Petr jí tašky vytrhl a ustoupil.
Očividně vůbec nevěděl, co říct. Jen bezradně přejížděl pohledem z matky na sestru.
„A ty jsi to věděla?“ obrátila se Marie prudce k Anně. „Věděla jsi všechno a mlčela jsi?“
„Samozřejmě že ne. Nevěděla jsem všechno. Petr se ukázal jako skutečný mistr utajování. Musela jsem pořádně hledat, abych našla jeho skutečné profily na sociálních sítích.“
„A já mu posílala všechny peníze… A on… Ukaž mi vnučku!“
„Mami, možná bys neměla…“ zamumlal Petr tiše.
„Ukaž mi ji, řekla jsem! Přivezla jsem jí dárek.“
Petr sklopil hlavu a zmizel v domě.
Za několik minut se vrátil s dcerou.
Eliška si hosty prohlédla s podivně povýšeným výrazem.
„Pozdrav,“ pobídl ji otec a lehce ji postrčil dopředu.
„Dobrý den.“
„Eliško, přivezla jsem ti dárek,“ řekla Marie a podala vnučce krabičku se sluchátky.
Dívka ji vzala, pozorně si ji prohlédla, několikrát otočila v rukou a potom ji vrátila babičce.
„Tohle je starý model. Taková sluchátka nepoužívám.“
Cestou zpátky panovalo v autě téměř úplné ticho.
Marie si celou dobu utírala slzy. David mlčel a jen občas se pousmál nad absurditou celé situace.
Nakonec promluvila Anna.
„Víš, mami, alespoň jsme teď zjistily to nejdůležitější. Petrovi se daří dobře. Rozhodně nežije v bídě a jeho dcera má všechno, co potřebuje. Můžeme se z toho jen radovat.“
Marie se urazila na obě své děti.
Petrovi už svůj důchod neposílala.
A s prodejem bytu si to také rozmyslela.
Později vyšlo najevo, že si žádný menší byt ve skutečnosti kupovat nechtěla.
Marie plánovala své bydlení prodat, téměř všechny peníze dát Petrovi, protože o ně už dlouho žádal, a sama se nastěhovat k Anně.
Teď byla jen vděčná, že svou největší chybu nestihla udělat.