Без рубрики

„Buď tvoje maminka odejde, nebo se rozvedeme,“ vyslovil Petr nakonec větu, která v něm zrála po každé

Na Pražské konzervatoři žila Eliška Marková téměř jen hudbou. Od dětství pro ni existovaly hlavně dvě

Deníkový zápis z 12. března 1985 Eva už od dětství věděla, že je krásná. Slyšela to ze všech stran tak

Tchyně mi řekla: „Jsi sirotek a měla bys být vděčná, že tě můj syn přijal do svého domu. Tak seď potichu

Bude to jiný život, s jinými možnostmi. Hele, poslouchej, povím ti, jak se to celé semlelo právě mně.

Pro většinu žen zní slova „den před svatbou“ jako vůně čerstvých květin, nervózní smích, poslední úpravy

Co sis vlastně představoval, když jsi utekl k mladší ženě? Že Lenka bude stát u okna a vyhlížet tě?

„K tvojí matce už nepojedu. Když je to tak nutné, jeď sám. A vezmi s sebou i Kláru.“ Jana poprvé neprosila

Telefon se ozval ve chvíli, kdy jsem oběma rukama vytahovala z trouby pekáč s pečenými paprikami.

Telefon se rozezněl právě v okamžiku, kdy jsem brala z trouby horký plech s paprikami. Na displeji se

„Sundej si snubní prsten, moje dcera ho potřebuje víc,“ pronesla paní Dvořáková u slavnostně prostřeného

Po letech, kdy se nám nedařilo mít dítě, jsme si konečně přivezli domů naši novorozenou dceru.