— Stavím mosty, Ivano, — odpověděl jsem a stál ve dveřích svého bytu. — Moc dobře vím, jak se rozkládá zatížení. A ty jsi shnilá podpěra. Nedovolím, abys mě stáhla dolů spolu se sebou…
Ivanu odvezli. Trestní řízení se rozběhlo hned kvůli dvěma věcem — pokusu o krádež velké hodnoty a zpronevěře peněz zaměstnavatele. Majitel galerie po zprávě o jejím zadržení provedl audit a také podal oznámení. Dluhy u kriminálních věřitelů její situaci jen zhoršily a soud nenašel důvod k mírnosti. Dostala skutečný trest.
Druhý den jsem zavolal úklidovou firmu. Dvě příjemné ženy vyčistily byt do lesku. Potom jsem přivezl svoje věci ze skladu zpátky.
Moje kuchyně byla zase normální a funkční. Drahý porcelán se vrátil do polic, i když rozbité kusy jsem musel dokoupit. Kávovar po ránu znovu tiše vrněl a naplňoval byt vůní čerstvě namleté kávy.
Můj život na stavbě pokračuje dál. Pořád řídím procesy, vyžaduju disciplínu a netoleruju odfláknutou práci.
Občas, když si nalévám kávu do oblíbeného šálku Thun 1794, si na ten příběh vzpomenu. Lidé, kteří zakrývají drzost a parazitování hezkými slovy o „inspiraci“, „statusu“ a „jemné duši“, za tou fasádou často schovávají obrovskou prázdnotu. Když po sobě člověk odmítá umýt talíř a vymlouvá se na manikúru, problém není v manikúře. Problém je v tom, že vás už v duchu povýšil na obslužný personál. A jediná správná cesta z takové situace je zastavit financování, zajistit vlastní majetek a vyčistit prostor do posledního kouta. Protože čistý dřez, zachráněné věci a klidné nervy mají mnohem vyšší cenu než jakákoli iluze pohodlného partnerství.