Jana poznala Karla ještě na střední škole. Přišel k nim do maturitního ročníku jako nový žák, přistěhoval se s rodiči z jiného města. Mezi nimi dvěma vzplanula láska okamžitě — silná, mladá, skoro pohádková. Jenže pohádka skončila ve chvíli, kdy Jana zjistila, že čeká dítě. Tehdy zasáhli rodiče a všechno rozhodli rychle po svém. Karla poslali na vojnu — právě mu bylo osmnáct — a Jana musela porodit, protože těhotenství už bylo příliš pokročilé. Porod byl těžký, lékaři ji sotva zachránili. Potom jí oznámili, že se narodila mrtvá holčička, a ještě dodali, že další děti už mít nebude. Janini rodiče se krátce nato přestěhovali do jiné části města a časem se zdálo, že se ta událost rozpustila v minulosti. Jana se z toho dlouho nemohla vzpamatovat. Karla nechtěla vidět, protože si s ním spojovala bolest ze ztráty dcery. O čtyři roky později jí zemřeli rodiče jeden po druhém a matka se Janě před smrtí přiznala, že její holčička ve skutečnosti žije a je v dětském domově. V té době už byla Jana vdaná za Petra. Přemluvila ho, aby si s ní vzal malou dívenku z dětského domova, ale neřekla mu, že je to její vlastní dcera. Pravdu Petrovi přiznala až tehdy, když umíral.
— Takže ty jsi moje opravdová máma a Tomášův otec je můj vlastní táta? — zeptala se Aneta otřeseně.
— Ano, dceruško, — rozplakala se Jana.
— Anetko, jsem šťastný, že jsi moje dcera, — řekl Karel. — A teď budeš ještě i moje snacha.
— A co Tomáš? — zeptala se Jana bezradně.
— Tomáš není můj syn podle krve. Oženil jsem se s Lenkou, když mu byl teprve rok, a vychoval jsem ho jako vlastního. Moc ho miluju a vždycky jsem ho považoval za svého syna.
— Tak to je tedy obrat, — vydechl Tomáš. — Znamená to, že si Anetu přece jen můžu vzít?
— Samozřejmě, synku. Hodně štěstí a lásky vám oběma!
Svatba byla veselá, hlučná a šťastná. Všichni měli radost, ale nejvíc se radoval Karel, i když v něm zůstával zvláštní pocit: vždyť nejspíš ještě nikdo před ním neprovázel svou vlastní dceru ke svatbě s vlastním adoptivním synem. Mladí manželé se brzy odstěhovali od rodičů a splnili si dávný sen — pořídili si dva malé knírače.