Klára vstala ve tři ráno, probudila manžela a prosila ho, aby ji rychle odvezl do Braničova. Manžel nadával, ale přesto ji vzal. Cestou vše vysvětlila, nejprve mračil se, ale pak přikývl.
Klára bez obtíží našla dům matky. Srdce jí bušilo jako blázen, když klepala na dveře. Otevřela matka, nepoznala Kláru. A ta ji hned poznala: i když matka zestárla, byla stále krásná a upravená žena. Klára řekla:
„Dobré ráno, mami! Tak jsme se konečně potkaly…“
Matka nevrlá odpověděla, jako by Klára byla nepříjemná sousedka, a ne dcera, kterou dlouhá léta neviděla. Pak dotazovala: „A Anička kde? V chlévě snad? Ať se vrátí domů, děti potřebují snídani, od včerejška neuklizeno. No a pojď dál, když jsi přijela…“
Klára se snažila mluvit co nejklidněji: „Anička u mě zatím pobude. Sbalte jí oblečení a věci… Peníze, pokud můžete, také dejte. Nastavím ji na práci jako zdravotní sestru, pak si vybere profesi. A nohu má léčit, taková krasavice a kulhá! Slyšíš, mami?“
Matka vycenila rty, jako vždy, když se jí konverzace nelíbila, a protáhla: „Vypadni odsud, zasahovatelko, a za Aničkou přijedeme my! Ať tě u ní už víc nevidím!“
Klára pevně zakroutila hlavou a pomalu a jasně matce odpověděla: „Za prvé, ne Anička, ale Anička! Svou krávu si pojmenuj, kterou teď budeš ráno dojit, paní! Chceš, abych teď půl vesnice sebrala? A všichni uvidí, jak paní z radnice opustila své děti v dětském domově? Máš všechny ženy ve vesnici jako věrné přítelkyně, nebo najdou se ti, kdo ti to neodpustí? Chceš odjet a Aničku vzít, najdu a po celé zemi tě proslavím!“
Matka se zkřivila, zmizela v domě a zavřela dveře. Po půl hodině vyšel hubený, shrbený muž s batohem:
„Dobrý den, jmenuji se Šimon. Tady věci… Řekněte Ludmile (tak vždy Aničku nazývám) pozdrav, ať se jí daří. Peníze pomůžeme, udělám, co budu moci. Kolik let ta holka byla jako Popelka u vlastní matky? Říkal jsem jí… Ale matce se nezlobte, život není jednoduchý…“
Klára šla s batohem k autu manžela a přemýšlela: ano, život není jednoduchý. A je vůbec jednoduché zajistit, aby muži nepili a neflámovali, aby ženy neodnášely děti kvůli „mužům“ do internátů, aby sestry a bratři na sebe nezapomněli?
Matka je odevzdala do dětského domova hned po Novém roce…