— Synku, ale teď už se všechno vysvětlilo! — rozplakala se Helena. — Můžeme se přece pokusit své chyby napravit!
— Ne všechno se dá napravit, mami.
— A Klára? — zeptala se s nadějí. — Pojedeš za ní? Požádáš ji, aby se vrátila?
Petr se hořce usmál.
V tom krátkém úsměvu bylo tolik únavy a bolesti, že se Heleně sevřelo srdce.
— Za Klárou? Opravdu si myslíš, že na to mám právo? Poté, co jsem ji podvedl? Poté, co jsem uvěřil, že s jinou ženou čekám dítě? Poté, co jsem si ji vzal a přivedl ji do pokoje, kde jsme předtím žili s Klárou?
Odvrátil se a snažil se ovládnout emoce.
— Už jednou jsem jí zničil život. Proč se jí mám znovu objevit před očima a připomínat jí všechno, co se stalo? Odjela, začala znovu a žije u svých rodičů. Možná konečně našla klid. Chci, aby byla šťastná. I kdyby kvůli tomu musela na mě navždy zapomenout. Už jsem jí způsobil příliš mnoho bolesti.
Helena stála bez hnutí.
Petr uchopil kliku, odemkl dveře a vyšel na chodbu.
— Petře! — zoufale za ním zavolala. — A co já? Co se mnou bude? Necháší mě úplně samotnou v tomhle velkém bytě?
Syn se zastavil u výtahu.
K matce se však neotočil.
— Nezříkám se tě, mami. Budu ti volat. Když budeš potřebovat léky, jídlo nebo pomoc, všechno ti přivezu. Ale bydlet tady už nebudu. A nemůžu předstírat, že se mezi námi nic nestalo. Promiň.
O chvíli později se dveře výtahu zavřely.
Helena zůstala stát uprostřed prázdné chodby.
Poprvé v životě pochopila, že už neřídí osud nikoho.
Uplynuly dva roky.
Petr svůj život úplně změnil.
Hodně pracoval, přijímal i zakázky navíc a postupně našetřil potřebné peníze. Nakonec odešel z autoservisu, kde byl zaměstnancem, a otevřel si vlastní malou dílnu.
Práce mu zabírala téměř všechen čas.
Zmlkl, zvážněl a vypadal o mnoho starší, než ve skutečnosti byl. Na spáncích se objevily první šediny, tvář měl pohublou a někdejší bezstarostnost byla pryč.
S matkou zůstal v kontaktu, ale jen velmi omezeném.
Volal jí, aby zjistil, jak se jí daří, vozil jí nákupy, kupoval léky a občas jí pomohl s domácností.
Jakmile se však Helena pokusila mluvit od srdce, vrátit se k minulosti nebo ho požádat, aby ji navštěvoval častěji, Petr rozhovor jemně, ale neústupně ukončil.
Bývalá blízkost mezi nimi už neexistovala.
Helena zůstala sama ve svém prostorném třípokojovém bytě.
Tam, kde dříve zněly hlasy, smích a ruch rodinného života, se nyní rozhostilo těžké ticho.
S Marií Dvořákovou už žádný kontakt neudržovala.
Od té doby Helena přestala komukoli radit v otázkách rodinného štěstí, přestala rozebírat cizí manželství a říkat lidem, jak mají žít.
Už se nepokoušela spojovat cizí osudy, protože příliš dobře poznala, jak vysokou cenu může takové zasahování mít.
Každou neděli chodila do kostela.
Dlouho stála před obrazy svatých a tiše se modlila za Petrovo i Klářino zdraví. Prosila pro ně o klid, štěstí a odpuštění.
Za sebe už Helena neprosila o nic.
Věděla, že minulost nedokáže vrátit a své činy, které spáchala z pýchy, nemůže vymazat.
Chtěla synovi darovat lepší život, a přitom zničila ten, který už měl.
Toužila se zbavit nechtěné snachy, ale ztratila nejen Kláru. Přišla i o citovou blízkost se svým jediným dítětem.
A každý večer, když se vracela do prázdného bytu, cítila stále naléhavěji, jak krutě se může cizí neštěstí obrátit proti člověku, který ho sám způsobil.
Bumerang se skutečně vrátil.
A za své intriky měla Helena platit až do konce života — samotou, lítostí a tichem mezi zdmi domu, v němž se kdysi tak zoufale snažila být jedinou paní.