Автор: MYKOLA POHRIBNYI
— Kláro, — začal Petr během večeře opatrně, ale v hlase už měl slyšitelnou výčitku, — z čeho jsi vlastně
Po návratu Tálibánu k moci v Afghánistánu začal v zemi platit mimořádně přísný soubor společenských pravidel
Uprostřed oslavy tchyniných kulatin jsem s naučeným zdvořilým úsměvem přinesla z kuchyně horké jídlo
Myslela jsem si, že nejtěžší na mém plánu dopřát babičce k devadesátým narozeninám jeden jediný dokonalý
Seděl jsem naproti psychologovi Petru Novákovi a dlouhé minuty ze sebe nedokázal dostat jediné slovo.
— Jak dlouho se vůbec dokážeš hýbat bez přestávky? A když už se tak vychvaluješ, rovnou mi řekni, jaké
Podzimní vzduch byl toho večera nezvykle těžký. Vlhkost a chlad se vpíjely do stěn starého venkovského
Naší desetileté dceři Elišce zbývalo jediné velké přání a můj manžel Martin byl ochotný vzít každou práci
Vždycky jsem byla hrdá na to, jak laskavý, všímavý a citlivý člověk z mého syna vyrůstá. Pak ale přišel
Marie Dvořáková čekávala na dceru každou sobotu. Trvalo to už tolik let, že ani sousedé nedokázali říct
Bylo mi patnáct, když dvě růžové čárky během několika minut zničily život, který jsem do té chvíle považovala
— Hlavně se neurážej, ale s tím bytem už nepočítej, — Petr se usmál způsobem, v němž bylo až příliš mnoho