Poprvé ho Marie našla bosého uprostřed dvora. Jindy se dostal až ke schodům vedoucím na střechu. A teprve před dvěma týdny chlapec otevřel okno v patře a už stihl přehodit jednu nohu přes parapet, když si ho babička včas všimla a odtáhla ho od otvoru.
Lékaři doporučili pořídit speciální bezpečnou postel a noční monitorovací systém. Marie však na drahé vybavení neměla peníze. Než se vyřešila žádost o pomoc a další léčbu vnuka, používala na doporučení odborníka měkké ochranné popruhy. Každou noc zůstávala u Matějovy postele a téměř nezamhouřila oči.
Červené stopy na jeho zápěstích vznikly po mimořádně těžkém záchvatu. Předchozí noc se Matěj ve spánku vyděsil a s obrovskou silou se pokoušel vyprostit, aby se znovu dostal k oknu.
„Proč jste nám o tom neřekla dřív?“ zeptala se paní Novotná otřeseně.
Marie pohlédla na klidně spícího chlapce.
„Bála jsem se, že mi ho vezmou. Už přišel o maminku i tatínka. Kdyby přišel ještě o mě, nezbyl by mu vůbec nikdo.“
Paní Novotná mlčky obrátila oči k otevřenému oknu. Přijeli sem přesvědčeni, že budou muset malého chlapce chránit před krutostí vlastní babičky.
Místo toho před sebou uviděli vyčerpanou ženu, která celé měsíce téměř nespala, protože se každou noc snažila zabránit tomu, aby si její vnuk ve spánku ublížil.
Marie zatčena nebyla. Škola se naopak rozhodla rodině pomoci a uspořádala sbírku. Během několika dnů se podařilo vybrat potřebnou částku. V domě přibyly speciální senzory a alarmy, okna byla zabezpečena a Matěj dostal bezpečnou postel.
Chlapec navíc konečně začal dostávat řádnou léčbu a pravidelně ho sledovali odborníci.
O tři měsíce později si paní Novotná znovu všimla Matějových zápěstí. Tentokrát byla jeho kůže čistá. Po červených pruzích ani jiných stopách nebylo ani památky.
„Babička ti pořád v noci svazuje ruce?“ zeptala se učitelka opatrně.
Matěj se široce usmál.
„Ne. Když v noci vstanu, zařízení babičku hned vzbudí. Ale stejně pořád spí vedle mě.“
Toho dne přišla Marie jako obvykle vyzvednout vnuka po vyučování. Poprvé však neměla na sobě svůj obvyklý tmavý kabát. Už také neschovávala oči a nesnažila se co nejrychleji zmizet z dosahu ostatních.
Matěj ji zahlédl, rozběhl se k ní a pevně ji objal. Potom s dětskou hrdostí řekl:
„Tohle je moje babička. Každou noc mě zachraňovala. Jen jsem to dřív ještě nechápal.“