„Lucie, uteč od něj. Já tě v tom nenechám. Přijeď ke mně, nějakou dobu u mě můžeš bydlet. Pamatuješ si adresu? A existují i bezplatné psychologické konzultace pro ženy, které zažívají domácí tyranii.“
„O tom jsem vůbec nevěděla,“ přiznala Lucie.
„Teď už to víš. Hlavně si věř. Jsi silná a zvládneš to.“
Po tom setkání spolu ještě zůstaly a za pár hodin Lucie působila, jako by se v ní znovu rozsvítilo něco živého.
Když se večer vrátila domů, našla Pavla v křesle před televizí.
„Kde jsi byla?“ zeptal se, aniž otočil hlavu.
„Prošla jsem se,“ odpověděla Lucie.
„Ty se poslední dobou procházíš nějak často. Našla sis milence?“
Lucii se sevřel hrudník chladem.
„Co to říkáš?“ ohradila se.
„A co? Ani by mě to nepřekvapilo. Ty jsi u nás vždycky byla čilá.“
„Pavle, dost,“ řekla unaveně. „Tohle už poslouchat nechci.“
„A co chceš poslouchat? Komplimenty?“
Lucie se zhluboka nadechla a snažila se udržet klid.
„Pavle, musíme si promluvit.“
„O čem? O tvých nevěrách?“
„Ne. O nás. O našem manželství.“
„A co mi chceš říct?“
„Chci se rozvést.“
Pavel se na ni překvapeně podíval.
„Co jsi řekla?“
„Řekla jsem, že se chci rozvést. Už takhle nemůžu žít. Neustále mě ponižuješ, kritizuješ. Vedle tebe jsem nešťastná.“
„Ty ses zbláznila! Rozvod? Kdo bys byla beze mě? Nikdo! Měla bys být vděčná, že s tebou vůbec žiju.“
„Nikomu nejsem nic dlužná. Chci být šťastná.“
„Šťastná?“ zasmál se jedovatě. „Myslíš si, že budeš šťastná beze mě? Pleteš se. Nikdo tě nechce. Rozumíš?“
Lucie mlčela. Už se s ním nechtěla přít. Všechno v sobě rozhodla.
„Zítra odcházím,“ pronesla klidně.
„Kam půjdeš?“ vykřikl Pavel. „Kde budeš bydlet? Vždyť nemáš peníze!“
„To není tvoje věc. Poradím si.“
„Já ti nedovolím žít!“ zařval. „Najdu tě a donutím tě litovat, že ses vůbec narodila! Nevděčnice! Všechno jsem ti dal, vytáhl jsem tě nahoru, a ty…“
Lucie mu neodpověděla. Jen se otočila a odešla do ložnice sbalit si věci.
Ráno vstala brzy, umyla se, oblékla a zamířila do kuchyně. Pavel už seděl u stolu a usrkával kávu.
„Nikam nepůjdeš,“ řekl. „Ani tě nenapadne utéct, až budu v práci.“
„Už jsem se rozhodla,“ odpověděla.
„Já ti to nedovolím!“
„Dost, Pavle.“
„Ty mě neslyšíš?“
Pavel vstal a přiblížil se k ní. Lucie se polekala.
„Nechoď ke mně,“ požádala ho. „Pavle, ustup!“
Pavel ji strčil proti zdi. Lucie se udeřila hlavou a sesunula se na podlahu. Jeho pěst dopadla na její tvář. Zavřela oči a čekala na nejhorší.
Brzy nato v sousedním vchodě zaslechli její křik. Policie, kterou přivolali vyděšení sousedé, vtrhla do bytu. Lucii odvezli do nemocnice, kde jí ošetřili zranění. Jakmile ji propustili, okamžitě podala žádost o rozvod. Jejich rodinný život skončil naprostým zhroucením.