Poprvé po pěti letech odjela na dovolenou bez manžela — a když jí začal vyhrožovat nemocnou tchyní, vrátila se přesně v den, který stál na původní letence

Vytáhla jsem telefon.

Otevřela uložený snímek konverzace a podala mu displej.

— Je tam všechno. Data i časy. Zprávy jsem si uložila. A Klára může potvrdit, že tvoji matku osobně viděla zdravou u stolu s kamarádkami.

Tentokrát Petr nedokázal odpovědět hned.

Ještě chvíli stál přede mnou a pak se nečekaně posadil na židli v předsíni.

Vypadalo to, že stát a současně vymýšlet přesvědčivou výmluvu je pro něj příliš náročná kombinace.

Na takové věci člověk potřebuje úplně jinou míru jistoty.

— A co teď? — zeptal se nakonec mnohem tišeji.

Podívala jsem se na něj.

— Teď řeknu něco, co jsem měla říct už před několika lety.

Zvedl oči.

— Jestli se mě ještě jednou pokusíš dostat domů pomocí lži o zdraví své matky, nebudu se hádat ani obhajovat. Prostě jí ukážu tuhle konverzaci a přímo se zeptám, jestli ví, že její zdraví používáš jako záminku k vydírání.

Petr se prudce zamračil.

— Aleno, to už přeháníš.

— Ne, Petře. Přehnané je lhát o tom, že je tvoje matka nemocná, jen proto, že se ti nelíbí, že tvoje žena poprvé po pěti letech odjela odpočívat bez tebe.

Chtěl něco namítnout, ale pokračovala jsem:

— Jestli ti vadí, že někam jezdím sama, řekni mi to otevřeně. Jestli žárlíš, zlobíš se nebo ti připadá špatné, že utrácím peníze za sebe, řekni to slovy. Respektuji tě natolik, že si vyslechnu i něco, s čím nebudu souhlasit.

Mlčel.

— Ale lži už poslouchat nebudu. A už na ně nebudu reagovat tak jako dřív.

Položila jsem ruku na madlo kufru.

— To je všechno?

— Pro začátek ano.

Prošla jsem kolem něj do pokoje.

Za mnou zavládlo nezvyklé ticho.

Za celý náš rozhovor Petr poprvé nenašel nic, čím by mi mohl odporovat.

Večer jsem začala vybalovat.

Toaletní taštičku jsem postavila zpátky na poličku v koupelně. Lehké šaty jsem pověsila do skříně. Několik suvenýrů jsem nechala na stole.

Plavky ještě trochu voněly mořskou solí.

Složila jsem je a uložila do zadní zásuvky komody.

Na příští cestu.

A v tu chvíli jsem už přesně věděla, že přijde.

Ne proto, že mi někdo dovolí odjet.

Ne proto, že se okolnosti náhodou příznivě sejdou.

Ani proto, že Petr najednou změní svůj přístup.

Ale jednoduše proto, že jsem se tak rozhodla sama.