Автор: MYKOLA POHRIBNYI
„Buď se tvoje máma odstěhuje, nebo se rozvedeme,“ řekl jsem Janě po jejím dalším výbuchu, který už jen
„Ani náhodou!“ rozhodila Káťa rukama. „Na tu svatbu prostě nemůžu jít, Terezo! Pavel se na ryby s Michalem
Tomáš dobře věděl, že tentokrát ho doma čeká pořádné kázání. A ne kvůli Jirkovi Doležalovi, tomu místnímu
„Mohl byste mi připravit tu nejkrásnější kytici, jakou tu máte? A opravdu velikou. Právě se mi narodil syn!
Ve chvíli, kdy mi Jan oznámil, že odchází, jsem měla pocit, jako by se nade mnou zavřelo celé nebe.
Růžový uzlíček zabalený do nemocniční zavinovačky tiše zapískal. Slabounce, tenkým hláskem, skoro jako
„Tvoje místo je u sporáku,“ řekl její muž před vlastními rodiči a kolem stolu se rozlilo tak těžké ticho
„Buď tvoje maminka odejde, nebo se rozvedeme,“ vyslovil Petr nakonec větu, která v něm zrála po každé
Na Pražské konzervatoři žila Eliška Marková téměř jen hudbou. Od dětství pro ni existovaly hlavně dvě
Deníkový zápis z 12. března 1985 Eva už od dětství věděla, že je krásná. Slyšela to ze všech stran tak
Tchyně mi řekla: „Jsi sirotek a měla bys být vděčná, že tě můj syn přijal do svého domu. Tak seď potichu
Bude to jiný život, s jinými možnostmi. Hele, poslouchej, povím ti, jak se to celé semlelo právě mně.