„Jsem úplně střízlivý!“ Přistoupil o krok blíž. „A moc dobře vidím, co se děje. Před třemi lety jsi ode mě odešla, protože jsi prý chtěla svobodu. A teď lovíš cizí peněženky.“
„Co to meleš?“ Tereza ustoupila, ale Martin ji chytil za zápěstí.
„Říkám ti pravdu, kterou nechceš slyšet! Myslíš, že si nevšímám? Namalované řasy, přiléhavé šaty, natočené vlasy… Stárnoucí mrcha si hledá bohatého sponzora!“
„Okamžitě mě pusť.“ Terezin hlas se třásl rozhořčením.
„Na to zapomeň!“ Martin ji přitlačil zády ke stěně. „Snad sis nemyslela, že se s tebou Petr Novák ožení?“
„Chvíli se pobaví a potom tě odhodí jako nepotřebnou věc. Komu jsi ve třiceti sedmi letech k něčemu? Osamělá, zatrpklá ženská s přehnanými nároky!“
„Jsi… obyčejný darebák,“ zašeptala Tereza a cítila, jak se jí oči plní slzami.
„Já jsem darebák?“ Martin se posměšně zasmál. „A kdo mi před třemi lety zničil život?“
„Kdo odešel od rodiny, aby si hrál na velkého podnikatele? A teď se věšíš na každého muže, který má peníze. Jsi obyčejná prodejná ženská!“
„Já jsem nic nezničila!“ Tereza už to nevydržela. „Jen jsem už nechtěla žít vedle tebe!“
„Nechtěla?“ Martin ji chytil za ramena a bolestivě sevřel prsty. „Byl jsem snad špatný manžel? Nosil jsem domů peníze, nepil jsem, nepodváděl. Ale tobě pořád něco nestačilo!“
„Pořád jsi mě ponižoval!“ vykřikla Tereza. „Každý den jsi opakoval, že nic neumím, k ničemu nejsem a nikdy ničeho nedosáhnu! Pro tebe jsem byla nula!“
„Protože jsem měl pravdu! Jen se na sebe podívej! Ubohá napodobenina podnikatelky, která se snaží získat něco od bohatého muže!“
„Já jsem se na nikoho nevrhala! To on mi sám něco nabídl…“
„Sám nabídl?“ Martin se nepříjemně uchechtl. „Jistě. Takoví muži si vždycky všimnou žen, jako jsi ty — osamělých, hladových po pozornosti a zoufalých.“
„Okamžitě poznal, že před sebou má nemladou ženu bez manžela a dětí, s podnikáním, které nikoho nezajímá. Snadná kořist pro krátkou zábavu!“
Tereza na několik vteřin ztuhla.
Co když na tom přece jen něco bylo? Co když se Petr skutečně rozhodl jen příjemně strávit večer?
„To snad ne, starý příteli. Nikdy bych nevěřil, že klesneš tak hluboko.“
Klidný hlas za Martinem ho přiměl prudce se otočit.
Na konci chodby stál Petr Novák. Jeho tvář byla nehybná a chladná.
Martin okamžitě zbledl a uvolnil sevření, takže Terezu pustil.
„Pane Nováku…“ vykoktal. „Nečekal jsem…“
„Právě v tom spočívá tvůj problém,“ řekl Petr a pomalu se přiblížil. „Vůbec nepřemýšlíš o následcích.“
„Pane Nováku,“ pokusil se Martin vzpamatovat, „neberte to vážně. Je to běžná rodinná neshoda, nic důležitého.“
„Rodinná neshoda?“ Petr se na něj podíval s neskrývaným odporem. „Tak nazýváš urážky a fyzické napadání ženy?“
„Špatně jste to pochopil! Tereza je moje bývalá manželka a mezi námi zůstaly nevyřešené věci.“
„Jediná nevyřešená věc se týká tvé výchovy,“ přerušil ho Petr ledovým hlasem. „Teď odejdeš a už se k Tereze nepřiblížíš. Vyjádřil jsem se dost jasně?“
„Pane Nováku, počkejte! Zapomeňme na tu nepříjemnou scénu. Uznávám, že jsem se zachoval špatně. Kromě toho jsme přece obchodní partneři, naše společnosti mají podepsanou smlouvu…“
„Jakou smlouvu?“ Petr se zarazil.
„Jak to myslíte?“ V Martinově hlase se objevila panika. „Automatizace systému řízení pro Stavoprojekt.“
„Naši odborníci na tom projektu pracovali půl roku. Minulý týden jsme konečně podepsali smlouvu na devět milionů.“
Tereza stála u zdi a mlčky sledovala, jak se Petrova tvář stává neproniknutelnou.
„Takže to jsi ty, s kým můj zástupce řešil automatizaci,“ pronesl pomalu. „Přiznám se, že jsem od našeho dodavatele takové chování opravdu nečekal.“
„Pane Nováku, co vás to napadá!“ Martin se pokusil o úsměv, ale vypadal vyděšeně a uboze. „Soukromý život přece nemá s obchodními vztahy nic společného.“
„Pro mě má.“ Petrův hlas ztvrdl. „Neuzavírám obchody s lidmi, kteří se takto chovají k ženám. Zítra právní oddělení smlouvu prověří a připraví podklady k jejímu ukončení.“
„To nemůžete udělat!“ Martin zbledl ještě víc. „Všechno je uzavřené řádně a podle zákona. Neudělali jsme jedinou chybu!“
„Najdeme zákonný způsob, jak spolupráci ukončit,“ odpověděl Petr nevzrušeně. „Když člověk opravdu chce, podobné věci se vždycky dají vyřešit. To sám dobře víš.“
„Ale my už jsme utratili peníze! Vzali jsme si úvěr, přijali nové odborníky, nakoupili vybavení!“ Martinův hlas přešel téměř v křik.
„To už není můj problém. A teď se Tereze omluv a odejdi.“
Martin přelétl zoufalým pohledem z bývalé ženy na generálního ředitele. V obličeji se mu mísil strach, bezmoc a naprosté nepochopení.
Devět milionů. Pro firmu, kde pracoval, měl tento kontrakt představovat největší obchod roku.
„Terezo,“ obrátil se žalostně na bývalou manželku, „řekni mu něco. Vysvětli mu, že jsem ti přece nic tak hrozného neudělal.“
„Ne, Martine.“ Tereza se narovnala a klidně se mu podívala do očí. „Sám ses rozhodl chovat právě takhle. Také sám poneseš následky.“
„Proboha, co to děláš? Kvůli krátké hádce mě připravíš o nejdůležitější projekt!“
„To nebyla krátká hádka,“ odpověděla Tereza tiše. „Dnes jsi jen ukázal, jaký doopravdy jsi.“