Po nějaké době skutečně otevřela oči. Její výpověď však vyšetřování příliš neposunula.
Potvrdila, že ji ze schodů srazil muž na motocyklu. Měl ale na hlavě přilbu, takže mu do tváře neviděla.
V jedné věci si byla naprosto jistá: útočníkem rozhodně nebyl její manžel Petr.
Případ znovu uvízl na mrtvém bodě.
Po čase Janu propustili z nemocnice. Před vchodem na ni nečekaně stál Petr.
Za týdny, které mezitím uplynuly, stačil mnoho věcí přehodnotit. Rozhodl se manželce uvěřit a vzdal se okamžitého rozvodu. Manželé si v klidu promluvili o všem, co se stalo, a dohodli se, že si nechají určit krevní skupiny. Chtěli alespoň přibližně zjistit, zda jsou skutečnými rodiči dítěte.
Taková zkouška samozřejmě nemohla poskytnout naprostou jistotu. V té době však žádné vyšetření DNA, jaké známe dnes, neexistovalo. Otázka původu dítěte oba rodiče nesmírně trápila.
Jana stále silněji nabývala přesvědčení, že jí v porodnici dítě jednoduše vyměnili.
Novotní podstoupili potřebná vyšetření a čekali na výsledky. Laboratoř potřebovala určitý čas.
Ani v nejmenším netušili, že právě rozhodnutí ověřit si příbuznost odstartuje další řetězec tragických a záhadných událostí.
Jana a Petr Novotní
Krátce nato zahynul lékař z porodnice, doktor Václav Dvořák. Srazil ho nákladní automobil. Vůz našli nedaleko místa nehody s otevřenými dveřmi u řidiče.
Pravého majitele nákladního auta příslušníci brzy vypátrali doma. Muž byl naprosto otřesený a tvrdil, že vůbec nevěděl, že mu automobil zmizel.
Všechno tedy nasvědčovalo tomu, že vůz někdo ukradl. A pokud byl nákladní automobil odcizen úmyslně, nemusela být smrt lékaře žádnou náhodou.
Velmi rychle vyšla najevo pozoruhodná skutečnost: právě Václav Dvořák vedl Janin porod.
Taková shoda okolností působila až příliš podezřele.
Vyšetřovatelé začali uvažovat, že klíč k celé záhadě bude nutné hledat přímo v porodnici.
K výslechu předvolali porodní asistentku Alenu Bílkovou, která doktoru Dvořákovi při porodu pomáhala. Žena tvrdila, že všechno proběhlo zcela běžně a k žádné mimořádné události nedošlo.
Podle Aleny bylo dítě, které Janě po porodu předali, skutečně její.
Zkušení kriminalisté si ale okamžitě všimli, že je porodní asistentka nápadně nervózní. Odpovídala opatrně, často uhýbala pohledem a bylo zřejmé, že se něčeho bojí.
Rozhodli se na ni zatím netlačit a soustředit se především na pátrání po člověku, který mohl stát za Dvořákovou smrtí.
Ukázalo se, že to byla chyba.
Hned druhý den našli tělo Aleny Bílkové v malé služební místnosti porodnice. Někdo ji také zavraždil.
Při rozhovorech se zdravotnickým personálem se objevila další důležitá informace. Den předtím jeden ze zaměstnanců spatřil v budově neznámého muže v bílém plášti.
Představil se jako praktikant.
Zaměstnanec si ho dobře zapamatoval, protože muž vypadal na praktikanta příliš staře a jeho přítomnost v něm vzbudila podezření.
O několik dní později byly konečně hotové výsledky vyšetření Novotných.
Výsledek byl jednoznačný: Jana ani Petr nebyli biologickými rodiči tmavého dítěte.
Miminko jim skutečně někdo vyměnil!
Jednotlivé části případu do sebe začaly zapadat.
Někdo v porodnici zorganizoval výměnu dětí. Jakmile se potom dozvěděl, že Novotní hodlají ověřit příbuznost, začal odstraňovat lidi, kteří mohli prozradit pravdu.
Vyšetřovatelé uvažovali takto: člověk, který řídil tak složitý podvod, by pravděpodobně sám neprováděl vraždy. Na špinavou práci si spíš najal někoho jiného.
Běžný slušný člověk by na podobnou nabídku nepřistoupil. Recidivista, kterému někdo slíbil vysokou odměnu, však takové rozhodnutí učinit mohl.
Zaměstnanci, který podezřelého praktikanta viděl, ukázali fotografie mužů známých policii.
Neznámého pachatele poznal téměř okamžitě.
Byl jím Karel Šimek, několikrát trestaný recidivista s dlouhou kriminální minulostí.
Příslušníci ho vypátrali během krátké doby. Šimek se téměř neskrýval, protože byl přesvědčený, že po sobě nezanechal žádnou stopu.
Při výslechu brzy pochopil, že je v bezvýchodné situaci. Vinu na sebe vzít nehodlal, a tak téměř okamžitě uvedl jméno člověka, který si ho najal.
Když kriminalisté uslyšeli jméno objednavatelky, zůstali ohromeni.
Milada Konečná — vysoce postavená pracovnice krajského výboru.
Konečnou zanedlouho zatkli.
Ani po zatčení neztratila chladnokrevnost. Seděla klidně, důstojně a téměř se ani nesnažila obvinění popírat. Nakonec se rozhodla, že všechno vypoví sama.
Ukázalo se, že se Milada bezhlavě zamilovala do svého řidiče Petra Novotného.
Byla o mnoho let starší než on a občas se mu pokoušela opatrně naznačit, co k němu cítí. Petr však žil pouze svou ženou a rodinou. Její náznaky buď skutečně nechápal, nebo je raději nechtěl chápat.
Když se Milada dozvěděla, že Jana čeká dítě, utrpěla těžkou ránu.
Připadalo jí, že Petr bude nyní k rodině připoután navždy a nikdy si jí nevšimne.
Několik měsíců se užírala žárlivostí a přemýšlela, jak svou situaci změnit. A potom ji napadla myšlenka, která byla šílená, ale stále se k ní vracela.
Co kdyby si vzala Petrovo dítě?