„To je Petra, dává živák na Instagram!“ zavolala Tereza. „Pojď sem, Káťo, pozdravíš diváky.“
Káťa se přiblížila právě ve chvíli, kdy Petra komentovala dění kolem sebe.
„A tady máme Káťu, kamarádku nevěsty! Řekni něco, Káťo!“
„Ahoj všem,“ usmála se rozpačitě a zamávala do kamery. „Svatba je úžasná, jen škoda, že nemohli přijít úplně všichni…“
„Ukážeme atmosféru!“ Petra otočila telefon směrem k sálu. „Počkejte, kdo to stojí u baru? To je Pavel, ne?“
Káťa automaticky pohlédla naznačeným směrem. U baru opravdu stál muž, který se Pavlovi až znepokojivě podobal. Stejný postoj, stejná košile, kterou tak dobře znala…
„To není možné,“ zasmála se Káťa, i když jí smích zněl cize. „Můj muž je na rybách.“
„Ale vždyť je to on!“ Petra přiblížila obraz.
Na displeji se objevil detailní záběr Pavlovy tváře. Jejího manžela, který měl teď sedět někde u vody s prutem v ruce. Smál se, něco říkal neznámé ženě a oba působili až příliš důvěrně.
Kátě se zvedl žaludek. V uších jí zašumělo a v hrudi se jí usadil ledový kámen. To musí být omyl…
„Pavle!“ vykřikla a její hlas prořízl sál nepřirozeně ostře.
Otočil se. Jejich pohledy se střetly. V jeho tváři se objevil čistý děs. Něco rychle řekl té ženě a vyrazil k východu.
Káťa šla za ním jako v mlze. Nevnímala překvapené pohledy, ani šepot lidí kolem.
„Káťo, počkej,“ zastavil ji Pavel na chodbě. „Všechno ti vysvětlím.“
„Tak vysvětluj,“ založila si ruce na prsou a snažila se, aby se netřásla. „Proč nejsi na rybách? A kdo je ta žena?“
„Není to tak, jak si myslíš,“ projel si rukou vlasy. „Chystal jsem překvapení k našemu výročí.“
„Překvapení?“ podívala se na něj nevěřícně.
„Ano. Domluvil jsem se s Veronikou a Ondřejem. Nacvičovali jsme hudební číslo, já a tahle žena. Je to zpěvačka, mimochodem. Chtěl jsem ti k výročí zazpívat. A dneska jsme měli generálku před lidmi.“
„A kvůli tomu jsi mi musel lhát o rybách?“
„Kdybych řekl, že jdu na svatbu bez tebe, hned bys něco tušila,“ usmál se provinile. „Chtěl jsem tě opravdu překvapit…“
„Bože,“ zakryla si Káťa obličej rukama. „Ty jsi idiot.“
„Vím,“ objal ji opatrně. „Promiň.“
Vtom zpoza dveří vyšla Veronika.
„Kde jste? Pavle, vždyť máme zkoušet!“
„Ty jsi o tom taky věděla?“ otočila se k ní Káťa.
„No… ano,“ usmála se kamarádka provinile. „Přišlo mi to tak romantické. Nezlobíš se moc?“
Káťa se podívala na Pavla. V očích měl skutečnou lítost, žádnou výmluvu, žádné uhýbání.
„Dobře,“ vydechla. „Ale tu písničku chci slyšet HNED.“
„Ale já nejsem připravený!“ vyjekl Pavel.
„To mě nezajímá,“ zkřížila Káťa ruce. „Zpívej, rybáři.“
O půl hodiny později stál Pavel rudý jako rak před mikrofonem. Začala jejich svatební píseň. Zpíval falešně, pletl si slova, ale díval se jen na ni. A Káťa cítila, jak jí ztuhlost v hrudi pomalu povoluje.
Když píseň skončila, přišla k němu a pevně ho objala.
„Idiote. Ale miluju tě.“
„I po tomhle?“ přitiskl si ji k sobě.
„Právě po tomhle,“ usmála se.
Později v taxíku se Pavel pořád ještě omlouval.
„Aspoň budeme mít historku pro vnoučata,“ rozesmála se Káťa. „Jak děda utekl na ryby a babička ho chytila na Instagramu.“
„Zní to jako seriál na Nově,“ políbil ji do vlasů. „Slibuju, žádná další překvapení.“
„To zase ne,“ mrkla na něj. „Jen příště vymysli lepší legendu. Ryby v září jsou podezřelé.“
„Beru na vědomí,“ přikývl Pavel. „Mimochodem… co kdybychom někdy opravdu jeli na ryby? Michal nás zve.“
„Jen pod jednou podmínkou,“ usmála se Káťa lišácky. „Zazpíváš mi u ohně. Bez playbacku.“
Pavel se zašklebil, ale nakonec přikývl.
„Dobře. I když se ryby po mém zpěvu rozutečou.“
Oba se rozesmáli a Káťa najednou pochopila, že tahle hloupá, bolavá a směšná příhoda je nakonec spojila ještě pevněji.