Její kariéra se teprve rozbíhala. Oslnivý půvab a koketní výstup v bikinách po boku Petra Bartoše ve filmu „Zjizvená tvář“ jí otevřely cestu k milionům diváků.
Pak však přišel jediný okamžik, po němž jako by se po ní slehla zem. Z pláže u Máchova jezera zmizela bez jediné stopy a zůstaly po ní jen nezodpovězené otázky a tajemství, které trvá už dlouhých dvaačtyřicet let.
Byla Tereza Lenka Procházková sama strůjkyní a hlavní postavou dokonale naplánovaného útěku, nebo se stala obětí dokonale provedené vraždy?
Její osud spojuje sny o Barrandovu, výjimečnou krásu a šokující nevyřešenou záhadu, která už déle než čtyři desetiletí nedává lidem klid.
Tereza se narodila roku 1965 v Doksech a od dětství působila, jako by ji čekalo něco mimořádného. Světlé vlasy, oříškové oči a přirozené kouzlo z ní dělaly střed pozornosti pokaždé, když se objevila před lidmi.
Do soutěží krásy začala chodit už ve čtyřech letech. Nebyla však jen jednou z mnoha účastnic — téměř všude vítězila. Než dospěla, měla za sebou přes tři sta soutěží a v dvě stě osmdesáti z nich získala první místo. A přesto šlo teprve o začátek. V roce 1978 se objevila na obálce časopisu Dívka a definitivně si vybudovala pověst nové naděje domácího modelingu.
„Vždycky se mi líbilo předvádět se před lidmi. Jako malá jsem soutěže milovala, protože jsem se mohla krásně obléknout a ozdobit, hlavně do staromódních šatů a klobouků s peřím. Připadala jsem si jako dáma ze starých časů v těch obrovských sukních,“ vysvětlovala Tereza.
Za jejími ranými úspěchy stála matka Lenka Procházková, která dceřiny ambice podporovala s neochvějnou vytrvalostí.
„Pořád jsem ji vozila tam, kam potřebovala, a zařizovala všechno, co bylo nutné. Dělala jsem to ráda. Bavilo mě sledovat, jak se jí daří, protože se nikdy nespokojila s málem a vždycky mířila úplně nejvýš,“ vzpomínala Lenka.
První filmovou příležitost dostala Tereza jako dívka z večírku ve snímku „Malé slečny“ z roku 1980. Místní noviny ji brzy začaly představovat jako budoucí hvězdu svého kraje a pohledná blondýnka si každý okamžik zájmu upřímně užívala.
„Ta pozornost mě nepřekvapuje. Pracovala jsem na tom a jsem nadšená i šťastná. O takovém životě jsem snila odjakživa, jen nechci nikdy zůstat daleko od pláže. Bude to ještě chvíli trvat, ale jednou chci získat velkou cenu v Karlových Varech a poznat lidi, jako jsou Josef Abrhám a Jiří Bartoška. Herectví… mám ho v krvi. Vždycky se mi líbilo, když se na mě lidé dívali a fotografovali mě. Dobrá herečka dokáže zahrát cokoli,“ řekla v rozhovoru pro Litoměřický deník.
Skutečný průlom přišel v roce 1983, kdy se objevila ve filmu „Zjizvená tvář“, z něhož se později stal kultovní titul filmové historie.