„A táta,“ přerušila jsem ho nemilosrdně, „táta si také uvědomil, že už ho nebaví být otrokem systému. Dává výpověď, kupuje si prut a odchází do hluboké meditace nad kapry. Takže, synku, odteď jsi hlavním živitelem rodiny ty, člověk vysokých vibrací, a my s radostí přecházíme na tvoje zaopatření. Zítra čekáme první převod. Naši hypotéku platit nemusíš, ale buď tak laskav a posílej nám aspoň sto tisíc měsíčně na tátovo rybářské vybavení a moje návštěvy wellness. Jsme přece rodina. Musíme se podporovat!“
V kuchyni se rozhostilo ledové, zvonivé ticho. Tereze se protáhl obličej, jako by právě zakousla celý citron, a Matěj seděl s otevřenou pusou, podobný rybě vyhozené na břeh.
„Vy si z nás děláte legraci?!“ vyjekl konečně můj osvícený syn. „To je úplný nesmysl! Já mám směšný plat, sotva to zvládáme sami! Jak můžete být k mladým tak sobečtí?“
„Sobectví, synku,“ řekla jsem chladně a zřetelně, když jsem vstávala od stolu, „je schovávat obyčejnou lenost a neochotu dospět za krásná slova o ženské energii a duchovním růstu. Jste dospělí lidé. Zdraví, svéprávní a naprosto schopní se sami uživit.“
Došla jsem ke kuchyňské lince, vzala tři plastové krabičky s kachnou a koláčem, které jsem jim už starostlivě připravila na celý týden, a bez mrknutí oka jsem všechno vysypala zpátky do hrnce.
„Charitativní představení skončilo. Sponzorský program se uzavírá. A teď, živiteli, polož na stůl klíče od tátovy garáže — ano, od té, kterou zdarma používáš — a vydej se do dospělého života. Nabírejte si energii třeba do bezvědomí, ale výhradně za vlastní peníze.“
Mladý pár vyletěl do předsíně a rozhořčeně funěl. Tereza si ani nevzpomněla na slušné vychování a nerozloučila se, zatímco Matěj u dveří hrdě prohlásil, že v něm zabíjíme tvořivou osobnost a vůbec nerespektujeme tradiční hodnoty.
Od té doby uběhl měsíc. Tvořivá osobnost velmi rychle pochopila, že živit se obyčejnou pohankou bez maminčiných krabiček je dost smutné, a našla si brigádu na víkendy. A „védská žena“ Tereza, jejíž ženská energie z nějakého důvodu nedokázala zaplatit účet za elektřinu, se zázračně vrátila k papírům ve svém soláriu.
Je to podivuhodná domácí absurdita naší doby. Zdraví mladí dospělí si na internetu nachytali krásná hesla o „múzách“, „živitelích“ a „správných energiích“, jenže nějak úplně zapomněli, že za tím vším musí stát osobní odpovědnost.
Udělat z rodičů bezplatný doživotní bankomat jen proto, aby si mladá manželka mohla doma pilovat nehty pod zástěrkou vznešených pojmů, není duchovnost ani tradice. Je to obyčejné, plnohodnotné parazitování.
A léčí se to jedině tak, že se rozhodně zavře finanční kyslík a člověka pořádně postrčí směrem k realitě.
A jak byste se zachovali vy, kdyby váš dospělý syn přivedl domů ženu a požadoval, abyste jim platili život kvůli zachování její „ženské energie“?
Dokázali byste mlčky zatnout zuby a živit mladý pár, jen aby se nezkazily vztahy, nebo byste jim také dopřáli šokovou terapii samostatnosti?