Proč vlastně žiješ s jeho mámou? Takové vztahy přece obvykle končí.
Nevím, odpověděla. Jen jí nechci ublížit.
Vyměnili si telefonní čísla a slíbili si, že se doma uvidí.
Když Lenka dorazila k domu paní Hany, žena už se tvářila nespokojeně.
Kde jsi byla? zeptala se.
Šla jsem do obchodu a potom jsem se prošla.
Lenka čím dál tíž cítila, jak ji Tomášova matka svírá a nepouští. Její vlastní maminka jí pořád opakovala:
Odtrhni se od té tíhy. Nechoď pořád za jeho mámou, stahuje tě dolů.
Jenže Lenka nedokázala prostě odejít. Sama se už dávno topila v tom moři povinností, soucitu a bolesti.
Jednoho večera s paní Hanou skládaly věci. Lenka říkala, že se brzy vrátí do svého města a začne nový život.
Tak tedy nový život, zamumlala Hana. Myslela jsem, že budeš čekat dítě. Vždyť jsi s Tomášem byla tak často.
Lenka prudce odpověděla, že nikoho nepotřebuje, dokonce ani Tomášova bratra. A poprvé od pohřbu se opravdu rozplakala.
Tehdy se v ní něco definitivně uzavřelo. Rozhodla se, že bude mít jiný život, a tentokrát už bez paní Hany.
Začal další školní rok. Lenka se vídala s Markem a jednoho dne se sama vydala k Tomášovu hrobu.
Sbohem, Tome, zašeptala. Byla jsem s tebou šťastná, děkuju ti za všechno. Odešel jsi moc brzy, ale já musím žít dál. Už jsem jiná a čeká mě jiný život bez tebe.
Vyšla ze hřbitova k autu, kde na ni čekal Marek. Vedle něj poprvé po dlouhé době ucítila lehkost, jako by se v ní znovu začalo něco zelenat. S paní Hanou se téměř přestala vídat a po čase se s Markem vzali. A už čekali dítě.
Tak takhle, kamaráde, to celé skončilo. Život jde dál a někdy právě nové setkání pomůže člověku přežít ztrátu, o které si myslel, že ho navždy pohřbí.
Bude to jiný život, s jinými možnostmi.
A vy jste se vlastně urazili proč?