čekala, že uvidím další balík dokumentů od dodavatelů. Jenže ve vstupní hale stál Petr osobně. Jak se ukázalo, zapamatoval si název firmy, který jsem během večeře jen letmo zmínila.
Vypadal bezchybně: pečlivě padnoucí oblek, hladce oholená tvář, klidné držení těla. Přesto se mu v očích mísily rozpaky a odhodlání, jako by přišel zároveň požádat o odpuštění a dokázat, že včerejší selhání byla jen náhoda. V rukou držel obrovskou kytici a dárkovou tašku.
— Banka mi zablokovala účet, protože jsem se odpoledne pokusil zaplatit nějakou věc na podezřelém čínském e-shopu! — vyhrkl místo pozdravu a podal mi květiny.
Nevydržela jsem to a rozesmála se přímo uprostřed haly.
— Jano, děkuju ti za včerejšek, — konečně se usmál normálně, bez křeče. — Za to, že jsi z toho neudělala divadlo a prostě jsi mi lidsky pomohla.
V tašce byly větrníky a laskonky z drahé cukrárny a poukaz do wellness centra. Hodnotou to bylo zjevně mnohem víc než ten účet v restauraci.
— To je za nervy, které jsem ti včera u terminálu připravil, — řekl a mrkl na mě.
Od té doby už druhý měsíc chodíme na kávu. A ani jednou jsem nelitovala, že jsem tehdy nezačala hrát uraženou královnu a prostě v klidu zaplatila večeři. Někdy stačí člověka nedorazit v jeho nejtrapnější a nejzranitelnější chvíli, aby se vám místo výmluv vrátila upřímná vděčnost, úcta a opravdová pozornost.