— Doma je to teď úplné šílenství, — skoro jsem vzlykla. — Pořád hluk, děti běhají, psi štěkají, nikde není místo. Jsem strašně unavená! A když jsem uviděla váš profil, hned jsem si řekla: tohle je osud. Vy přece chcete útulný domov a péči! Já vám budu vařit polévku, hlavní jídlo i kompot, večer vám budu masírovat nohy, starat se o vás, opečovávat vás jako poklad… Jen, Václave drahý, vezměte mě k sobě bydlet! Aspoň na rok, než dcera vyřeší hypotéku. Určitě by se u vás našel malý koutek pro vaši múzu, že? Já moc místa nezaberu!
Nastalo takové ticho, že bylo slyšet i auta z nedaleké hlavní silnice. Václav se zastavil jako přikovaný. Jeho tvář, ještě před chvílí plná jisté převahy, se najednou začala pokrývat rudými skvrnami.
— Ehm… — vypravil ze sebe a opatrně couvl. — Bydlet? Ke mně?
— No samozřejmě! Vy jste přece muž, opora, hospodář, živitel! A já budu po vašem boku, tichá a oddaná. Přivezu si i svoje záclony, aby to u vás bylo útulnější. A každé ráno vám udělám lívance…
— Tak víte co! — vybuchl náhle náš „princ“. — Tady mi laskavě nepleťte hlavu! V profilu jsem jasně napsal: ženy s bytovými problémy nepsat! To je tedy nápad — nastěhovat se na cizí adresu! A já si myslel, že jste slušná ženská!
Otočil se tak prudce, že málem zakopl o vlastní nohu, a téměř poklusem zamířil k východu z parku. Ani se nerozloučil. Prostě zmizel mezi lidmi a chránil své neocenitelné metry čtvereční před strašlivou vetřelkyní.
A já stála uprostřed aleje a smála se tak nahlas, že se po mně kolemjdoucí začali otáčet.
Když jsem se vrátila domů, jako první jsem otevřela aplikaci. Samozřejmě, Václav už mě zablokoval. Jeho profil ale nikam nezmizel. Pořád hledal štíhlou, bezproblémovou ženu s bytem, která mu zkrášlí život a zajistí klidné, syté stáří.
Je to směšné? Ano. Ale jen napůl. Protože za tím smíchem je i smutek. Odkud se v některých mužích v tak úctyhodném věku bere ta železobetonová jistota vlastní výjimečnosti?
Proč jsou upřímně přesvědčeni, že samotný fakt jejich existence stačí k tomu, aby žena s bytem, normálním vzhledem a poklidným životem radostně převzala kompletní domácí servis?
Možná jim kdysi dávno někdo namluvil, že jsou dar od osudu, a oni tomu jen nikdy nedokázali přestat věřit.